Fokus: Kde je slabé místo finského školství

Zajímavosti ze světa vzdělávání, které připravilo na základě anglicky psaných zdrojů výzkumné oddělení společnosti Scio k 7. dubnu, obsahují například tato témata: Jak vytvořit ze třídy prostor ideální pro projektové vyučování, inženýrství namísto matiky, fyziky, chemie a nakolik je možné zkopírovat vzdělávací systém jiné země.

1. Inženýrství namísto fyziky, matiky, biologie a chemie? Pozornost věnovaná předmětům označovaným jako STEM (science, technology, engineering, mathematic) na amerických školách se dosud většinou omezovala na přírodovědné předměty (science) a matematiku. V poslední době začíná být větší důraz kladen i na inženýrství (engineering), v němž jsou žáci vedeni k vymýšlení a konstrukci skutečných objektů. Základní i střední školy využívají řady programů, např. program Engineering is Elementary vyvinutý Technickým muzeem v Bostonu, další programy jsou využívány i v mimoškolní výchově. Příští rok budou žáci 8. tříd poprvé skládat novou zkoušku z „inženýrské gramotnosti“. Inženýrský program bude možná vyvinut i pro středoškolské studium zakončené zkouškou AP (Advanced Placement). Začlenění inženýrství a designu do kurikula však naráží na mnoho překážek, jako je nedostatek času a priorita věnovaná testování, pro výuku inženýrství v mnoha státech neexistují standardy, učitelé nejsou připraveni na takto zaměřenou výuku. Výuka inženýrství přitom rozvíjí nejen design, ale také dovednosti v matematice, přírodních vědách a technologiích a dále „nastavení mysli“ na systémové myšlení, kreativitu a kolaboraci. Prvky inženýrství a designu by podle odborníků měly být začleněny do všech přírodovědných předmětů a matematiky, protože umožňují žákům pochopit propojení teorie s reálným světem.
2. Sedm pravidel pro výběr hry vhodné pro učení. Elektronické hry jsou často pokládány za ideální nástroj pro zvýšení žákova zaujetí pro výuku. Je však třeba se hlouběji zamyslet nad tím, jaké příležitosti a jaká rizika hraní her přináší. Hrami se zde rozumí aktivity s inherentní zábavnou kvalitou, které si žák sám vybere. Zaujetí žáka lze rozčlenit na tři složky: zájem, motivace a pozornost. Zájem může být probuzen v určité situaci, ale žákův individuální zájem je spojen se zájmem o obsah hry, námět a cíle, kterých je možno dosáhnout. Zájem o hru může vést k zájmu o vzdělávací obsah, individuální zájem lze rozvíjet správným nastavením obtížnosti. Motivace je jedním z nejdůležitějších prvků pro učení a různé hry motivují různým způsobem – záleží na tom, zda žák hraje hru, která je pro něj motivující. Vzdělávací hry, které jsou založeny na principu kvízu a odměny za správnou odpověď, však mohou být i demotivující (a je sporné, zda pro ně lze použít označení „hry“ podle vymezení výše). Princip hry by měl být integrován do obsahu a umožňovat žákům např. volby dalších kroků podle vlastních zájmů. Takové hry jsou ale náročné na vývoj a výrobu. Třetí složkou zaujetí je pozornost, která je podpořena interaktivním charakterem hry. Při výběru her je třeba zvažovat následující kritéria: 1.vybírejte hry, které umožňují postupovat vlastním tempem při průzkumu a zkoušení cest, 2.zjistěte, zda hry obsahují adaptivní podpůrný systém, který navádí žáka na vhodný obsah, 3.hledejte hry, které podporují projektové učení a umožňují vytvořit a uložit výsledný produkt, 4.zjistěte, zda si žák může přizpůsobit herní prostředí, např. vytvořit vlastní já – avatara, 5.u některých her je nejlepší, když mohou být hrány doma i ve škole a propojovat tak školní a domácí prostředí, 6.zkoušejte nové hry s žáky a naslouchejte jejich názoru, 7.pro zvýšení zaujetí žáků je nejvíc rozhodující dobrý učitel, který žáky zná a respektuje jejich individualitu. Hry pak může využít jako jeden z prostředků na podporu učení.
3. Jak vytvořit ze třídy prostor ideální pro projektové vyučování? Pro úspěch projektového vyučování ve školách je důležitý fyzický prostor, ve kterém práce probíhá. Vhodné úpravy prostoru lze docílit náročnými stavebními úpravami, ale i jednoduchými drobnými změnami ve třídě a ve škole. S. Boss, autorka článku a spoluautorka knihy Thinking Through Project-Based Learning,uvádí různé situace a prvky projektové práce a možnosti, jak s minimálními nároky přizpůsobit prostor. 1. Samostatná práce – vytvořte „kukaň“ z kartonu, která ohraničí pracovní plochu ze tří stran a umožní žákovi nerušeně pracovat. 2. Práce ve skupinkách nebo párech – sestavte lavice do skupin, vytvořte dělicí zástěny mezi lavicemi, využijte pro práci i další školní prostory jako chodby, dvůr apod., stanovte zásady chování a mějte přehled, postupně uvolněte kontrolu, když se žáci chovají odpovědně. 3. Kontrola a individuální rozhovory – učitel sleduje práci týmu, nabízí seminář na konkrétní téma, probírá práci se členy týmu při neformálním rozhovoru, jenž je povinný pro ty, kteří mají potíže v práci. 4. Využití technologií – umožněte studentům použít např. fotoaparát, interaktivní tabuli. Nemusí je využívat jen učitel. 5. Konverzační třída – nestůjte vepředu před tabulí, postavte židle do kruhu, staňte se členem skupiny, nechte žáky mluvit spolu navzájem, nejen s učitelem. 6. Žákovské prezentace – ne všechny prezentace se musejí odehrávat ve třídě u tabule. Zapojte žáky do aktivit s aktivní účastí všech žáků, jako např. kvízy, hry, prohlídka galerie nebo práce s různými materiály. 7. „Kuticí“ stanice – vyčleňte prostor na kutění, poskytněte různé součástky stavebnic, soupravy s bateriemi, dráty apod., shromážděte časopisy s nápady pro kutily. 8. Skype – využívejte spojení s partnerskou školou. 9. Barva – máte-li možnost změnit barvu stěn ve škole, zapojte zkoumání barev do projektu. 10. Nábytek – ergonomické tvary nábytku podporují pohyb, jiné tvary podporují klidné soustředění.
4. Je elementární částicí vzdělávání „zaujetí“? Částicová fyzika má Higgsův boson, co je však klíčovým prvkem ve vzdělávání? Co je základem úspěšného vzdělávacího procesu? Někteří reformátoři tento rozhodující prvek spatřují v moderních technologiích, jiní v personalizovaném vzdělávání, další v neustálém hodnocení nebo v lepší přípravě učitelů. Autorka článku dr. Rooney má za to, že základním a rozhodujícím prvkem je zaujetí studentů (engagement) pro učení. Výzkum ukazuje, že aktivní zaujetí studentů pro učení se zvyšuje, jestliže mají příležitost v rámci výuky řešit problémy, porovnávat a zvažovat různá stanoviska, zabývat se látkou do hloubky – důležité je tedy rozvíjet u studentů kritické myšlení. Autorka nabízí několik nápadů, jak zvýšit aktivní zapojení studentů: 1. Požádejte je o spolupráci a zpětnou vazbu – studenti mohou navrhnout otázky do kvízu, mohou se vyjádřit k průběhu kurzu, co by jim pomohlo se lépe učit, 2. přidělte jim odpovědnost – každý student bude mít za úkol si připravit určitou část látky, kterou „odpřednáší“ pro spolužáky, student povede diskusi apod., 3. zapojte nové možnosti vyjádření – například propojení studia historického období s projektem zaměřeným na umění té doby zvyšuje motivaci studentů.
5. Hledáš práci? Vynalezni ji! T. Friedman (o jeho vizi „plochého světa“ a o projektu „ploché třídy“ viz zde) píše na názorových stránkách nedělních NY Times o tom, že hledají-li dnes mladí lidé práci, nezáleží tolik na tom, co znají, ale mnohem víc na tom, jak dokážou své znalosti využít. Zaměstnavatelé uvádějí, že seznámit nové pracovníky s obsahem práce, který se proměňuje, je něco, s čím musejí počítat. Nemohou je však učit jak přemýšlet, kriticky hodnotit, jak přistupovat k řešení problémů. To jsou dovednosti, které by mladí lidé měli získat ve škole. T. Wagner, vzdělávací expert z Harvardu (jeho sedm základních kompetencí pro 21. století viz zde), uvádí tři oblasti, které je nutno pěstovat: základní znalosti, dovednost tyto znalosti používat a především motivaci, která představuje základ všeho. Mladí lidé s vnitřní motivací k učení budou schopni využívat příležitostí, tvořit nové a hledat vlastní cesty k dalšímu rozvoji. Průzkumy ukazují, že zaujetí žáků pro učení se snižuje s přibývajícími roky strávenými ve škole. Učitelé a ředitelé by měli vést žáky k úsilí o dosažení co nejlepších výsledků, podporovat kolaboraci, která vede k inovacím, hodnotit průběžně a nejen na základě jednoho zaškrtávacího testu, využívat portfolia žáků, hodnotit zvládnuté dovednosti na základě výkonu. T Wagner uvádí jako příklad finský systém, kde „…žáci opouštějí střední školu připraveni pro inovace“.
6. Lze zkopírovat cizí vzdělávací systém? Dr. D. Price, odborník na inovace ve vzdělávání (o jeho učení v sociálním prostředí jsme psali zde) a organizátor prvního ročníku konference musiclearninglive!Asia, která proběhne letos v říjnu, hovořil s jedním z hlavních řečníků konference, profesorem Y. Zhao z University of Oregon (o jeho přednášce o kreativitě a podnikavosti viz zde). Profesor Zhao v rozhovoru říká, že vzdělávací systémy západního světa (americký systém či systém anglofonních zemí) mají odlišná měřítka úspěchu od systémů východních (např. čínského) a že současné globální srovnávání systémů pomocí standardizovaných testů nevypovídá dobře o kvalitě vzdělávání v různých zemích. Zlepšení výsledků v testech může být na úkor rozvoje jiných kvalit, které nelze vůbec nebo jen velmi nedostatečně testovat, ale které jsou rozhodující pro rozvoj jedinců a společnosti: výjimečné nadání, zaujetí, kreativita, podnikavost, emoční inteligence. Prvky různých vzdělávacích systémů nelze přebírat bez ohledu na různý kulturní a společenský kontext, proto ani finský vzdělávací model není univerzálně použitelný. Odborníci poukazují např. na to, že zde není věnována patřičná pozornost nadaným studentům a výsledkem je pak určitá homogenita bez individualit. Profesor Zhao dále zdůrazňuje význam umělecké výchovy ve školách, která bývá zanedbávána, ale která podporuje kreativitu a podnikavost žáků a studentů. Podle slov prof. Zhao: „Chtějí-li lidé vyhrát v závodě s technologiemi, musejí umět něco, co stroje nedovedou..“