Anketa Literárních novin ke kvalifikaci učitelů: Wildová, Spilková, Růžička, Feřtek, Soukal, Píšová, Hausenblas, Sotolář, Slavík, Cichoňová

Ve spolupráci s Literárními novinami publikujeme ukázky z obsáhlé ankety na téma kvalifikace učitelů. Sešlo se v ní deset příspěvků zahrnujících prakticky celé spektrum názorů, které se v probíhající veřejné debatě objevují.  K tématu si můžete na webu eduin přečíst i tiskovou zprávu s obsáhlou diskusí (ZDE) nebo se podívat na reportáže a debaty v rádiu a televizi (ZDE). Autorem ankety je Michal Komárek.

U každého účastníka ankety publikujeme jeden charakteristický odstavec a přidáváme link na celý jeho příspěvek.

Radka Wildová, děkanka Pedagogické fakulty UK, Vladimíra Spilková, profesorka PedF  UK  – celý příspěvek čtěte ZDE.

Učitelé bez vysokoškolského vzdělání by měli jednoznačně ze školství odejít. 10 let výjimky ze zákona, který vyžaduje vysokoškolské magisterské studium, byla dostatečně dlouhá doba k doplnění si požadovaného vzdělání. Pokud jde o absolventy VŠ, kterým chybí profesní vzdělání, tedy pedagogickopsychologické a oborově didaktické, ale kteří mají delší praxi, jsou motivovaní pro učitelství a mají dobré výsledky práce se žáky, tak zde je na místě hledat řešení. Konkrétně to znamená vytvořit dostatečnou nabídku takových forem vzdělání, které vyjdou vstříc potřebám těchto učitelů a umožní jim doplnit si vzdělání ve zkráceném časovém horinzontu.

Jiří Růžička, ředitel Gymnázia Jana Keplera – celý příspěvek čtěte ZDE.

Představa, že by k 1. lednu příštího roku museli ze škol odejít všichni ti, kteří nesplňují formální podmínky „kvalifikovanosti“ je naprosto děsivá! Nutíme tak odejít nejen rodilé mluvčí, ale i lidi, kteří mají „jen“ odborné vysokoškolské vzdělání a nedodělali si z různých důvodů povinné pedagogické minimum, lidi, kteří v roce 2005 měli odučeno 10-12 let a denní praxí dávno ukázali, že něco umí. Budou muset odejít často i lidé z oborů, v kterých ředitelé zoufale hledají kohokoliv trochu použitelného – odborné předměty, matematika, fyzika… Argument, že na úřadech práce jsou tisíce učitelů, je směšný. Ano, jsou tam ti, kteří vystudovali pedagogické fakulty, ale dobří učitelé ještě být nemusí a jsou tam ti, kteří studovali obory, které mají všechny školy bezproblémově obsazené – dějepis, čeština, výchovy…

Tomáš Feřtek, odborný konzultant EDUin – celý příspěvek čtěte ZDE.

Vzhledem k tomu, že intelektuální špičky populačního ročníku chodí na pedagogické a učitelské fakulty jen výjimečně, měli bychom hledat způsob, jak k té profesi přitahovat později lidi z jiných oborů, pokud v sobě objeví radost z toho, že někoho učí. V tuhle chvíli neproblematicky může učit jen ten, kdo se pro tuto profesi rozhodne po maturitě v osmnácti. Pak už je to vždy velmi složité – „dálkové“ studium při práci a rodinných povinnostech, to je často velká překážka. A člověk s jedním či dvěma vysokoškolskými tituly prostě nepůjde studovat od prváku národku jen proto, že to požaduje zákon. Ale tratíme rozhodně víc my než on. Mimochodem lidé s vysokou školou a několika tituly, kteří se ale netrefili přesně do požadavků zákona, to je velmi častý případ. Takže hledejme cesty, jak těmhle motivovaným a vzdělaným lidem nabídnou doplnění pedagogické kvalifikace, které odpovídá jejich odborné a intelektuální úrovni. Určitě to ocení.

Josef Soukal, středoškolský učitel – celý příspěvek čtěte ZDE.

Za velmi problematický považuji návrh, aby rozhodování o tom, zda je učitel kvalifikovaný, bylo svěřeno do rukou ředitelů škol. Nechci snižovat schopnosti nynějších ředitelů, ovšem ani ti, kteří svoji práci vykonávají s vysokou odborností (k níž počítám i stránku etickou), prostě nemohou být arbitry v otázce podmínek kvalifikace, nastavení výchozích parametrů pro vykonávání praxe. Ty jsou formulovány a garantovány státem na základě nynějšího stavu odborného poznání. Každý pedagog, tedy i ředitel, má právo a možnost se k nim vyslovit, nemůže se však stavět do pozice superodborníka, který rozhodne, že např. češtinář nemusí absolvovat studium morfologie či dějin literatury.
 Naopak právem a povinností ředitele je učinit vše pro to, aby špatní učitelé buď svou práci zlepšili, nebo ze školy odešli. V tomto ohledu ovšem řídícím pracovníkům leccos chybí – zejména standard kvality učitele a také čas na soustavné sledování výkonu svých zaměstnanců.

Michaela Píšová, vysokoškolská učitelka – celý příspěvek čtěte ZDE.

Tato společnost, společnost 21. století bývá charakterizována jako společnost znalostní. V celé řadě povolání se zvyšují požadavky na vzdělání doložené formální kvalifikací jako zárukou profesní připravenosti. Bylo by zcela absurdní, kdyby učitelství šlo opačným směrem, k učitelům jako nositelům vzdělání bez příslušného vzdělání. Nezpochybňujme tento základní princip. Hledejme ale zároveň odpovědi na otázku, jak zkvalitnit a zefektivnit cestu k získání tohoto vzdělání pro současné odborníky, kteří působí jako učitelé, i pro budoucí učitele. Na pedagogických fakultách velmi pozorně nasloucháme hlasům z probíhající diskuse a jsme připraveni reagovat na ně jak v rámci nabídky programů směřujících k doplnění kvalifikace, které budou zohledňovat potřeby studujících, tak v oblasti přípravného vzdělávání učitelů. Příklady dobré praxe v tomto směru nemusíme hledat jen v zahraničí, i u nás se již úspěšně vyzkoušelo přípravné studium s tzv. klinickým rokem (či jinde klinickým semestrem), kdy budoucí učitelé získávali zkušenosti přímo ve školách s podporou mentorů i učitelů z fakult. Připomeňme ale také, že kvalifikace je podmínkou nutnou, nikoli však dostačující.

Ondřej Hausenblas, vysokoškolský učitel – celý příspěvek čtěte ZDE.

Politici a manažeři u nás chtějí měnit školství od konce: Kdo věří na to, že pravé učitelské vzdělání má poskytovat jen fakulta, ať prvně prozkoumá a vysvětlí, jak dobře dnešní učitelské fakulty slouží. Dokud však jsou těmi nejpovolanějšími posuzovateli samy fakulty, neočekávejme od nich požadavek na významné proměny kvality v učitelské přípravě. Leckde se opravdu snažíme zlepšit – ale jaktože pořád nemáme žádnou fakultu, která by opravdu provázala přípravu učitelů s praxí ve škole? Různé modely zahraniční známe. U nás zřejmě nemůžeme vést studenty v přímé spolupráci se školami v celém průběhu a pojetí studia, protože bychom se museli vzdát řady svých oborových přednášek a cvičení. VŠ učitelé by se museli všichni naučit, jak „koučovat“ studenty v jejich výuce daného předmětu, jak spolupracovat s učiteli z praxe.

Zdeněk Sotolář, učitel ZŠ – celý příspěvek čtěte ZDE.

Je velmi smutné, že MŠMT opět zaspalo a nechalo situaci zajít tak daleko: je však možné, že také zaspali mnozí učitelé, spoléhajíce na nekonečnost výjimek. Proto musíme udělat definitivní tečku za všemi výjimkami a nepřipustit žádné další plošné prodlužování starých, nebo dokonce vytváření nových výjimek. S ohledem na věk a délku praxe ať jsou některým učitelům uděleny pouze individuální výjimky (přibližně tak, jak naznačuje zákon). To však nemůže být rozhodnutím pouze samotného ředitele školy. Na druhé straně je nesmyslné vyžadovat od učitelů dvě vysoké školy, zejména v případě učitelů odborných předmětů na středních školách. Absolventům odborných vysokých škol by mělo stačit pedagogické minimum. V tom smyslu by měl být zákon urychleně upřesněn.

Jan Slavík, vysokoškolský učitel – celý příspěvek čtěte ZDE.

Učitelství je vysokoškolský obor. Žádný obor nemá hodnotu ani smysl v podobě seskupení izolovaných jednotlivců, byť sebevíce nadaných. Smyslem oboru je soustředit intelektuální kapacity a soustavně do hloubky rozvíjet určitý typ poznávání a myšlení. To předpokládá stálou součinnost a komunikaci spojenou se společnou kontrolou odbornosti či profesní kvality. Tímto směrem se v současné západní civilizaci rozvíjejí všechny vysokoškolské obory a učitelství v tom není výjimkou. Formalizace vysokoškolského vzdělávání v tomto ohledu pak neznamená nic jiného než projev úsilí zabezpečovat základní podmínky pro komunikaci a součinnost v příslušné odbornosti. Proto je naivní myslet si, že přikývnutím na izolované vývojové dráhy učitelů – „romantických hrdinů“ – zabezpečíme vyšší kvalitu učitelství jako oboru.

Iva Cichoňová, ředitelka ZŠ Angel – celý příspěvek čtěte ZDE.

Nepovažuji za šťastné ustupování od formálního vzdělání právě na terciární úrovni. Podle mého názoru by to vedlo ještě k dalšímu snížení odbornosti a pedagogických kompetencí u učitelů a následně také k dalšímu snížení kreditu učitele ve společnosti. Se studenty ani s absolventy PF nemáme v praxi špatné zkušenosti. Ale fakulty by být praktičtěji zaměřené, méně přednášek a více dílen, více kontaktu se školami, praxe studentů. Fakulty by měly poskytovat průběžně zpětnou vazbu, jak se studentovi daří plnit nejen teoretické, ale také praktické úkoly, které vyplývají z přípravy na učitelské povolání. Zatím tyto ojedinělé snahy některých PF nebyly podpořeny.

Zdroj: literarky.cz