Publikujeme komentář Miloše Čermáka, který vyšel na webu Hospodářských novin (ZDE). Reaguje na rozhovor s místopředsedou Asociace exportérů Otto Daňkem, který se nechal slyšet, že za studium podle něj něpotřebných oborů by se na vysokých školách mělo platit.
Absolventi inženýrských oborů by měli mít studium vysoké školy zadarmo, absolventi těch „nepotřebných“ by měli platit. Říká to místopředseda Asociace exportérů Otto Daněk v rozhovoru se serverem iDnes. Jestli je to vizitka potenciálu českého exportu, pak je to hodně špatná zpráva. Pan Daněk by měl mluvit tak nanejvýš sám za sebe. Je tím, komu se ve vší slušnosti říká „fachidiot“.
Nemám s tím osobní problém. Jsem inženýr, vystudoval jsem školu, která by se v optice pana Daňka kvalifikovala jako ta potřebná. Dokonce si dovoluju tvrdit, že jsem vystudoval kybernetiku v době, kdy ani pan Daněk netušil, že to bude jednou sexy obor. A ještě jedno odhalení. Opravdu nesnáším politologii. A mám rád strojárnu. Ale když někdo říká: „Strojárna by byla zadarmo, politologie třeba za 40 tisíc za semestr“, tak si myslím, že je buď populistický blb, anebo to prostě nemá v hlavě srovnané.
Pan Daněk mluví za stát. Používá při tom plurál. „Když je platíme, měli by dělat to, co potřebujeme.“ Problém je v tom, že my nevíme, co potřebujeme. Stát to neví. My to nevíme. Nemůžeme říkat „navrhování jaderných turbín ano“ a „egyptské vykopávky ne“, případně naopak. Musíme se rozhodnout, jak chceme vysokoškolské vzdělání financovat. Jako celek. Máme ho dnes v Česku zadarmo. Se všemi výhradami ke konkrétnímu provedení si myslím, že je to moudré rozhodnutí.
Můj syn studuje na americké škole, za kterou my rodiče částečně platíme. Není to levné. Jeho profesoři patří k nejlepším ve svých oborech na světě. Sleduju to z povzdálí, jako otec dospělého syna. Studuje obory, které by snad potěšily i pana Daňka. Ale to nepovažuji za důležité. Chci říct něco jiného. Ani v Americe, když zaplatíte spoustu peněz za vzdělání svých dětí, vám nikdo negarantuje, že vaše děti obdrží nějaký jasný a nezpochybnitelný „návod na úspěch“. Protože tím vzdělání není.
Vysokoškolský titul není tajné heslo, které když zašeptáte potenciálnímu zaměstnavateli, tak vám nabídne dobře placenou pozici. A ani naopak, veřejné vzdělání není „dodavatelem“ kvalifikovaných zaměstnanců pro vybrané firmy. Ani náhodou. Vzdělání je konkurenční výhoda. Nic víc a nic míň.
Záleží jen na vás, jak ji využijete. Stát jako Česko (rozuměj: malá země bez přírodního bohatství a s omezeným potenciálem růstu) koná moudře, když nabídne vysokoškolské vzdělání zadarmo. Je to konkurenční výhoda pro lidi, z nichž možná někteří z ní budou profitovat jinde na světě (máme přece svobodu), ale většina doma v Česku.
Ale znovu: nemůžeme dělat rozdíl mezi mladými lidmi, kteří chtějí studovat historii, které zajímají brouci a kteří jsou fanoušky jaderné fyziky. Stát musí všem nabídnout stejné podmínky. A pak jsou tu firmy, jejichž zástupcem je i pan Daněk z Asociace exportérů, aby studentům některých oborů nabídli stipendia. To je fér a v pořádku. Ale žádat stát, aby dělal rozdíl mezi „broukologem“ a „inženýrem“, je hloupost.
Stát nemá zajistit firmám odpovídající absolventy vysokých škol, jak si mylně myslí pan Daněk. Stát má mladým lidem garantovat pokud možno rovné podmínky pro vstup do života. Nikdo z nás neví, jestli je perspektivnějším oborem lingvistika, pivovarnictví nebo robotika. Co víme, je to, že byznys i státní správa potřebují mladé lidi s dobrým vzděláním a kritickým myšlením.
Můj názor je dát mladým lidem to nejlepší vzdělání zadarmo. Je mi jedno, jestli získají titul z kulturologie, ekonomie nebo fyzikálního inženýrství. Jako člověk, který je moc slabý na to, aby se ubránil předsudkům, si budu myslet, že inženýři budou asi chytřejší než kulturologové. Ale zároveň budu připraven uznat i opak.
V tom je kouzlo vzdělání. Že vás neuzavírá do škatulek, jako pana Daňka, ale nechává vaši mysl otevřenou všem dalším možnostem a příslibům. Vzdělání nemá jasný a nezpochybnitelný byznysplán. A placeno z veřejných prostředků by žádný takový ani mít nemělo. Vzdělání není nic jiného než způsob, jak jinak a lépe vidět svět kolem nás.