Hospodářské noviny: Obětujme pro svátost maturity!

Publikujeme komentář Boba Kartouse k roli státní maturity coby dalšího ze selektivních nástrojů našeho vzdělávacího systému. Text vyšel 22. 5. na zpravodajském webu Hospodářských novin.

Výsledky státních maturit: tu se něco o pár procent zlepšilo, tu se něco o pár procent zhoršilo. O ničem to nevypovídá. V diskusi o maturitách se naprosto opomíjí podstata. Maturita je zkouška, která má završit třináct i více let strávených ve vzdělávacím systému a má „něco“ ověřit. Neexistuje přitom žádný předpis, natož přirozený stav vzdělání, od něhož by bylo možné „něco“ vymezit.

Současná podoba maturit se nejvíce blíží představě minima, které by si měl kdokoliv ze studia odnést.

Blíží se představě. Když se v roce 2011 po deseti letech příprav spouštěla státní maturita, tehdejší ministr (pamatujete si ještě, kdo to tenkrát byl?) tvrdil, že to zvýší úroveň vzdělanosti v Česku. V roce 2017 přiznává ředitel Cermatu, státní organizace, která maturity připravuje, že vliv je nula. Možná je dokonce záporný, nikdo neví. Žádný z následujících „nachvíliministrů“ si ani nepoloží otázku, k čemu ta státní maturita vlastně je dobrá, natož aby zkoumal její vliv.

Takže nevíme, k čemu tu státní maturitu máme, a kvalifikované odhady říkají, že k ničemu. Tedy… Ona má maturita přece selektivní funkci.

Zatímco na gymnáziích ji nezvládne v průměru okolo čtyř procent studentů, na některých odborných školách je to polovina všech studentů, nejvyšší čísla sahají až někam k 65 procentům. Absurdní.

Stát, ze zákona nepochybně garant vzdělávání a jeho kvality, nejprve umožnil maturitní studium, aby následně použil státní maturitu k vytvoření armády bezprizorných mladých lidí, jimž po faktickém absolvování střední školy zůstane jen základní vzdělání. Dnes už to je pravděpodobně jeden celý populační ročník, o němž tu mluvíme. Někteří museli opakovat rok, někteří celé studium, někteří zůstali bez certifikovaného vzdělání. Kolik? Nevíme.

Znám názory, že každý se přece může na maturitu připravit. Pokud ale jsou obory, kde 30, 40 nebo více než 60 procent studentů maturitu nezvládne, něco je systémově špatně a nelze to − kvůli svátosti maturity a dobrému pocitu „starců“ (30+) − přehlížet. A to se právě děje.

Současné řešení, které má být posíleno povinnou státní maturitou z matematiky s účinností od roku 2021, je ve skutečnosti snahou o záchranu „váhy“ certifikátu, jehož váha se dávno změnila. Pokud nyní uvrhl stát klatbu na ty, o které by se z hlediska vzdělávání měl postarat nejvíce, jde o sprostý, cynický nonsens. Maturita se stává, jak ostatně kritici předpovídali, nástrojem státního inženýrství. Se ztrátami na vrub mladé generace se počítá. Ve jménu vyššího dobra, které ale neumí nikdo pořádně definovat.