← Beduin

Mohou mít soukromé školy nějaký pozitivní vliv na veřejné školství?

13. 2. 2017

EDUin

Co přinesl týden 6.2. – 12.2. 2017

Témata týdne:

Kriticky nedostatečné kapacity poradenských zařízení komplikují inkluzi. Ze škol a poradenských zařízení přicházejí informace o tom, že kvůli nedostatečné kapacitě není možné zvládnout vydávání nových posudků žákům se speciálními vzdělávacími potřebami. Už průzkum Palackého univerzity z roku 2015 ukazoval, že poradenská zařízení nejsou dostatečně připravena. Tématu se budeme nadále věnovat. Sedm způsobů, kterými se změní vzdělávání do roku 2020. Virtuální realita, otevřené dílny, sociální a emoční vzdělávání, nové modely školy. Analýza ke stažení (Aj). Za dobrou práci zasloužená odměna. Článek českého rozhlasu poukazuje na výši odměn pro úředníky na jednotlivých ministerstvech. Nejvyšší odměnu dostala náměstkyně Kateřiny Valachové. Zajímavé je, že úřad původně chtěl za zveřejnění povinně veřejných informací zaplatit… Sarkasmem a vzděláváním proti populismu. Zní nová politická doktrína Donalda Trumpa America First? Pak existuje velký prostor k sarkasmu se vzdělávacím podtextem…

Výrok týdne: „A za pár měsíců při zápisu se připravte na to, že vyklopíte buďto pět litrů a dáte dítěti šanci z téhle země emigrovat, protože nebude za dvacet let chápat stav, do něhož se dostala, nebo pět nevyklopíte a velmi pravděpodobně vaše děti přispějí ke stavu, v němž bude.” Patrick Zandl, český odborník v oblasti digitálních technologií, ke stavu současného českého vzdělávacího systému (více v Novinkách týkajících se vztahu veřejného a neveřejného vzdělávání níže).

Novinky (výběr ze zajímavých událostí)

MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ ÚDAJNĚ NECHCE PAUŠÁLNĚ BRÁNIT VZNIKU SOUKROMÝCH ŠKOL

V minulém týdnu došlo na otevřenou konfrontaci údajného omezování vzniku nových soukromých základních škol, o které informovalo nezávisle na sobě několik odmítnutých žadatelů, s postojem ministerstva školství. Jak jsme informovali v posledním Beduinu, několika žadatelům o zápis do školského rejstříku bylo sděleno, že s ohledem na dostatečné kapacity v jejich lokalitách nebude jejich žádosti vyhověno. Článek na Aktuálně.cz se pozastavuje nad faktem, že tito žadatelé reagují právě na situaci v lokalitách, kde je vznik soukromé školy naopak vítán. Článek v regionální mutaci MF Dnes pro Zlínský kraj upozorňuje, že oba projekty malých alternativních ZŠ ve Zlíně mají souhlas a podporu ze strany obce i kraje. V tiskové zprávě k tématu EDUin poukazuje na fakt, že žadatelé vesměs obdrželi dobrozdání obcí a krajů. Dále upozorňuje na fakt, že kapacita veřejných škol není zákonným kritériem. Tím je naopak dlouhodobý záměr vzdělávání v ČR, který omezování kapacit soukromých základních škol neobsahuje. Fakt, že zakazování alternativ nepovede ke zlepšení veřejného školství, zdůrazňuje v komentáři pro Hospodářské noviny Bob Kartous. Místo restrikce by se mělo ministerstvo dle autora inspirovat v tom, proč socioekonomicky úspěšní rodiče chtějí své děti vzdělávat mimo veřejné školství. MŠMT ve své tiskové zprávě v reakci na publikované informace odmítá, že by postupovalo v rozporu se zákonem a tvrdí, že o žádostech nerozhoduje paušálně. To je ale v rozporu s informacemi, které MŠMT sděluje žadatelům. MŠMT ve zprávě také poukazuje, že soukromé školy tvoří v ČR velmi malý podíl na celkovém základním vzdělávání.

VEŘEJNÉ ŠKOLSTVÍ A ALTERNATIVA: SOUVISLOSTI A VZÁJEMNÝ VLIV

S ohledem na aktuální téma omezování vzniku dalších soukromých ZŠ je zajímavá veřejná debata na téma vzdělávacích alternativ a jejich vlivu na vzdělávací systém. Zajímavý rozhovor na toto téma z počátku roku 2016 zveřejnil server E-republika. O střetu mezi tzv. svobodným a veřejným školstvím hovoří současný náměstek MŠMT a profesor psychologie Stanislav Štech a Jan Hloch, novinář, který se zabývá tématem vzdělávacích alternativ. Podle Štecha je termín svobodné školství v jistém slova smyslu protimluvem a klade do popředí socializační roli vzdělávacího systému, reprezentovaného povinným vzděláváním s cílem „pozitivní disciplinace“, Hloch oproti tomu staví paralelu školy a vězení. Pavel Kraemer, ředitel Institutu pro podporu inovativního vzdělávání, v aktuálním článku rozporuje často zmiňovaný argument, že soukromé školy zvyšují segregaci ve vzdělávání s poukazem na to, že řada z nich nevytváří ekonomickou bariéru na vstupu, a že i kdyby neexistovaly, bohatí rodiče si najdou cestu, jak své děti exkludovat (Moderní vzdělávání). Zajímavou perspektivu nabízí ve dvou textech odborník v oblasti digitálních technologií Patrick Zandl na svém blogu. V prvním se dotýká pokrytectví české politiky, která raději řeší často irelevantní témata (imigrační krize v ČR), místo aby se zaměřovala na témata skutečná a zcela zásadní, jako je třeba podfinancování českého školství. Ve druhém upozorňuje na fenomén vzniku paralelních struktur, které si Češi zvykli vytvářet kvůli nefungující struktuře veřejné, mimo jiné i ve vzdělávání.

NÁSILÍ VE ŠKOLÁCH

Zajímavou publikaci o problematice násilí ve školách a nástrojích jeho řešení v souvislosti s výchovou a vzděláváním k demokracii a lidským právům vydala Rada Evropy. Publikace vznikla ve spolupráci odborníků z Polska, Maďarska, Černé Hory, Řecka a Rumunska. Studie, která nejprve definuje právní a institucionální rámec, následně poskytuje výsledky kvalitativního šetření ve školách a představuje paletu možných řešení, může být inspirací i pro český vzdělávací systém. Podle zprávy České školní inspekce z podzimu 2016 se šikana vyskytuje v polovině českých základních škol a v 60 % škol středních. Podle zprávy mají české školy paletu vnitřních i vnějších prostředků, které – v různé – míře při prevenci a řešení šikany využívají.

MASIFIKACE VZDĚLÁNÍ KONTRA DOPADY PRO SPOLEČNOST

Na Britských listech proběhla diskuse na téma masifikace vzdělávání. Karel Dolejší poukazuje na to, že kvůli tomuto trendu ve vzdělávání došlo ke krizi autority, čehož důsledkem je jednak celková nedůvěra vůči intelektuálům, stejně jako možnost disponovat formálním vzděláním a vytvářet tak klamný dojem vzdělanosti, což dokládá na příkladu Donalda Trumpa. Podle Dolejšího tím trpí úroveň veřejného diskursu, v němž chybí respekt k elementárním principům racionální debaty. Bob Kartous oponuje v tom smyslu, že na vině rozpadu diskursu není rozmělnění vzdělanosti, ale zrušení horizontální struktury intelektuality v digitálním prostoru, kde je možné vytvářet struktury tzv. alternativní reality na základě dostatečného ujištění značného počtu signifikantních druhých. Do této pasti dle autora upadají i formálně vzdělaní lidé, stejně tak se na jejich vytváření vzdělaní lidé podílejí. Kartous upozorňuje i na to, že masifikace vzdělávání plní důležitou společenskou a ekonomickou funkci. Připomíná návrh rakouského kancléře Kerna prodloužit povinné vzdělávání do 25 let.

Inspirace z (a do) praxe