Bezpečné prostředí ve škole? Žáci se k sobě chovají tak, jak to vidí u učitelů

Nabízíme zápis a obrazový záznam z kulatého stolu SKAV a EDUin na téma Bezpečné prostředí ve škole a jak ho zajistit. Debata se konala 24. listopadu, účastnili se jí Libuše Slavíková, ředitelka ZŠ Zahradní v Chomutově, Martin Procházka, ředitel Pražského inspektorátu ČŠI, Lucie Hermánková, lektorka programu Minimalizace šikany, Radko Sáblík, ředitel Smíchovské střední průmyslové školy v Praze, Soňa Tomková, metodička prevence na základní škole ve Vinoři. Moderoval Tomáš Feřtek z EDUin. Kromě přehledu hlavních témat a videa nabízíme i zvukový záznam debaty, který je ke stažení ZDE. Stanovisko SKAV si můžete stáhnout ZDE.

Hlavní myšlenky z debaty:

• Bezpečné klima ve škole je základem dobrého učení. Na řediteli je, aby zajistil prosociální prostředí a respektování pravidel. Nejlépe takových, na nichž se podílejí žáci (Martin Procházka).
• Žijeme v době kultu dítěte. Rodiče jsou hodně zaměření na dítě, často jsou vůči němu nekritičtí. Mají mylný pocit, že jsou čímsi jako klienty školy. Výchova je na rodičích, škola to může ovlivnit až následně (Soňa Tomková).
• Bezpečné klima ve škole vzniká seshora, od vedení, ne naopak. Nemůžeme po dětech chtít, aby si to zařídili samy (Lucie Hermánková).
• Pod pojmem bezpečné prostředí si něco jiného představují děti na prvním stupni, něco jiného ti starší, něco jiného rodiče a učitelé. A škola musí sladit tyto různé pohledy a zájmy (Libuše Slavíková).
• Situace na školách se mění, musíme dělat ve školách věci, které jsme dříve nedělali. Ve školách přibývá odlišností, z toho vyplývají rizika, dochází k technologickým změnám, ta opět přinášejí rizika. Záleží na tom, jak si s tím vedení škol poradí.
• V posledních měsících stoupá především v Praze počet stížností rodičů na situaci na prvním stupni a v mateřské škole, kdy se rodiče obávají chování některého spolužáka. V Praze je až 60 % rodičovských stížností důvodných. (Martin Procházka).
• Stoupají nejen rizika, ale i poučenost pedagogických sborů. Ty se často zaměřují na bezpečné prostředí a jsou v tom úspěšné. Bezpečnost se nedá zajistit jinak, než vztahovými pravidly a na těch je nutné pracovat dlouhodobě. Ano, děti jsou nějak vychované z rodin, ale rodič, i kdyby sebevíc chtěl, nedokáže dítě připravit na to, jak bude existovat ve vrstevnické skupině. Když dítě nezvládá vztahová pravidla, neznamená to, že selhala rodina (Lucie Hermánková).
• Pro bezpečné prostředí ve třídě je klíčová osobnost pedagoga. A někteří z nich opravdu nejsou disponování pro to, aby ustáli složitou situaci a budou mít problémy na každé škole. Dobrým řešením je dávat žákům velké úkoly a přenášet na ně zodpovědnost. Vede to u nich k zodpovědnému a dospělému chování (Radko Sáblík).
• Klíčové je bezpečné klima ve sborovnách, to se pak přenáší na chování dětí. Dobré vztahy ve sborovnách generují dobré vztahy ve třídách a bezpečné klima ve škole (Lucie Hermánková).
• Zásadně chybí supervize a podpora učitelů. Co je zcela běžné třeba v sociálních službách, to u pedagogické profese téměř neexistuje. Učitel, když si neví rady, musí mít na dosah radu a pomoc a bez pocitu, že bude potrestán, když se svěří s problémem.
• Ředitelům se nedaří konstruktivně řešit stížnosti. Pravidla se stanovují až ve chvíli, kdy vznikne konfliktní situace, jen výjimečně existují scénáře, jak se v podobných situacích zachovat (Martin Procházka).

Celou nahrávku Kulatého stolu v délce 2 hodiny si můžete stáhnout a poslechnout ZDE.