Co ukazuje debata o učitelích bez diplomu

Otázka, zda by zkušení učitelé a učitelky bez titulu z pedagogické fakulty měli dál působit ve školách, vyvolává bouřlivou diskusi. A to na stránkách týdeníku Respekt, kde vyšel sloupek Tomáše Feřteka (ZDE), i na webu EDUin pod článkem na téže téma (ZDE). Nabízíme vám výběr hlavních argumentů pro a proti: nenahraditelnost titulu z pedagogické fakulty hájí zejména diplomovaní učitelé, kvality a přínos úspěšných praktiků spíše rodičovská strana. Jak na celou záležitost nahlíží současný ministr školství, si můžete přečíst ZDE. Otázce, zda uznat odborné kvality učitelů bez diplomu, se bude věnovat Kulatý stůl SKAV a EDUin, který proběhne 20. února.

S novelou zákona o pedagogických pracovnících z roku 2004 přišel požadavek, aby si všichni, kdo pracují s dětmi (tedy nejen učitelé, ale také vedoucí volnočasových aktivit), doplnili chybějící vzdělání studiem na pedagogické fakultě. Letos uběhla lhůta pro získání potřebné kvalifikace a praktici, kterým diplom chybí a ani v letošním roce potřebné studium nezahájí, budou v příštím roce muset školy opustit. Řádově se jedná o tisíce učitelů, v mnoha případech jde o zkušené a oblíbené pedagogy, kteří budou školám i žákům chybět. Návrh, zda by bylo možné jejich kvalifikaci, získanou neformálními cestami (praxí, doplňujícím studiem a kurzy) uznat, se však setkává s odporem.

Zastánci hodnoty vysokoškolského diplomu argumentují tím, že pravidla by měla být stejná pro všechny a že bez potřebných teoretických znalostí nelze učitelské povolání kvalitně vykonávat. Poukazují také na to, že snížíme-li význam vysokoškolského titulu tím, že pro výkon pedagogické profese nebude nutný, klesne i prestiž učitelského povolání a s ní nárok na finanční ohodnocení, které ani teď neodpovídá náročnosti této práce.

Námitky této strany vystihuje výběr z diskusních příspěvků pod výše uvedenými články:

• Ať učí ten, kdo do toho něco investoval a vzdělával se soustavně, ne jen někdo, kdo se ráno probudil a řekl si „tak půjdu třeba učit, protože to může každý“. My, co tak dlouho studujeme, abychom mohli učitelskou profesi vykonávat, si postupně k povolání budujeme vztah, jsme přesvědčeni o tom, co děláme, a že to chceme dělat. 
  Jaroslava Mašková

• A budete stejně tak horovat pro nekvalifikované lékaře nebo advokáty? Ti s vámi rychle vyběhnou. Proč musíme vymýšlet kotrmelce právě ve školství? Uvažujte také o důsledcích. Z tohoto bor…. budou profitovat akreditované instituce, které se samozřejmě přetrhnou, aby rozšířily své nabídky neformálního vzdělávání.
  Zdeněk Sotolář

• Daný zákon byl přijat před deseti lety. Co dělali učitelé, kterých se to týká, tak dlouho? Za těch deset let by už polovina mohla být i doktory. Všechna čest samoukům – jejich úsilí muselo být určitě vyšší než úsilí těch, kteří si prošli formálním vzděláním, které je jejich studentům částečně “servírováno”. Nevím, kolik je případů, kdy člověk s maturitou učí maturanta, ale jaký to může mít vliv na autoritu?
  Dennis Hennhofer
• Učitel, který není ochoten získat odpovídající předepsané vzdělání na pozici, kterou zastává, nemá morální právo po svých žácích požadovat odpovědný přístup k plnění školních povinností. Srovnávací statě o nekvalifikovaných advokátech a nekvalifikovaných lékařích bych si dovolila rozšířit ještě o jeden pojem, a to pojem „nekvalifikovaného pilota“.
  bohunka

Ti, kdo stojí na straně praktiků bez pedagogického titulu, většinou uvádějí příklady konkrétních učitelů, o jejichž kvalitách svědčí jejich výsledky ve školách. Zastáncům těchto učitelů nejde o to, aby mohl „jít učit každý, kdo chce“, ale aby české školy nepřišly o schopné a motivované pedagogy, kteří mají za sebou léta praxe a profesního rozvoje. Takových totiž nemáme nazbyt. Dalším argumentem je časová a finanční náročnost doplňujícího formálního studia a diskutabilní přínos takto získané kvalifikace.

Příklady argumentů této strany ukazují následující citáty z výše uvedených diskusí:

• Proč má školství strach z lidí, kteří mají vysokou školu a praxi, doplní si pedagogické minimum a chtějí učit? Pořád ještě existuje kontrola ředitele, zda to umějí. Proč nyní nesmějí učit? Nikde není řečeno, že kdo má pedagogiku, učit umí, či už je dávno vyhořelý a učit by ani neměl. Myslíte, že soukromé firmy zkoumají formální vzdělání? To jen státní sektor platí podle diplomu a věku a ne podle práce. Je to jeden z důvodů, proč je školství na tom tak, jak je. Bojíme se konkurence?
  l snirch
• Na setkání rodičů jsme toto konkrétně probírali a paní ředitelka nám pouze sdělila, že přestože ví o kvalitách těchto učitelů, přestože tito učitelé prošli mnoha doplňujícími vzdělávání v oborech pedagogiky a dětské psychologie, vyučování je zřejmě baví, tak prostě budou muset odejít. Sama paní ředitelka je z toho evidentně nešťastná. Vždyť ti učitelé pracují perfektně, mají výsledky, v oboru jsou vzdělaní a hlavně mají již dlouhou praxi.
  Jarmila

• Myslím si, že problém není v nutnosti získat nějaký diplom, ale zkostnatělost našeho systému. Například ve Francii je možné získat VŠ diplom u firmy, která má od státu dáno právo takový diplom udělit. Studenti, nebo zaměstnanci mají možnost vzdělávat se v praxi a uznejme, že jsou obory, kde to je jasnou výhodou. Kdyby bylo možné získat učitelský diplom založený na praxi, odborných seminářích a diplomové práci, tak by se mnohé vyřešilo.
  Jock Flannigan

• Jestliže budou učitelská studia vedena zkušenými praktiky, kteří dokáží své znalosti inspirativně předat, prosím, ať je absolvování těchto studií podmínkou k výkonu povolání. Dokud tomu tak prokazatelně není, je potřeba hodnotit kompetenci učitele na základě skutečných dovedností, to znamená hloubky znalosti látky a schopnosti vědomosti inspirativně, bez nátlaku a s láskou dětem předat. Chcete-li mít dobrou školu, musíte mít schopné učitele, nikoliv na papíře, ale ve skutečnosti. Jinými slovy, dokud někdo neprokáže, že pedagogická fakulta a pouze ona tvoří dobré učitele, je presumpce nekompetence učitelů bez diplomů falešná.
  Jan Novotný

O tom, zda by plnohodnotnou náhradu za učitele, kteří budou nucení ze školství odejít, poskytli aprobovaní učitelé registrovaní na úřadech práce (jak navrhuje šéf školských odborů), lze pochybovat. Ministr školství navrhuje ponechat konečné rozhodnutí ředitelům škol.

Uvedená debata také ukazuje, že ředitelům by se rozhodovalo mnohem snáz, kdyby měli dispozici nástroj pro vyhodnocení pedagogických kvalit stávajících učitelů (profesní standard učitele). A systém, který by umožnil doložit a ověřit pedagogické vzdělání nabyté neformální cestou.