Co chcete vědět o finském školství II. – O vzdělávání z hlediska perspektivy rovnosti a spravedlivosti

Druhým vystoupením, které jsme z dubnového senátního semináře Možnosti aplikace finského vzdělávacího systému v ČR přeložili a přepsali, je přednáška poradkyně pro vzdělávání a vedoucí odboru zahraničních věcí Kristiiny Volmari. (Nahrávku v délce 30 minut si poslechněte ZDE, prezentaci najdete ZDE).

Přeložili a přepsali jsme celkem tři hlavní vystoupení semináře. Nejde o doslovný překlad, snažili jsme se ve stručnosti přehledně zaznamenat hlavní myšlenky vystoupení.  K dispozici jsou ke stažení i prezentace vystupujících. Stručnou informaci a fotogalerii ze semináře najdete na stránkách Senátu ZDE.

O vzdělávání z hlediska perspektivy rovnosti a spravedlivosti:

• Rovnost a spravedlivost je fundamentálním principem finského vzdělávání tak dlouho, jak si to jen pamatuji.  Tento princip jsme přijali v roce 1968.
• Spravedlivost/Spravedlnost – to je to nejpodstatnější pro každý vládní program a všichni se na tomto principu shodujeme. Tato jednoduchá teze se za posledních dvacet třicet let nezměnila. Věříme v kvalitní školu pro každého a ne jen pro někoho. To je také jeden z důvodů, proč příliš nepodporujeme soukromé školy. U nás je velmi obtížné získat od ministerstva školství licenci k provozování soukromé školy. Chceme, aby rodiče věděli a věřili tomu, že škola, kterou mají nejblíže, je stejně dobrá jako škola ve vedlejší čtvrti.
• Abyste dosáhli spravedlivosti, musíte mít systém, který nemá žádné slepé uličky, které dítěti či studentovi zabrání pokračovat ve vzdělávání podle své volby jen proto, že jste si někdy dříve špatně vybrali nesprávný vzdělávací proud. Ať už si zvolíte jakoukoli cestu, můžete dosáhnout PhD.
• Poslední překážku jsme odstranili teprve před několika lety. Týkala se vzdělávání dospělých. Dnes máme kvalifikaci založenou na kompetencích – což znamená, že pokud jste tesař z České republiky, můžete jednoduše získat certifikát jen na základě toho, že prokážete své dovednosti a zároveň máte možnost pokračovat ve studiu na univerzitě třeba jako právník.
• Školní docházku začínáme později než vy, od sedmi let. Důvodem je, že chceme nechat děti být dětmi tak dlouho, jak je to možné, chceme, aby v tomto období předškolní docházky rozvíjely své nekognitivní a osobnostní dovednosti.
• Typickými znaky finského vzdělávacího systému jsou pružnost a rozmanitost. Nevěříme na standardizaci. Nevěříme, že „jedna velikost padne všem“.  Není možné všechny učit stejným způsobem, protože každý učitel má originální způsob, jak učit a zaujmout žáky.
• Zdůrazňujeme průřezová témata, máme spoustu předmětů zaměřených na gramotnosti, máme také několik klíčových témat, která jsou transversální jako je například „blahobyt“ (wellbeing – důraz na kvalitu života) a některé z klíčových evropských kompetencí jako je komunikace, sociální dovednosti, jazykové dovednosti. Nemáme „vnější zodpovědnost“  –  což zahrnuje národní testy, kontroly, atd. Inspekce jsme zrušili na začátku devadesátých let minulého století.  Za kvalitu se zaručují ti, kteří vzdělávání poskytují. Jde o důvěru v profesionalitu učitelů, kteří jsou pyšní na svou profesi.
• Snažíme se podporovat spolupracující prostředí ve školách, které vede k tomu, že učitelé mnohem více spolupracují. Uvědomujeme si, že všechno to, co by měl dnes učitel vědět, není pro jednotlivce zvládnutelné. Proto mluvíme o sdílených a institucionálních kompetencích, namísto individuálních kompetencí.
• Prvky, které pomáhají vytvářet systém spravedlivější: neprovádíme centrální kontroly; nepodporujeme školy z pozice centrální instituce, ale pomocí dílčích iniciativ, nástrojů a manuálů. Peníze dáváme přímo konkrétním iniciativám, které potřebují podporu.
• Momentálně se zaměřujeme na počet žáků ve třídě, protože na to nemáme žádné regulace; finské školy mají velmi vysokou míru autonomie a míra jejich regulace je nízká.
• Jeden ze základních prvků spravedlivého vzdělávacího systému je právě počet dětí ve třídě. Děti z horšího sociálního prostředí mají větší možnost uplatnit se ve škole, pokud je počet žáků ve třídě mezi 16 – 18 dětmi, proto necháváme toto rozhodnutí na obcích. Mají možnost na ně čerpat peníze ze speciálních fondů. Další prostředky poskytujeme na podporu genderové spravedlivosti, začlenění cizinců atd.
• Autonomie – nejdůležitější úrovní vzdělávacího systému ve Finsku je lokální úroveň.
• Důvěra – abyste mohli lidem důvěřovat, musí být správní lidé na správných místech, to je další důvod, proč považujeme lokální úroveň za tak důležitou.
• Spolupráce – byla klíčovým faktorem pro úspěch reforem, které jsme absolvovali. Na spolupráci jsme také kladli důraz proto, že reformy trvají dlouho. Postupovali jsme kupředu velmi pomalu, ale postupovali jsme jen díky tomu, že jsme plánovali daleko dopředu a byl tu sdílený konsensus ohledně dlouhodobých plánů.
• Momentálně se nacházíme uprostřed reformy kurikula. Ta bude celkově trvat deset let. Nejdříve musíme vyhodnotit, jak předchozí kurikulum fungovalo, pak musíme začít pracovat na spolupráci a konzultacích se všemi účastníky vzdělávacího systému a zhruba za osm, deset let bude nové kurikulum implementováno do škol.
• Vzdělávání je zcela zdarma. Pouze asi 1,5 procenta dětí u nás chodí do soukromých škol – a jsou to většinou školy speciální, např. německé, Evropské či školy vedené podle jiných pedagogických programů.
• Pružnost ve školství pramení z pružného kurikula – sdíleného rámce a lokálních úprav.
• Kvalita vzdělávání je záležitostí všech jeho účastníků.  Nemáme standardizované testování. Podporujeme hodnocení ze strany rodičů a žáků.
• Snažíme se zachovat co nejmenší rozdíly mezi jednotlivými školami. Máme nějaké signály, že například v matematice se začínají objevovat rozdíly mezi žáky jednotlivých škol, proto se na to zaměřujeme a snažíme se tomu zabránit.
• Nemáme selektivní systém. Žádné oficiální rozdělení do skupin podle schopností. I když některé školy takové dělení praktikují, jde o prostupné skupiny a nejsou nazývány hodnotícími jmény.
• Učitelství je ve Finsku velmi ceněnou profesí. Je tomu tak proto, že věnujeme značnou pozornost vzdělávání a tréninku účitelů. Učitelé jsou autonomní, podílejí se na rozhodování o vlastní práci.
• Z pohledu individua – kurikulum se zaměřuje na dovednosti, které vám pomohou k prosperitě v životě.  Mluvíme o maximální podpoře talentu a o tom, že každé dítě je jedinečné. Zní to jako slogan, ale my věříme, že pokud o něčem budete dostatečně dlouho mluvit a snažit se o to, stane se to realitou.
• Přemýšlíme o klíči, který nám pomůže maximalizovat potenciál. Mluvíme o nekognitivních dovednostech, klimatu ve škole, férovém prostředí, o vidění školy jako komunity, o radosti z učení a kritickém myšlení, kreativitě a zvídavosti.
• Další věc, kterou jsme udělali pro podporu tohoto vývoje – zahrnuje ji i nové kurikulum, které bude implementováno do roku 2016 – je zvýšení počtu neakademických předmětů, jako jsou sport, umělecké předměty a hudba, protože věříme, že jsou pro orientaci v životě velmi důležité, stejně jako například kritické myšlení.
• Další věc, o které právě diskutujeme, je, zda zavést kvůli rozdílům mezi dětmi předškolní vzdělávání jako povinné. Momentálně je dobrovolné a pouze obec má povinnost je zajišťovat. Předškolní vzdělávání navštěvuje nějakých 97-98 % dětí. Právě proto, že předškolní vzdělávání se zaměřuje na nekognitivní dovednosti, rádi bychom v něm měli všechny děti. Často jej totiž nenavštěvují hlavně děti imigrantů.
• V souvislosti s finským vzděláváním můžete často slýchat o individualizaci a podpoře. Snažíme se odstranit každému veškeré možné bariéry, ať fyzické, pedagogické či na základě osobního postoje.
• Jsme hrdí na to, že jsme schopní identifikovat problémy každého žáka velmi brzo. Máme několik podpůrných opatření, která nám pomáhají jednat, když identifikujeme problém. Snažíme se podpořit dialog mezi raným předškolním a školním vzděláváním, protože identifikace problémů začíná ve velmi raných fázích.
• Máme tři úrovně podpory. Každý, tedy i ten, kdo žádný problém nemá, dosáhne na rámcovou/všeobecnou podporu. Když u někoho identifikujeme problém, tak v první řadě zesílíme podporu (částečná podpora specifických potřeb, individuální průvodce/asistent, flexibilní učební skupiny). A konečně poskytujeme specifickou podporu například pro handicapované, dlouhodobě nemocné…
• I když někdy během studia potřebujete tuto speciální podporu, ještě to neznamená, že až do konce školní docházky budete vedeni jako dítě se speciálními potřebami.
• Speciální vzdělávací potřeby neznamenají stigmatizaci. Asi 8,5 procenta dětí potřebují speciální podporu a máme asi 24 procent dětí na základních školách, které potřebují nějakou formu speciální podpory.
• Lokální autonomie také znamená, že můžete mít velmi kreativní řešení např. v podobě individuálních vzdělávacích plánů.
• Uplatňujeme učení v týmu, ve spolupráci více učitelů kdykoli je to možné. Školy jsou povinné mít týmy složené z různých odborníků – profesí (učitel, psycholog…).

• K individuální podpoře některým speciálním skupinám – migrantům a Romům:
  
  • Máme přípravný program pro děti migrantů (asi 4 %) – zaměřený hlavně na jazyk a nekognitivní dovednosti. Po jeho absolvování přecházejí do hlavního vzdělávacího proudu. Existují speciální fondy, ze kterých školy mohou čerpat peníze pro podporu výuky mateřského jazyka cizince ve škole. Učí se tak v našich školách na 50 dalších jazyků. Jde o hodiny mimo běžné vyučování, ale jsou placeny z rozpočtu obcí. Problémem je samozřejmě najít dost učitelů.
  • Romské děti jsou vzdělávány v hlavním vzdělávacím proudu. Hlavním problémem bylo, že rodiny nedostatečně podporovaly děti ve vzdělávání, ale v posledních deseti letech se nám právě toto povedlo velmi výrazně zlepšit. Důležité je, že Romové důvěřují, že je jak politici, tak sousedé chtějí podpořit. Také vyučujeme romštinu. Asi 25 % romských dětí chodí ve škole na romštinu. Myslím, že se nám u nich podařilo dosáhnout pozitivního přístupu ke vzdělávání.
  • Tím, že se náš systém stále nemění (s každou změnou politické reprezentace), mohou se na něm aktivně podílet i učitelé. Nesvazujeme jim ruce regulacemi, snažíme se nechat jim volnost.