Ján Simkanič: Vzdělání je investicí do naší budoucnosti, ve školách by měli pracovat ti nejlepší z nás

Po první sérii rozhovorů s podnikateli přinášíme rozhovor s podnikateli a významnými osobnostmi z IT a digitální oblasti. Rozhovory s významnými osobnostmi z byznysu EDUin zprostředkovává pohled z oborů, které jsou pro vývoj naší společnosti i ekonomiky důležité a v globální konkurenceschopnosti perspektivní. Oslovení podnikatelé nejsou odborníky na vzdělávání, ale věříme, že jejich zkušenosti, schopnost vhledu, analytického myšlení či jejich šestý smysl vnese do diskuse o budoucnosti netradiční pohled. Z úspěchu podnikatelů těží jejich zaměstnanci a z jejich odvedených daní i celá oblast školství. Domníváme se proto, že názor inovativního podnikatelského sektoru k vývoji vzdělávací oblasti je pro naší budoucnost klíčovým hlasem. Stejně jako v případě první série rozhovorů bude následovat po zveřejnění jednotlivých rozhovorů souhrnná analýza.

„Pokud chceme, aby učitelská profese měla prestiž, tak bych jako ministr usiloval o zdvojnásobení jejich platů.“

„Kvalitu lze najít i v eráru.“

„Učitele i ředitele bych vyhnal do zahraničí, aby viděli výuku podle jiných metodik a především to, jak se učí jinde.“

Kde studují vaše děti a proč? Co na těchto školách oceňujete? Podle čeho jste vybírali?

Máme děti školkového věku. Hledání školky jsme nepodcenili, využívali jsme dnů otevřených dveří. Rozhodovali jsme se podle dojmu a hodnocení na webu, vyptávali jsme se. Ve spádové školce jsme se necítili dobře, zdálo se, že tam chybí osobní vklad. Na můj dotaz k aktivitám jsme pokaždé dostali odpověď, že to z nějakého důvodu nejde. Hledali jsme proto dál.

Jsme rádi, že jsme si dali s hledáním záležet, v současné školce oceňujeme učitelky, které jsou úžasné, zřetelně odvádějí práci navíc. Máme v ně obrovskou důvěru. Jsme nadšení, kdybych mohl, tak bych je nosil na rukou. Učitelky hledí na detaily a pro děti vymýšlejí a obětavě připravují neuvěřitelné věci.  Jedná se o státní školku, což potvrzuje, že kvalitu lze najít i v eráru.

Jste ministr nebo ministryně školství a máte kouzelný proutek, co uděláte?

Zdvojnásobím učitelům platy. Pokud se říká, že vzdělání je investicí do naší budoucnosti, pak bychom do něj měli doopravdy investovat, protože těžko očekávat, že v něm budou pracovat ti nejlepší lidé z čisté obětavosti a idealismu. Pokud chceme, aby učitelská profese měla prestiž a přitahovala ty nejschopnější, musí se podle toho stát chovat. Peníze vše neřeší, ale z dlouhodobého pohledu by lepší ocenění učitelek a učitelů narovnalo mnoho vztahů, například se soukromou sférou. Učitele i ředitele bych vyhnal do zahraničí, aby viděli výuku podle jiných principů, klidně minimálně měsíční stáž. Školy bych více otevřel lidem z praxe.

Místo šéfování firmy nově šéfujete školu. Na co byste se zaměřil?

Posunul bych první vyučovací hodinu na 9. hodinu. Dále bych se zaměřil na učitele a jejich motivaci. Čím iniciativnější by učitel byl, pokud by na sobě stále pracoval, odrazilo by se to i na jeho odměně. Zavedl bych systém i atmosféru, které by vedly k větší samostatnosti, kreativitě, iniciativě a volnosti.

Jaká by podle vás měla být vize vzdělávání v ČR, aby ze vzdělávací politiky těžila především společnost? Čím by podle vás měl středoškolský absolvent disponovat?

Systém špatně cílí na individualitu. I když se absolvent nebude věnovat svému oboru, musí se umět uplatnit jinde. Musí se umět neustále učit (k tomu však nevede neustále prodlužovaná povinná doba studia, ta zatím vedla jen k rozmělnění) a být jazykově vybavený. Měli bychom děti i studenty více vysílat do světa a zprostředkovat jim větší kontakt s praxí. Absolventi by měli znát souvislosti, měli by být hodnotově zakotvení, tolerantní a občansky vnímaví.

Co by se podle vás měly děti ve škole učit? Kde si myslíte, že by škola měla ubrat či přidat? Měla by se zaměřit na tradiční předání akademických znalostí, nebo spíše na tzv. soft skills či různé typy funkčních gramotností (finanční, mediální apod.)?

Na každého žáka připadá velké množství předmětů, jenže každý se nepotřebuje učit všechno. Klidně bych si dovedl představit, že žáci budou hodnoceni jen v tom, co považují za důležité a některé předměty by mohly klidně dělat jen pro radost a bez stresu ze selhání. Děti by se měly umět ve světě vyznat, pokud by nevěděly, co je RPSN, tak je to větší slabina systému, než když nebudou zvládat logaritmy. Stejně tak v dějepise by se měla zkrátit výuka starověkého Egypta či Persie, ve prospěch pokusů o vysvětlení toho, co se dnes děje třeba na Blízkém východě. Dějepis by se měl učit tak, abychom chápali souvislosti a příčiny dnešního stavu – ostatně taky pak bude dávat dětem větší smysl a bude je víc bavit. Je nezbytná i mediální gramotnost. Škola si musí ujasnit, čím rodiny žáků žijí, a umět jim nabídnout porozumění.

Jak byste formuloval kvalitu ve vzdělávání? Podle čeho by měli být učitelé a školy odměňovány?

Problémem je, že u neměřitelných věcí se těžko hodnotí kvalita. Žebříčky a čísla jsou často zavádějící, ale podle mne by měl mít zřizovatel schopnost rozpoznat, zda jeho školy poskytují kvalitní vzdělání. Stejně tak ředitel musí umět poznat, zda má na škole kvalitní učitele. Odměňoval bych za samostatné projekty, za aktivitu při vlastním vzdělávání či za nasazení, kdy bude zřejmé, že učitel ze sebe vydává více, než je obvyklý standard. Důležitá je taktéž vazba u studentů, jakou mají k vyučujícímu důvěru, zda se k němu vrací pro radu či naopak jako úspěšní absolventi nabízí učiteli pomoc.

Jaký je podle vás ideální učitel?

Ideálnímu učiteli záleží na dětech a ví, co jsou jeho děti zač. Zná jejich vlohy a umí je rozvinout. Měl jsem učitelku na literaturu, rodilou Francouzku. Půl roku jsme rozebírali jednotlivé kapitoly Paní Bovaryové a byl to zázračný vhled do umění, psaní, přemýšlení o kultuře jazyka a přesnosti vyjadřování, dokázala mě pro to neskutečně nadchnout a ukázat obzory, za které se obvykle v hodinách literatury nepodíváte. Psali jsme náročné eseje, každou naší práci si pozorně přečetla, dostali jsme všichni důkladný editorský rozbor, co je dobré a co se nepovedlo. Svou prací i vášní pro literaturu skutečně žila.

Pokud jste v pracovním kontaktu s absolventy, co na nich nejvíce oceňujete a kde naopak selhávají?

Absolventi často od světa očekávají více, než jsou mu ochotní dát. Chuť se sebou něco dokázat je podstatně menší. Nechceme nikoho sdírat z kůže, ale bez většího nasazení to určitě nejde. Nikdo nestojí o někoho, kdo dává do práce jen tabulkový výkon.

Kariérním snem mnoha českých studentů je pracovat pro silnou mezinárodní společnost, málokdo z nich ale uvádí, že by chtěl sám podnikat. Čím si vysvětlujete, že Češi chtějí spíš pro někoho pracovat, než aby realizovali vlastní vize a nápady? Co by se mělo změnit, aby se více lidí v rané dospělosti pokoušelo o realizaci vlastních podnikatelských nápadů? A může v tomto nějak pomoci škola?

Museli bychom přestavět celou společnost, je většinou levicová a rezidua socialismu jsou v nás stále zakořeněné. Většina společnosti je asi stále ovlivněna mentalitou očekávání, že se o ně má někdo postarat. Tomu odpovídají o politické kroky, které podnikatelské prostředí spíše zesložiťují či komplikují, než aby ho zjednodušovaly. Jenže pokud je pomocné ruky příliš, oslabujeme u druhých vůli se sebou něco dělat a o něco se pokusit samostatně. K neochotě začít podnikat přispěly i privatizační kauzy, v jejichž důsledku spousta lidí považuje podnikatele za zloděje. Jde o vzdělávání společnosti a o to, aby byly na očích pozitivní příběhy úspěšných lidí, kteří za svůj úspěch vděčí vlastnímu úsilí.

Jaké nové profese se objevily ve vašem oboru, jaké zmizely? Co očekáváte za změny v horizontu 10 let? Jak by na ně mělo vzdělávání reagovat?

V našem oboru spíše profese přibývají, pořád je ještě hodně mladý. Prudce roste zájem o specialisty na e-commerce, digitální marketing, analytiky dat nebo sociálních sítí, pokročilé vývojáře a designéry, copywritery či UX specialisty. Výrazně se změnily i nároky na novináře, cení se rychlost, zvyšuje se tlak na produkční náklady, vyžaduje se permanentní přístup on-line, komplexnější práci s obsahem, než je “jenom” psaní textů. Vzdělávání se nemusí za každou cenu pokoušet dohánět nové technologie, nástroje a služby, protože když jdeme na dřeň, stejně nakonec skončíme u věcí, které by předávat a učit mělo a mohlo by toho být schopné. Pokud budou mít žáci a studenti zdravý základ, cestu ke specializaci a uplatnění si jistě najdou.

——–

Ján Simkanič se narodil v roce 1978 a na FF UK vystudoval ekonomii a překladatelství. Je výkonným ředitelem vydavatelství internetových titulů Internet Info, pod které spadají významná profilová on-line zpravodajství jako Lupa.cz, Měšec.cz či Podnikatel.cz. Od roku 2008 je předsedou Sdružení pro internetovou reklamu (SPIR), které mimo jiné pečuje o etické standardy v on-line podnikání. Je taktéž iniciátorem a hlavním editorem knižního projektu Mé dětství v socialismu, kde významné osobnosti glosovaly očima dítěte zážitky předlistopadové společnosti. Výtěžek z prodaných výtisků ve výši cca 300 000 Kč byl směrován do pomoci dětem v ohrožení. Je mozkem i organizátorem nejprestižnějšího internetového ocenění Křišťálová Lupa – Cena českého Internetu. Ján Simkanič provozuje vlastní blog Simindr.cz a své názory na současná média i aktuální dění komentuje na sledovaném twitter účtu @Simindr.