Hospodářské noviny: Jak vybírat Chládkova nástupce

Publikujeme komentář Boba Kartouse k současné situaci na ministerstvu školství a k tomu, co je potřeba udělat, aby došlo ke stabilizaci úřadu i celého resortu. Text vyšel 1.6. v Hospodářských novinách pod názvem Správný klíč k novému ministrovi. Výběru nového ministra se věnoval ve svých komentářích i Tomáš Feřtek ZDE a ZDE.

Marcel Chládek odchází. Mělo to přijít dříve, na druhou stranu je dobře, že k tomu došlo. Příznačné je, že Chládkova krajní neschopnost porozumět potřebám vzdělávání a jeho rozvoje pro 21. století nehrála v jeho odvolání roli. Chládek odchází kvůli svému komplexu méněcennosti, jenž se patologicky promítá do mezilidských vztahů v jeho okolí. Od počátku byla chyba postavit tohoto člověka do role, v níž je obdařen zneužitelnou mocí. 

Od premiéra Sobotky je licoměrné, když říká, že Chládek byl nejlepším ministrem školství za posledních 10 let.

Lze pochopit, že chce člena předsednictva ČSSD vyprovodit důstojně, nicméně není nutné se kvůli tomu dopouštět scestných prohlášení. Premiér se nicméně zachoval duchapřítomně, neváhal, a i když se jedná o z nouze ctnost, pro vzdělávání v ČR je to dobrý příslib. Jde ale skutečně jen o příslib, nikoliv o danou věc. Bude třeba sanovat „chládkoviny“, jako je angažmá bývalého ředitele TV Nova Vávry v roli poradce nebo dosazení programově antiinkluzivního ředitele Schneidera do čela odboru, který má zavádět inkluzi do praxe apod. 

Bude třeba celý úřad stabilizovat, jako se to podařilo Petru Fialovi po působení dalšího „nejlepšího“ ministra Josefa Dobeše. Vůbec se neví, že kvůli Chládkovi odešla z referentských pozic řada schopných lidí, kteří zajišťovali alespoň minimální odbornou reputaci úřadu. Před vstupem služebního zákona v platnost je třeba tyto škody pokud možno napravit. To by měla být priorita nového ministra. 

Hledá se další Petr Fiala, který by přinesl autoritu, porozumění, otevřenost úřadu a diskusi o vývoji vzdělávání napříč zájmy a ideologiemi. Tedy on se nehledá, premiér by ho však měl hledat. Z dostupných informací vyplývá, že premiér Sobotka půjde tou nejkratší a – z vnitrostranického hlediska – nejméně bolestnou cestou, a to stranických zásluh a zájmů. Pro premiéra bude nepochybně jednodušší prosadit do čela ministerstva člověka, který má podporu politických špiček ČSSD, i kdyby to byl odborně „okresní přebor“. 

Rozhodně to bude jednodušší než prosazovat někoho, kdo v oblasti vzdělávání požívá respekt a vzhledem ke své odborné a intelektuální integritě nebude manipulovatelný lobbisty, jako byl Chládek. V mediálních seznamech údajných kandidátů se ta správná jména nevyskytují a Sobotkův hlavní, genderový klíč je v tomto případě dost nepochopitelný. 

Nicméně zkusme chvíli hledat. Uvnitř ČSSD je to těžké, i v ostatních stranách se tento druh vyskytuje vzácně. Martin Potůček, současný předseda Odborné komise pro důchodovou reformu, by takovým kandidátem byl. Je to přesně Fialův typ, člověk s renomé a s respektem v akademickém světě, pro ministra školství klíčová kvalifikace. Je to typ reprezentanta, nepochybně někdo, kdo by se obklopil sobě rovnými, což je opět problematické, je-li ministrem člověk pochybných intelektuálních a morálních kvalit. Potůčkovou diskvalifikací je jedině to, že není žena, z hlediska současných potřeb českého vzdělávání je to ale irelevantní.

Podobně erudovaného a respektovaného kandidáta by bylo možné hledat jinde než v ČSSD. Za současné situace se zdá být nepravděpodobné, že by premiér vybíral mimo okruh straníků, což je pro samotné vzdělávání velký handicap. Jiří Zlatuška z hnutí ANO by se dobře hodil, v podstatě je podobný typ jako Fiala či Potůček, ale sám odmítl. Lze si skutečně jen těžko představit politickou rošádu, která by takovou eventualitu umožnila. Je tu ale ještě jeden člověk, který splňuje uvedené předpoklady, na ministerstvu už působí a mohl by rychle vrátit úřad do stavu akceschopnosti: náměstek pro regionální školství Jaroslav Fidrmuc. 

V odborných kruzích požívá úcty, o kterou se zasloužil detailní znalostí potřeb vzdělávání, schopností dívat se dopředu a snahou o zachování kontinuity nejdůležitějších hodnot, jež má vzdělávání společnosti přinášet. Jeho problémem je, že zastupuje KDU-ČSL. Kdyby se ovšem chtěl ministr Sobotka rozhodovat podle toho, co je v současnosti nejlepší pro české vzdělávání, lepšího kandidáta nenajde. Dokonce se nabízí i řešení: výměna s lidovci za ministerstvo kultury. Velké sci-fi? Nemyslím si. Jenže hledání cesty nejmenšího politického odporu je se skutečnými potřebami decimovaného českého vzdělávání neslučitelné.