Fokus: Čína hledá cesty, jak snížit nároky na žáky základních škol

Po prázdninách se na eduin.cz vracejí zajímavosti ze světa vzdělávání, které připravuje na základě anglicky psaných zdrojů výzkumné oddělení společnosti SCIO. Tentokrát shrnují zajímavé texty z prázdninových měsíců, od tohoto týdne se budete s Fokusem setkávat opět pravidelně. Dnešní číslo obsahuje například tato témata: v matematice je nutné umět odhadovat, empatie bude dovedností 21. století a počítačové hry údajně zlepšují vztah dětí ke společnosti.

1. Pro matematiku je schopnost odhadovat důležitá. Podle výzkumné studie zveřejněné v časopise Psychological Science trénování dovednosti jednoduchého odhadu (např. počet kuliček v láhvi, bonbonů v sáčku apod.) přispívá k rozvoji matematických dovedností. Psychologové prováděli pokus, kdy skupina dospělých procvičovala odhad ve srovnání větší a menší skupiny bodů. Před procvičováním řešili jednoduché početní úlohy a po procvičování se jejich výkon zlepšil. Kontrolní skupina, která neměla příležitost cvičit odhad, se ve výkonu nezlepšila. Autorky pokusu věří, že jejich výzkum by mohl přinést poznatky využitelné pro přípravu na výuku matematiky v předškolní výchově.

2. Empatie neboli vcítění je pokládána za jednu ze základních dovedností pro 21. století. Je základem pro chápání a přijímání rozdílů v mezi lidmi, pro budování vztahů, získání širšího rozhledu, pro dovednost hlubší analýzy, efektivnější komunikaci a další. Empatii lze pěstovat a procvičováním posilovat, ve škole je nezbytnou součástí výchovy a vzdělávání. Nezisková organizace Ashoka v rámci iniciativy Start Empathynabízí pro učitele plán, jak budovat empatii ve třídě ve třech krocích: 1. příprava: a) vytvořte pro žáky bezpečné prostředí založené na vzájemné důvěře, b) jděte příkladem svým jednáním a chováním, c) rozvíjejte emoční kompetenci, snažte se pochopit a zvládnout vlastní pocity, 2. zapojení: a) vyberte si některou z příležitostí pro pěstování empatie – hra ve skupině, např. na hřišti, kde děti řeší různé problémy, b) vyprávění příběhů dává možnost vcítit se do postavy, c) ponoření do zkušeností jiných pomáhá pochopit jejich jednání, d) společné řešení problémů – spolupráce přináší sdílení prožitků, 3. promýšlení a jednání: a) určete sdílené hodnoty a odlišnosti, pěstujte respekt k odlišnosti, b) vštěpujte statečnost – kromě chvály správných postojů se také aktivně postavte nesprávným, c) zorganizujte situace, kdy žáci mohou aktivně vyjádřit empatii a procvičit prospěšné chování. Rozvíjení empatie je potřebné ve školách i v celé společnosti (návyky pro rozvíjení empatie viz zde). 

3. Počítačové hry zlepšují vztah žáků ke společnosti. Americká výzkumnice na poli počítačových her a autorka knihy Reality is Broken: Why Games make Us Better and How They Can Change the World J. McGonigal hovořila v červnu na konferenci ISTE (International Society for Technology in Education) v Texasu o tom, že elektronické hry významně posilují zaujetí žáků pro výuku a mohou pozitivně ovlivnit přístup k problémům ve společnosti. Čas věnovaný elektronickým hrám je často považován za promarněný, ale malé zaujetí žáků pro vzdělávání a následně pracovníků pro vlastní práci představuje mnohem větší plýtvání. Zájem žáků o školu se snižuje se vzrůstajícím věkem a elektronické hry mohou zvýšit jejich motivaci a zaujetí. J. McGonigal poukazuje na to, že hry vyvolávají pozitivní emoce, jmenovitě následující: radost, úlevu, lásku, překvapení, hrdost, zvídavost, vzrušení, respekt, údiv, spokojenost, a zejména kreativitu. Hraní má též příznivý vliv na mozkovou činnost, stimuluje paměť a oblasti dobrých pocitů, zvyšuje zapojení a posiluje motivaci. Hrající se v 80 % herního času setkávají s nezdarem, ale přesto si uchovají pozitivní postoj. Příležitost dělat chyby a motivační faktory obsažené v hrách mohou ve školách posílit zaujetí žáků pro výuku i vést ke zvládání dovednosti řešení problémů (úvaha o ideální hře pro budoucnost viz zde). 

4. Zkušenost z Kanady, šest strategií, jak být při hodnocení spravedlivý. Učitelovo hodnocení práce žáků ve třídě by mělo být vždy spravedlivé, ale tato spravedlnost může být často různě vykládána, není popsána ani definována, neexistuje k ní mnoho návodů a doporučení. Hodnocení ve třídě slouží převážně k účelům hodnocení pro učení (assessment for learning), tedy jde o hodnocení formativní, a v hodnoticím procesu hraje hlavní roli profesionální kvalita učitele. Chceme-li dosáhnout co možná nejspravedlivějšího hodnocení ve třídě, je třeba se zaměřit na následujících šest oblastí: 1. transparentnost – žáci by měli vědět jak a za co budou hodnoceni, měla by být známa kritéria a požadavky, je třeba se vyvarovat zapojení „skrytých“ kritérií (pohlaví, rasa, učební styl apod.), kritéria hodnocení musí být dobře vysvětlena, 2. příležitost k učení – žáci se liší v tom, jakou příležitost k učení měli v minulosti (např. znevýhodněné prostředí v rodině), jsou-li jejich možnosti omezeny v přítomnosti, případně jak může hodnocení ovlivnit příležitosti v budoucnosti (přilepšení jednomu žáku dnes může v budoucnosti znamenat jeho zvýhodnění při postupu na další stupeň vzdělávání apod.), 3. příležitost prokázat učení – žáci by měli mít mnoho příležitostí různého charakteru, je třeba brát v úvahu i charakter žáka (introvertní, manuálně zručný apod.) a nastavit správně učitelovo očekávání výsledků (žáky nepodceňovat), 4. přístup odpovídající potřebám – rovný přístup (equality) je základním prvkem standardizovaného hodnocení, zatímco přístup odpovídající potřebám (equity) poskytuje jedincům péči podle jejich práv a vzdělávacích potřeb – diferenciovaný přístup může brát v úvahu individuální pokrok žáka, specifické nedostatky a lépe vyhovuje pro účely formativní, 5. zpětná reflexe postupů – učitel by se měl zamýšlet nad tím, zda jeho hodnocení nebylo ovlivněno skrytými kritérii, zda je nestranný, je-li hodnocení v souladu s cíli vzdělávání – je třeba brát v úvahu učební cíle a zároveň individuální potřeby a pokrok každého žáka, 6. konstruktivní prostředí – kvalita hodnocení a kvalita učebního prostředí se navzájem ovlivňují, je proto třeba kultivovat obojí, důležitá je vzájemná důvěra a respektování žáka i učitele a odpovídající míra autority učitele ve třídě. 

5. Jak učinit vzdělávání pro čínské děti snesitelnější. Čínské ministerstvo školství zveřejnilo minulý týden dokument „Ten Regulations to Lessen Academic Burden for Primary School Students“ (10 opatření ke snížení školní zátěže na základních školách) a nabídlo jej k veřejné diskusi. Opatření mají omezit rozsah vyučované látky, snížit náročnost učebnic, rozšířit kritéria pro hodnocení kvality vzdělávání a zvýšit kapacitu učitelů. Navrhovaná opatření jsou následující: 1. transparentní přijímací řízení – školy musejí přijmout uchazeče podle jejich místa bydliště, bez ohledu na další doporučení a předchozí výsledky, 2. vyvážené skupiny – je přísně zakázáno vytvářet třídy pokročilých a pomalejších žáků, 3. výuka od nulového startovního bodu – veškerá výuka musí předpokládat, že žáci v první třídě začínají od začátku, nesmějí se požadovat předchozí znalosti, 4. žádné písemné domácí úkoly – žáci mohou dostat praktický úkol něco vyrobit, navštívit knihovnu apod., 5. omezení testů – žádné standardizované testy od 1. do 3. třídy, od 4. třídy pouze jeden standardizovaný test za semestr z čínštiny, matematiky a cizího jazyka, jiné typy testů nejvýše dva za semestr, 6. hodnocení v kategoriích – místo stobodového systému hodnotit pouze „výjimečný“, „výborný“, „odpovídající“ a „neodpovídající“, 7. minimalizace dodatečných materiálů – škola může používat nejvýše jeden typ materiálu kromě učebnice, a to se souhlasem rodičů, školám a učitelům je zakázáno doporučovat další, 8. přísný zákaz doučování – školy a učitelé nesmějí organizovat doučovací třídy po škole nebo v době prázdnin ani se nesmějí žádné takové aktivity účastnit, 9. nejméně hodina tělesné výchovy – školy jsou povinny poskytnout výuku tělesné výchovy podle kurikula, 10. posílení kontroly – příslušné státní orgány na všech úrovních budou kontrolovat snížení školní zátěže. 

6. Kanadský profesor G. Siemens, jeden z tvůrců prvních masivně otevřených online kurzů a duchovní otec teorie konektivismu ve vzdělávání (více viz zde, zde, zde), se na svém blogu zamýšlí nad tím, jak by měl vypadat vzdělávací software budoucnosti. Většina vzdělávacího softwaru dnes napodobuje fyzické prostory využívané ve vzdělávání, příkladem může být virtuální třída nebo interaktivní tabule. Potřeba fyzicky shromažďovat žáky se ovšem stává přežitkem v době, kdy informace jsou přístupné kdekoliv a kdykoliv. Centralizovaný způsob učení se opírá o předem nastavené struktury, které působí jako rámec pro poznávání. Podle Siemense však vzdělávání do budoucna tyto struktury opustí a budou zde fungovat modely charakterizované svou komplexností a proměnlivou povahou. „Technické systémy se stanou dalším uzlem v našich celkových kognitivních systémech.“ Toto „ztělesněné poznávání“ (embodied cognition) nebo „rozložené poznávání“ (distributed cognition) je totéž, co Siemens nazývá konektivismem. V těchto modelech existuje učení a poznávání v propojených sítích, do modelů jsou zapojeny systémy, které podporují neustálou změnu a vývoj v poznávání. Dosavadní hierarchizované systémy budou podle Siemense někdy za deset let nahrazeny právě systémy založenými na propojených informacích, které počítají s aktivním konečným uživatelem, využívají kolektivní a propojenou sociální aktivitu, pokládají technické systémy za spoluúčastníky v procesu lidského poznání, využívají data v rozhodovacích procesech a slouží kreativním a inovativním potřebám společnosti. Siemens sám pracuje na vytvoření takového vzdělávacího systému, který v současnosti pilotuje a od listopadu nabízí zájemcům možnost jej vyzkoušet v rámci masově otevřeného online kurzu. 

7. Americký žebříček středních škol. Minulý čtvrtek prezident Obama předložil rozsáhlý plán zaměřený na postsekundární vzdělávání. Největší pozornost vyvolal návrh na vytvoření žebříčku škol, ve kterém budou školy hodnoceny podle toho, jak jsou dostupné pro studenty z prostředí s nízkými příjmy, podle finanční náročnosti studia, podle toho, jaké procento studentů studia dokončí a kolik jich získá zaměstnání a s jakými platy. Prezident tak podpořil praxi hodnocení institucí podle výkonu oproti soutěžení podle výsledků testů SAT, poměru vyučujících a studentů a dalších formálních kritérií. Podle návrhu bude hodnocení základem pro přidělení finančních dotací školám a studentům, kteří v nich studují. Školy by tak měly mít zájem na přijímání více studentů z nízkopříjmových skupin a tito studenti by měli mít více šancí studovat v kvalitnějších školách. Plán vyvolal kladné i záporné reakce: obecně se volá po systému hodnocení kvality postsekundárních institucí, obavy však vyvolává, zda kritéria budou nastavena tak, aby některé školy nepoškodila a byla objektivní. Kritizován je např. úmysl porovnávat výšku platů absolventů, která se významně liší podle studovaného oboru. Představitelé škol by měli být zapojeni do vytváření kritérií, první žebříček má být hotov v r. 2015 a celý systém včetně financování by měl být připraven ke spuštění v r. 2018. 

8. Znevýhodněné děti by se především měly učit dobře číst. Nejnovější měsíční zpráva OECD „Pisa in Focus No.30„ se zabývá otázkou, zda by lepší zvládnutí studijních strategií znevýhodněnými žáky přispělo ke snížení rozdílů ve výsledcích vzdělávání mezi nejlepšími a nejhoršími žáky. V rámci testování PISA v r. 2009 žáci odpovídali na otázku, jak postupují při zadání shrnout přečtený text. Na základě odpovědí odborníci určili, kteří žáci znali efektivní metody práce s textem, jež pomáhají při učení. Výsledky ukazují, že obecně lepší čtenáři dovedou lépe shrnout informace. V rámci všech zemí OECD je rozdíl v dovednosti efektivně shrnout informace mezi nejlepšími a nejhoršími 107 bodů, což odpovídá zhruba více než dvěma rokům školní docházky. Uvnitř jednotlivých zemí měli lepší výsledky v efektivním shrnutí textu žáci z dobrých sociálně ekonomických poměrů oproti žákům ze znevýhodněných poměrů. Odborníci usuzují, že výsledky znevýhodněných žáků v testech čtenářské gramotnosti by se mohly až o 20–25 bodů zvýšit, pokud by znali efektivní studijní strategie. Trénování studijních strategií a postupů při práci s textem by mělo být dostupné i méně pokročilým žákům, soustředit by se na něj měli zejména učitelé žáků ze znevýhodněného prostředí.