Hospodářské noviny: Vzdělávací underground

Publikujeme komentář Boba Kartouse, který vyšel v pondělních Hospodářských novinách. Na případu gymnázia v Hořicích autor ukazuje, jak se stát a krajská samospráva staví k soukromým školám, a klade otázku, jak uspokojivě vysvětlit snahu ministerstva omezit přístup k všeobecnému vzdělání. Komentář Moniky Stehlíkové (ředitelky ZŠ Purkrabka) Pane ministře, opravdu chcete zaříznout soukromé školy? můžete číst ZDE. Tiskovou zprávu k omezení financování soukromých škol najdete ZDE.

Rušení gymnázií a středních škol nedává smysl. Česko má málo všeobecně vzdělaných lidí a statistiky navíc ukazují, že gymnazisté mají dobré uplatnění. Jak dostupnost vzdělání udržet? Přejít do undergroundu a partyzánsky se pokusit, navzdory oficiální vzdělávací politice, zachovat šanci na budoucnost.

Začátek školního roku je tu. Ve školách v posledních 14 dnech probíhaly velké přípravy. Většinou jde o rutinní záležitosti, jako třeba přenést květináče z letního úložiště zpět do tříd a nafasovat křídy. Na hořickém gymnáziu budou mít trochu větší frmol. Pár dní před začátkem sezony shánějí nábytek, počítače a další technické vybavení i literaturu do knihovny.

Nedošlo k loupeži ani zpronevěře, čtyřleté gymnázium v Hořicích po třech letech otevírá a obnovuje svoji činnost. Nikoliv na veřejné, ale na soukromé platformě. Nedostatek materiálního vybavení není způsoben tím, že by zakladatelé byli tak neschopní. Museli čekat na to, zda bude existence školy potvrzena zanesením do rejstříku škol spravovaného MŠMT. Úředního posvěcení se dočkali až v polovině července…

Tento příběh pomůže objasnit, co stojí za „undergroundovým“ zakládáním škol v České republice. V devítitisícových Hořicích mělo gymnázium dlouhou tradici. Před třemi lety ale padlo za oběť slučování škol, které má vést ke snížení nákladů zřizovatele na středoškolskou vzdělávací soustavu. Ve sloučeném školském konglomerátu zůstala jako poněkud cizorodý prvek pouze jedna třída víceletého gymnázia.

Laskavý čtenář nechť zbystří, neboť následný fakt hraje v celém příběhu klíčovou roli: zřizovatelem středních škol je kraj. Ke zrušení školy došlo přes protesty místních obyvatel i představitelů města, kteří se obávají odlivu mozků a dopadů na kulturní sféru ve městě. „Budou-li uchazeči za studiem na gymnáziu odjíždět do jiných měst, bude tu prázdněji a smutněji,“ shrnuje lapidárně Šárka Šandová, mluvčí přípravného kolektivu obnoveného gymnázia. Jejich protesty jsou však z právního hlediska pouhým projevem občanské nespokojenosti. Palec nahoru, anebo dolů ukazuje v případě středních škol kraj. Je pochopitelně snazší zrušit školu ve městě, které je z pohledu krajského zastupitele či úředníka pouhým bodem na mapě.

V Hořicích gymnázium chtěli, a tak si ho po třech letech otevírají sami. Běžně uvažujícího člověka by napadlo, že všichni budou jásat. Obec a její občané proto, že opět mají gymnázium, které chtějí, a krajský úřad proto, že se nemusí starat. Pozoruhodné je, že Královéhradeckému kraji otevření soukromého gymnázia v Hořicích vadí a jeho vznik si nepřeje. Proč? Pokud by byla důvodem pouze snaha ušetřit na provozu škol, pak soukromé gymnázium tyto náklady nezvyšuje. Pobírá státní příspěvek, který musí kraj pouze zprostředkovat, zbytek je placen ze soukromých zdrojů.

V případě hořického gymnázia jde přitom nejen o obnovení instituce, ale i o velmi progresivní vzdělávací přístup, na první pohled odlišný od toho, co poskytuje většina státních „zařízení“. Škola má definován svůj vlastní profil absolventa (v českých podmínkách něco nevídaného), kterému dominují takové vlastnosti a dovednosti jako samostatnost, odpovědnost vůči sobě i okolí, odolnost a vůle, zdravá skepse nebo třeba smysl pro estetiku. Zkrátka vše, co tvoří cíl vzdělávání v systémech, ke kterým odborníci na vzdělávání vzhlížejí. A považte, vše za zlomek částky vynakládané na provoz veřejné školy…

Stát i samospráva dělají hodně pro to, aby v ČR vznikl vzdělávací underground. Kraje ruší gymnázia, současné ministerstvo školství chce snížit dotaci soukromým školám a od roku 2016 chce zavést jednotné přijímací zkoušky, které mají ve svém důsledku přístup ke gymnaziálnímu vzdělávání dále omezit. Nikdo neumí uspokojivě vysvětlit proč. ČR má ve srovnání se zeměmi OECD zdaleka největší poměr těch, kdo procházejí odborným středoškolským vzděláním, na úkor toho všeobecného (gymnaziálního). Statistiky nezaměstnanosti jednoznačně ukazují, že absolventi gymnázií jsou daleko lépe uplatnitelní. Uchazeči, rodiče i obce chtějí mít srovnatelnou možnost vzdělávání v místě svého bydliště. Zdá se ale, že jedinou možností, jak toho dosáhnout, je přejít do undergroundu a partyzánským způsobem se pokusit, navzdory oficiální vzdělávací politice, zachovat šanci na budoucnost.

V Hořicích proběhly teprve v posledním srpnovém týdnu přijímací zkoušky. Nejen v Hořicích by si měli přát, aby škola přežila vážné existenční překážky kladené státem i krajem a aby se jí podařilo naplnit její vzdělávací program. Možná potom dojde na patřičných místech k „aha momentu“.