Je maturitní kánon zapáchající mrtvola? Karel Lippmann píše Štefanu Švecovi

Publikujeme reakci Karla Lippmanna, středoškolského učitele, který se zapojil do debaty o maturitním literárním kánonu a výuce literatury na středních školách, která momentálně běží v médiích. Štefan Švec, na kterého Karel Lippmann reaguje, napsal text Maturita z Viewegha – vyšlo v příloze Salon deníku Právo (ZDE). Štefan Švec napsal svůj komentář jako reakci na text Tomáše Feřteka Cermat vzkazuje: Na moderní literaturu se vykašlete, který vyšel původně na webu Týdeníku Respekt (ZDE).

Vážený pane,

přečetl jsem si ve čtvrtečním Salonu Vaši kritiku názorů pana Feřteka na maturitu z češtiny. Bohužel mi jen potvrdila, že výuka na našich středních školách si mimořádně oblíbila pohyb ode zdi ke zdi či v bludném kruhu. Pan Feřtek si patrně literární vzdělávání představuje jako nedělní výlet do postmoderního hypermarketu, kde si každý vybere, co se mu zrovna líbí, na co má chuť a peníze. S tím přirozeně nesouhlasím.

Bohužel Vaše názory (vycházím z toho, co jste napsal) jsou pro mne rovněž nepřijatelné. Pan Feřtek alespoň pochopil, že současný stav je více než problematický, jím navrhovaná terapie by však byla pouze krokem z bláta do louže, časem se prohlubující. Vy však stávající bláto pomíjíte a současně ignorujete jeho stále se zvyšující „zdravotní závadnost“. Váš pohled je nepřijatelně povrchní. Návrhy Pana Feřteka jsou ve skutečnosti málo nebezpečné, neumím si představit, že by se našla významnější skupina češtinářů, která by je chtěla realizovat. Vaše názory jsou nebezpečnější, protože jsou velmi blízké těm, jimž současný neutěšený stav velice vyhovuje, hlavně např. úředníkům MŠMT, kteří by nejraději všechno měřili a vážili, zakreslovali do grafů a zanášeli do statistik, prostě vykazovali činnost. „Zdravý rozum lze měřit statisticky, jde jenom o to, naučit se myslet tak, jak myslí oni“. (Orwell)

Souhlasím s Vámi, že maturovat z Harryho Pottera a Simony Monyové nemá smysl. Plně souhlasím i s tím, že díla uvedená v maturitním seznamu nejsou „zapáchající mrtvola“. Hlavním problém, k němuž se však vůbec nevyjadřujete, tkví v tom, že současná maturita, posilující tradiční pozitivistické odbornictví (nikoli odbornost), kterým jsou naše školy prosáklé, z tohoto seznamu zapáchající mrtvolu účinně dělá.

Nevím, zda jste si všiml, že tento seznam je určen pouze k didaktickému testu. Nevím, zda jste četl příslušný katalog požadavků a konkrétní testové úlohy týkající se literárního učiva. Rovněž nevím, zda jste si povšiml, že ani v jedné části maturitního hybridu se nevyžaduje interpretace díla, student má pouze cosi analyzovat. Katalog dokonce vzbuzuje vážné pochybnosti, zda jeho autoři jsou vůbec schopni analýzu od interpretace odlišit.

S panem Feřtekem musím souhlasit, pokud říká, že znát jméno autora, zařazení do literárního proudu, žánr díla a jeho obsah je oním spolehlivě umrtvujícím činitelem literního vzdělávání. Z prostého důvodu: nemá totiž smysl.

Podstatou každého vzdělávání musí být smysl toho, co se ve třídě odehrává, učitel musí proto stále hledat způsob, kterým se části a celek navzájem osvětlují. Podle H. Arendtové je povinností učitele představit žákům svět, učitel tedy skrze části musí hledat z nich složený celek. I budoucí matematik pak pochopí, proč se učí dějepis, i budoucí historik uzná, proč mu může být užitečná matematika (oba předměty by však musely být vyučovány jinak než dosud). Současné vzdělávání však k žádnému celku nespěje, jen se stále více tříští, také vinou maturity.

V jednotlivých literárních dílech i v dějinách literatury je zapotřebí hledat smysl. Jsou přece smysluplnou, dynamickou strukturou. Je důležité přistupovat k ní analyticky, význam analýzy se však ztratí (umrtví), není-li prostředkem k celku směřující interpretace. Vskutku nestačí vědět, co napsal ten či onen klasik. Těžko studentům zdůvodníte nesmyslnost slovy „a basta“. Smysl je totiž podstatným činitelem motivace k učení.

Rozdrobené pozitivistické odbornictví, přeměna žáků i učitelů na lidské zdroje, jejichž jediným životním cílem je uplatnění na trhu práce, to vše vede především k nárůstu selektivních metod zkoušení. Smysl výuky není prioritou, důležitá je změřitelnost „produktu“. Komenský byl znovu poslán do exilu, rozumnost člověka jako neustále vedený rovnomocný dialog rozumu technického, morálního a poetického (K. Kosík) je nežádoucí. „Maturus“ však může být jen ten, kdo si osvojí alespoň základy tohoto dialogu (výuka literatury k tomu poskytuje nespočet možností), nikoli ten, kdo zná jen některá jména, názvy děl, kdo si libuje v imitaci výkonů učitele a mechanických racionálních operacích. Je myslím zjevné, kdo je více ohrožen „debilitou“.

Fakt, že dnes žáci neznají to, co pokládáme za podstatné, není vyústěním metod, které navrhuje pan Feřtek, nýbrž je důsledkem již zmíněného stále sílícího pozitivistického odbornictví, které ze vzdělání dělá často jen těžko poživatelný, pejskem a kočičkou upečený dort. Nejsmutnějším faktem však je, že chce-li dnes češtinář učit smysluplně, musí tak s rizikem činit maturitě navzdory.

Možná, že jste vše napsal jen bez hlubšího uvážení a nešikovně. Hodně nešikovně. Kvalitě literárního vzdělávání na SŠ jste poskytl službu vpravdě medvědí.

S pozdravem

Karel Lippmann
středoškolský učitel (44 let praxe na různých typech SŠ, nyní na gymnáziu)