Cermat zase všechny „pře-tlačil“

Publikujeme text Oldřicha Botlíka, který se zaměřuje na nepřesnosti v zadání úloh v didaktickém testu z češtiny při letošních státních maturitách.

Vleklým neduhem češtinářských testů Cermatu je snaha podřídit dorozumívání maturantů a jejich vnímání jazyka potřebám počítačového zpracování. To totiž vyžaduje jednoznačné řešení. V řeči je tomu ale jinak: jazyk i způsob užívání jazykových prostředků se vyvinuly a i nadále se vyvíjejí s mnoha významovými odstíny, nepřesnostmi a nelogičnostmi, na které neustále narážíme při četbě, v přímé komunikaci nebo když sami píšeme. Překonáváme je tím, že si je neustálým užíváním jazyka vyjasňujeme a třídíme. Testy tak představují učitelům i žákům ovládání mateřštiny v křivém zrcadle a nutí je, aby tento obraz přijali. Kterému vidění jazyka a řeči se má vyučovat a čemu se mají žáci v češtině učit?

K jedné zdánlivě jednoznačné, ale ve skutečnosti nesmyslné otázce letošního maturitního testu se záhy dostaneme. Začněme však jiným příkladem.

Všechny uvedené rostliny patří do skupiny „dřeviny“. Kromě růže, která je keřem, patří všechny také do skupiny „stromy“. Vypadá to, že správné řešení je B) borovice lesní. Dvoulaločný „list“ jinanu (na obrázku) je ale ve skutečnosti jehlice, což dlouho nevěděli ani botanici. Stejně jako v případě smrku a borovice jde tedy o „jehličnan“ (to už je třetí úroveň třídění, jíž se zabýváme). Jak má chudák řešitel poznat, kterou úroveň třídění měl autor úlohy na mysli? Botanik aspoň ví, že musí uvádět druhová jména (ztepilý apod.). Kdyby totiž „stejnou skupinou“ myslel rostliny rostoucí u nás (čtvrtá skupina rostlin, o níž lze v úloze uvažovat), bylo by to důležité: třeba borovice pinie roste jen ve Středozemí. Autor ovšem při přípravě úlohy neověřil svou (chybnou) domněnku, že jinan je listnáč. Ze všech těchto důvodů je úloha nesmyslná. Co se vlastně na základě správné či chybné odpovědi o řešiteli dozvídáme?

O jednoznačnost usiloval Cermat v otázce č. 27 letošního maturitního testu, která odkazovala na větu výchozího textu „Rumcajs musí nejen přechytračit knížepána, ale i překejchat generála.“ Nepovedlo se mu to ani trochu.

Bohemista by měl spolu s každým nabízeným slovesem uvést příklad užití (kontext). A měl by ověřit, že například sloveso „přestřihnout“ nemá i jiný význam, než který se nabízí. V Cermatu neudělali ani jedno a kvůli chybějícímu kontextu se možnost C) stala správnou odpovědí. Kdekdo zná hru kámen – nůžky – papír. Když chceme s její pomocí něco rozhodnout, vyzveme obvykle druhého slovy „Pojď si střihnout.“, případně „Střižba.“ nebo „Střih.“. Ve střihání se dokonce pořádají národní mistrovství. Sloveso „přestřihnout“ se užívá pro jakékoli „nabytí vrchu nad někým střiháním“ – bez ohledu na to, zda vítězství bylo dosaženo kamenem, nůžkami, nebo papírem: „Střihali jsme spolu na tři vítězné a přestřihl mě 3:1.“

Že tento význam ve slovníku nenajdeme? To přece vůbec nevadí, protože tam koneckonců nenajdeme ani „překejchat“ použité v ukázce. Čeština není jen to, co se považuje za spisovné. Ostatně v roce 2016 řešili maturanti celkem pět úloh vztažených k úryvku z Šenkyříkova překladu Mechanického pomeranče a měli najít například přísudek jmenný se sponou „není vypuganej“.

Nikdo si nejspíš nemyslí, že by Rumcajs přechytračil knížepána hlasováním. V Cermatu uvažovali podobně jako botanik: Které sloveso patří podle významu předpony pře- do stejné skupiny sloves jako „přechytračit“? Nikdo ale nemůže tušit, na jakou úroveň třídění sloves podle významu předpony mířili…

Například Akademická gramatika spisovné češtiny z roku 2013 rozlišuje skupinu „překonání někoho/něčeho vyšší mírou téže činnosti“ (např. překonat, přemoci, přebít, …), kam asi patří sloveso „přehlasovat“. Zato „přechytračit“ by bylo určitě vhodnější zařadit do skupiny „zapůsobení na někoho“ (přemluvit, přesvědčit, přelstít, …). V tomto třídění má tedy předpona pře- u každého z obou sloves jiný význam a „přehlasovat“ není správnou odpovědí. Na méně podrobné úrovni třídění ovšem obě slovesa patří do skupiny s intenzifikačním významem předpony pře-.

Ve Slovníku spisovného jazyka českého najdeme třídění, v němž „přechytračit“ i B) přehlasovat naopak do stejné skupiny patří. Obě totiž vyjadřují „provedení děje směřující k nabytí vrchu, moci nad někým, něčím“. Do této skupiny ovšem patří také C) přestřihnout ve významu „zvítězit ve střižbě“. Ví někdo, kterou příručkou se řídil Cermat? Nevěděli to ani maturanti – sami nesměli použít žádnou.

Podobné maturitní úlohy nemají v testu co dělat, protože v nich nejde o skutečné užívání jazyka. V rozumném kontextu přece všichni cítíme, že pře- má u „přenechat“ jiný význam než u „přechytračit“. Takové úlohy testují hlavně schopnost žáků vcítit se do „slovníkovitého“ uvažování lidí v Cermatu, ale bez slovníku. Možná, že v této úloze nepoškodilo neumětelství Cermatu téměř nikoho kromě Cermatu. Obecně však škodí, protože podobné úlohy ukazují žákům, že nezávislé myšlení a touha po vědění se nevyplácejí.

Nejsou v tom bohužel samy, na některých školách to začíná hned u zápisu. Třeba před Janičku tam učitelka položila obrázek kvetoucí rostliny a stejně jako ostatních dětí se jí zeptala na barvu květů. Janička mlčela. Venku před školou chtěla její maminka vědět, proč nic neřekla: „Jani, vždyť ostatní děti odpověděly a ty přece žlutou taky poznáš.“ Janička byla upřímná: „Já jsem slyšela, jak paní učitelka děti chválila. Když ale ty květy náprstníku byly spíš do okrova.“

Do pololetí zežloutly i Janičce.