Fokus: S využitím technologií se při učení posilují prvky nezáměrnosti, autonomie a sociálních vztahů

Zajímavosti ze světa vzdělávání, které připravilo na základě anglicky psaných zdrojů výzkumné oddělení společnosti Scio k datu 31.března, obsahují například tato témata: zda pocit spokojenosti závisí na výši dosaženého vzdělání nebo jak proces učení ovlivňuje využití technologií.

Kde se bere odolnost vůči životním překážkám
Center on the Developing Child na Harvardově univerzitě zveřejnilo studii zaměřenou na to, jak se děti vyrovnávají s překážkami a nepřízní v životě a odkud pramení jejich odolnost a schopnost překážkám čelit (resilience). Studie ukazuje, že klíčovým prvkem, který je nezbytný pro pěstování odolnosti, je nejméně jeden stabilní a pozitivní vztah s dospělým. Podpůrný a vstřícný vztah s dospělým pomáhá dítěti budovat klíčové dovednosti – plánovat, kontrolovat své chování, přizpůsobovat se změnám a zvládat stres spojený s překonáváním překážek. Při nedostatku takového vztahu se dětský mozek vyvíjí odlišně a nenaučí se zdravě vyrovnávat se stresem. Pro pozitivní zvládnutí překážek a nepřízně jsou u dětí rozhodující následující charakteristiky: 1. stabilní podpůrný vztah mezi dítětem a dospělým, 2. pocit dítěte, že má svůj život pod kontrolou, 3. silné exekutivní funkce a dovednosti seberegulace, 4. podpůrný kontext víry nebo kulturních tradic. Autoři doporučují posuzovat účinnost podpůrných programů pro ohrožené děti a mládež ve světle těchto poznatků.

Spokojenost nezávisí na vzdělání
Britští výzkumníci z Warwick Medical School uveřejnili výsledky svého výzkumu zaměřeného na zkoumání sociálně ekonomických faktorů spojených se stavem vysoké mentální spokojenosti v životě (mental well-being), jako je úroveň vzdělání a finanční situace. Podle předchozích výzkumů existuje silné spojení mezi nízkou úrovní dosaženého vzdělání a mentálními chorobami a výzkumný tým očekával obdobné spojení mezi vysokou úrovní dosaženého vzdělání a vysokou mentální spokojeností. Vysokou mentální spokojenost autoři definují jako stav, kdy se jedinec „cítí dobře a funguje dobře“. Tým pracoval s daty více než 17 000 lidí shromážděných v letech 2010 a 2011 v rámci šetření Health Survey for England. Výsledky výzkumu však spojení mezi vysokou úrovní vzdělání a vysokou mentální spokojeností nepotvrdily, respondenti s vysokou spokojeností měli různou výši dosaženého vzdělání. Vysokou spokojeností se vyznačovali zejména obyvatelé afro-karibského původu a příslušníci dalších etnických minorit – Afričané, Indové a Pákistánci.

Tři posuny ve vzdělání
George Couros působí jako ředitel pro inovativní vyučování a učení ve skupině škol Parkland v kanadské provincii Alberta. Na svém blogu píše o posunech, které pozoruje ve vzdělávání, a zdůrazňuje nutnost být otevřen změnám a připraven pokročit kupředu. Uvádí následující posuny: 1. Od digitálního občanství k digitální empatii – v digitálním světě je snazší dělat chyby, kterých později litujeme. 2. Od studentského hlasu k studentskému vedení – nestačí jen studentům naslouchat, je potřeba jim umožnit zapojení do procesu změn.3. Od myšlenkového nastavení na růst k nastavení inovátorskému – učitelé mohou díky vzájemnému propojení přijít s účinnějšími metodami výuky (o nápadech George, a zejména jeho bratra Aleca na využití videa ve výuce viz zde).

Lidé se učí jinak
Jane Hart je odbornice na celoživotní učení s využitím technologií, konzultantka v oboru dalšího vzdělávání v organizacích, zakladatelka agentury Centre for Learning & Performance Technologies. V článku na svém blogu se zamýšlí nad tím, jak se změnil charakter učení v důsledku využívání internetu: 1. Je nepřetržité – v rozhovorech s kolegy a na sociálních sítích lidé získávají neustále nové informace a poznatky. 2. Je založeno na potřebě – lidé hledají okamžitou odpověď, nepotřebují studovat napřed nebo procházet testy, jejich dovednosti jsou ověřovány tím, co dělají, nepotřebují si pamatovat obsah, ale vědět, kde jej najdou. 3. Vyskytuje se v krátkých dávkách – lidé využívají menší „sousta“ poznatků podle potřeby. 4. Je sociální – lidé se neučí jen vedle sebe, ale navzájem jeden od druhého, sdílením. 5. Děje se v průběhu práce nebo „za pochodu“ – lidé se učí v práci i mimo ni. 6. Je často náhodné – učení je záměrné, ale i nezáměrné, v sociálních sítích a kontaktech, bez plánování a často bez toho, že by si jedinec byl vědom probíhajícího procesu učení. 7. Je autonomní – patrně klíčová vlastnost učení na síti, lidé sami kontrolují, co se učí a kdy, rozhodují o tom, které osoby potřebují pro svůj rozvoj (více k Jane Hart a neformálnímu učení viz zde).