Dobrá rada lesním školkám z Německa: Nikdy se nevzdat!

Přinášíme rozhovor s paní Ute Schulte Ostermann, předsedkyní Německé asociace lesních a přírodních mateřských škol, která vystoupila na konferenci Předškolní vzdělávání pro udržitelný rozvoj (26. 9. 2014). Přístup české státní správy k lesním školkám považuje za nepřípustný a rodičům radí, aby – po německém způsobu – neúnavně bojovali za svá práva, tlačili na kompetentní orgány a zapojili média. Prezentaci její přednášky si můžete stáhnout ZDE.

V Německu není potřeba vysvětlovat úředníkům na ministerstvech, že lesní školky posilují zdraví dětí a vytvářejí jim skvělé podmínky pro rozvoj. Oni to vědí, stejně jako fakt, že záchod v lesní školce nemůže mít stejné parametry jako záchod ve zděné budově. Má-li někdo v této souvislosti předsudky, pak jsou to ti lidé, kteří si nedokáží představit, že by školka mohla vypadat jinak než jako stůl s šuplíky umístěný v místnosti. Jsou-li vaše zájmy ohroženy, neúnavně za ně bojujte a vyvíjejte tlak na ty, kdo rozhodují, radí paní Ostermann českým rodičům.

Paní Ostermann, jak dlouhá je historie lesních a přírodních školek v Německu? Jakým vývojem prošly?

První oficiální škola vznikla v roce 1993, takže teď je tomu 21 let. Už v roce 1968 vznikla lesní školka ve Wiesbadenu, ale nebyla oficiální, byla tzv. „trpěná“. První oficiální lesní školka vyvolala velký zájem veřejnosti a tisku, začalo se o tom mluvit a tím pádem to vyvolala vznik řady dalších.

Jak velká je německá síť těchto mateřských škol?

V Německu máme přibližně 1 500 přírodních a lesních školek (Německo má více než 80 mil. obyvatel, pozn. autora).

Co vidíte jako největší přínos tohoto typu zařízení pro děti?

Zejména to, že děti mají svobodu, volnost. Mají veliké pole k učení, možnost budovat vlastní kreativitu. Probíhá mezi nimi bohatá sociální výměna a co je velkou předností, díky pobytu venku jsou absolutně zdravé.

Jaký je postoj německé veřejnosti, zejména rodičů, k lesním a přírodním školkám?

Rodiče, kteří do školky děti dávají, nebo tam, kde se o tom mluví, jsou postoje vesměs pozitivní.

S jakými problémy a předsudky se nejčastěji setkáváte?

Ano, že je venku zima, a že les je nebezpečný (smích). Jde o neznalost lidí, kteří si nedokáží v hlavě představit, jak to může probíhat. Pro ně je školka zdi, stůl a šuplíky, jinou představu si nepřipouštějí. Žel, jsou to takové „šuplíky“ v hlavě, do kterých někteří lidé své představy a domněnky rozřazují…

Jistě víte, že české lesní školky jsou ohroženy legislativně. Jak je řešena německá legislativa, zejména s ohledem na hygienické požadavky?

V Německu je spousta problémů, což je způsobeno federativním uspořádáním. Každá země upravuje legislativu podle svých vlastních pravidel, což na jedné straně dává vzniknout odlišným problémům, na druhé však také otevírá nové a různorodé možnosti.

O ohrožení českých lesních školek aktuální novelizací vím, považuji to za otřesné. V Německu něco takového není možné, každý ví, že v lese nelze postavit záchody podle příslušných norem. To jsou věci, které jsou lidem na příslušných úřadech a spolkových ministerstvech školství jasné, není třeba jim to vysvětlovat. Ministerstva dokonce vydávají vlastní brožurky o tom, jak lesní školky vypadají a jak jsou zařízené, aby rodiče měli představu, co tam dítě čeká. Ráda bych k tomu ještě dodala, že jiné mateřské školy mají většinou více problémů s hygienou než ty lesní. A mimochodem, tyto věci nejsou řešeny nějakými závaznými předpisy, ale formou doporučení…

Jaká doporučení byste, ze své zkušenosti, dala českému ministerstvu školství? A jaká doporučení byste dala rodičům a lesním školkám samotným, co se týká obrany jejich zájmů?

To je jednoduché. Aby připustili existenci modelu lesních školek a aby pochopili, že toto řešení je pro děti zdravější, když už jsme u hygienických nároků, a zároveň pro stát samotný levnější.

Nemohu mluvit za české rodiče, ale německá praxe ukazuje jako účinné obrátit se na média, čtvrtou velmoc. Téma menšin je citlivé, kdykoliv se objeví nějaký útok na ně, je z toho oheň na střeše. A lesní školky jsou taková menšina. Je také důležité mluvit s lidmi, kteří sedí na rozhodovacích postech. Máme teď kupříkladu problém v Dolním Sasku, kde došlo k omezení na polodenní provoz. Snažíme se být aktivní, sledujeme situaci, průběžně je kontaktujeme a chceme vědět, jak v řešení problému pokročili. Máme jeden takový princip jednání, stále tlačit, tzv. „zůstat na míči“, nikdy se nevzdat. Ještě mě něco napadlo. Nevím, jestli to proběhlo českými médii, nicméně britský korunní princ umístil svou vlastí dceru do lesní školky. Německá média o tom široce referovala…