Dokument: Asociace pro domácí vzdělávání píše ministru Chládkovi

Publikujeme dopis, který v úterý 6. května poslal Martin Klusoň, prezident Asociace pro domácí vzdělávání, ministru školství Marcelu Chládkovi. Komentuje v něm ministrovy pochybnosti  o vhodnosti uzákonění domácího vzdělávání na druhém stupni základní školy. Zároveň publikujme i dopis, kterým odpovídalo ministerstvo školství na protesty rodičů dětí v domácím vzdělávání. K tématu si můžete poslechnout i dvě rozhlasové debaty (ZDE) a přečíst názory Martina Fendrycha na aktualne.cz (ZDE), Jana Jandourka na reflex.cz (ZDE) a Tomáše Feřteka na respekt.cz (ZDE).

Vážený pane ministře,

obracím se na Vás jako prezident Asociace pro domácí vzdělávání (ADV) ve věci novely stávajícího školského zákona (č. 561/2004 Sb.). Zaznamenali jsme, že do vnějšího připomínkového řízení byla novela předložena bez domácího vzdělávání na druhém stupni. Došlo k tomu navzdory skutečnosti, že návrh novelizace, který připravilo předchozí vedení ministerstva, a úpravu domácího vzdělávání na druhém stupni obsahoval, standardně prošel vnitřním i vnějším připomínkovým řízením MŠMT, byl politicky předjednán se stranami bývalé vládní koalice a částečně i s opozicí a jeho podoba byla výsledkem vyjednávání i s ČSSD.

Nerozumíme proto, proč navzdory doporučení NÚV a podrobnému projednání na MŠMT i ve vnějším připomínkovém řízení nyní dochází k této změně.

Jsme přesvědčeni, že nerespektování názoru odborníků nevytváří dobrý mediální obraz nejen Vás, jako ministra školství, ale ani Vaší vlády, která si klade za cíl právě zvyšování kvality vzdělávání na všech stupních (viz Programové prohlášení vlády ČR).  Rovněž odpovědi Vašich koaličních partnerů na naše dotazy v této otázce ukazují, že nechtějí stát v cestě doporučení odborné veřejnosti, zvlášť je-li ověřená v průběhu nemalé řady let a opírá se o zkušenosti z mnoha zemí světa.

Z Vašich vyjádření, pane ministře, rozumíme, že se mimo jiné inspirujete školským systémem Finska. Dovolte nám připomenout, že ve Finsku (podobně jako v drtivé většině zemí EU a v jiných vyspělých zemích) je a vždy bylo domácí vzdělávání legální alternativou školní docházky a to po celou dobu povinného vzdělávání.

Vážený pane Chládku, chtěl jsem Vás proto jménem svým, jménem ADV a rodičů, kteří se na nás obracejí a jsou odhodláni se věci dále angažovat, požádat o nápravu tohoto nedopatření a zařazení novely § 41 v původním projednaném znění, jejíž kopii posíláme v příloze.
Zároveň Vás prosím o sdělení, zda bude novela § 41 v přiloženém znění zapracována do návrhu, který bude předložen ke schválení do vlády. Tento dopis v kopii zasíláme také představitelům politických stran, se kterými jsme již v této věci jednali.

S přátelským pozdravem,

Martin Klusoň
prezident ADV

 —

Dopis, který rozesílalo ministerstvo školství jako odpověď rodičům dětí v domácím vzdělávání, kteří se obrátili na úřad s otázkou, proč není v novele školského zákona uvedeno i uzákonění domácího vzdělávání na druhém stupni základní  školy.

Vážená paní,

z pověření pana ministra odpovídám na Váš e-mail ve věci domácího vzdělávání a zasílám níže uvedené vyjádření.

Úvodem je třeba zdůraznit, že individuální vzdělávání není školským zákonem pojímáno jako běžná alternativa k plnění povinné školní docházky pravidelnou účastí ve vyučování ve škole. Ředitel školy může individuální vzdělávání na 1. stupni základní školy povolit pouze v případě, pokud jsou splněny podmínky stanovené školským zákonem, zejm. jsou dány skutečně závažné důvody, pro něž se individuální vzdělávání povoluje. Tato podmínka odráží určitou výjimečnost individuálního vzdělávání žáka, neboť primárním nositelem povinnosti zajistit realizaci práva na vzdělání je stát, který tak činí vytvořením soustavy vzdělávacích institucí, v nichž občané plní svou povinnou školní docházku.

MŠMT vychází z toho, že školský systém v ČR je schopen zajistit vzdělávání i pro žáky se specifickými problémy či požadavky, např. formou individuálního vzdělávacího plánu. V jeho rámci je pak možné povolit žákům určité odlišnosti v organizaci vzdělávání, specifické časové či obsahové rozvržení učiva, zvláštní metody práce, speciálně pedagogickou či psychologickou péči apod. Jde tedy především o přizpůsobení organizace, forem a metod vzdělávání ve škole možnostem a potřebám žáků, nikoli zvolit pro ně diametrálně odlišný způsob plnění školní docházky, tj. „mimo rámec“ institucionalizovaného vzdělávání. Individuální vzdělávací plán pak může být povolen všem žákům bez rozdílu, tj. žákům prvního i druhého stupně základní školy.

Součástí předkládané novely školského zákona je zcela přepracovaný systém podpůrných opatření pro všechny žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, včetně žáků nadaných. Zároveň stále platí, že rodiče mohou svým dětem vybrat školu podle vlastního uvážení.

Individuální vzdělávání na 2. stupni ZŠ není součástí platné legislativy a MŠMT jej nenavrhuje v připravené novele školského zákona ke kodifikaci. Naproti tomu je potřeba ale uvést, že od září 2007 probíhá pokusné ověřování individuálního (domácího) vzdělávání žáků na 2. stupni ZŠ, které je odborně sledováno a vyhodnocováno, a nedávno bylo jeho trvání  opět prodlouženo bez časového omezení. Tento postup umožňuje MŠMT kvalitní řízení průběhu ověřování na vybraných školách v ČR.

Situace v oblasti individuálního vzdělávání na 2. stupni ZŠ se tedy nemění, individuální vzdělávání není rušeno, jeho možnost na 2. stupni ZŠ pokračuje formou pokusného ověřování na vybraných školách.

S přáním hezkého dne

Jindřich Fryč
náměstek ministra

ilustrační obrázek. by IowaPolitics.com(flickr.com)(CC BY-SA 2.0)