Hospodářské noviny: Odejde z ČR aktivní a talentovaná část mladé generace?

Publikujeme komentář Boba Kartouse, který vyšel ve středečních Hospodářských novinách pod názvem Česko v očekávání odlivu mozků. Autor v něm upozorňuje na to, že český vzdělávací systém nedostatečně podporuje v dětech a mladých lidech iniciativnost a aktivní zájem něco ve svém okolí měnit. Vychází přitom z průzkumu společnosti Člověk v tísni a Medianu (ZDE) a výzkumu společnosti Datank (ZDE).

Podle čerstvého průzkumu provedeného společností Člověk v tísni na českých středních školách si více než 80% středoškoláků myslí, že svou vlastní iniciativou či akcí nemohou dosáhnout změny problémů, s nimiž se setkávají. Pozoruhodná skepse.

Pouze zhruba polovina těch, kteří si myslí opak, je ochotna něco pro to udělat. A aby toho nebylo málo, současní středoškoláci ve své skepsi nijak zvlášť nerozlišují mezi lokálním, celospolečenským nebo globálním. Jinými slovy, jejich většinové přesvědčení, že sami něco zmohou, je téměř úplně stejné, ať už se to týká nového nákupního centra v sousedství, nebo konfliktu na druhé straně zeměkoule.

Můžeme-li výsledkům průzkumu věřit, a není pádný důvod k opačnému postoji, máme velký problém. Český vzdělávací systém k apatii vychovává. Občanství, orientace ve společnosti, kulturní rozhled, sebepoznání, právní povědomí a řada dalších, vysoce důležitých kompetencí jsou systematicky zanedbávány. Vzdělání tohoto charakteru je limitováno téměř výhradně na omezený segment těch, kteří se rozhodnou studovat tzv. humanitní obory na vysokých školách. A to je navíc obětí neuvěřitelného klišé, které naposledy potvrdil Miloš Zeman svým krajně nepoučeným výrokem o tom, že antropologové končí na úřadu práce. Není tomu tak.

Antropologové nekončí na úřadech práce, jsou to většinou lidé schopní zaujmout na trhu práce širokou škálu pozic, od marketingu přes HR, práci v neziskovém sektoru, v sociální oblasti, na školách…
Apatie středoškoláků není nic překvapivého. Nevidět to znamená prokazovat relativně vysokou míru vlastní netečnosti vůči podstatným problémům. Kruh se uzavírá konstatováním, že naděje na zlepšení je malá.

Zvláště tehdy, je-li pravda, že stále více českých studentů uvažuje o studiu v zahraničí. Podle průzkumu citovaného serverem IHNED.cz jde o celých 60 %. Je lidskou přirozeností měnit okolní svět k obrazu svému, a pokud to v nějakém okamžiku a na nějakém místě nelze, lze se ohlížet jinde.

Nemusí být pravidlem, že všichni, kdo vycestují za studiem, zůstanou a nevrátí se. Nicméně na příkladu slovenských studentů lze velmi dobře ilustrovat, jaká je realita. Nyní je česká společnost v pozici, kterou „obohacují“ ti ambicióznější, nadanější a po změně nadprůměrně toužící jedinci, kteří přicházejí odjinud. Velmi rychle se ale tahle společnost může dostat do opačné pozice. Nejohroženějších je těch zhruba 10 %, kteří něco dělat chtějí. Budou to dělat tam, kde 90% nechce, nebo raději někde jinde?