Jiří Hlavenka: Je to marný, je to marný, je to marný

Publikujeme komentář Jiřího Hlavenky, který reaguje na text, který přinesl názory předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka přednesené na Setkání lídrů českého exportu 2017 a který uveřejnily 9. května Lidové noviny. Jak vidí názory místopředsedy vlády na budoucí vývoj potřeb pracovního trhu a reakce vzdělávacího systému na ně? Původní text najdete ZDE.

Je hygienické se čas od času přiměřeně rozčílit. Lidovky.cz zveřejnily myšlenky vicepremiéra Bělobrádka (vicepremiér pro vědu, výzkum a inovace, zdůrazňuji) týkající se vzdělávání, plus citace pár dalších osob. Celý článek je zde, přečtěte si jej: http://byznys.lidovky.cz/kazdy-si-u…

Myslel jsem si, že s těmito názory se už skutečně nebudu setkávat, že už jsou za námi tak, jak se hojí bebinka po ranách reálného socialismu. A když, tak už jen od osob z lobby montoven, které šíření něco takového mají v popisu práce, podobně jako agro-lobby varuje střídavě před katastrofální neúrodou a katastrofální nadúrodou a pharma-lobby před tím, že umřeme. Ale vicepremiér pro vědu, výzkum a inovace? Mám tedy několik přiměřeně rozčilených vzkazů.

1. Pan vicepremiér a i ostatní činitelé, kteří neustále pláčou po nedostatku pracovní síly, by si měli na své zdi vyvěsit dvě čísla a každé ráno se na ně kouknout. První je číslo 100 000 – to je zhruba počet každoročních novorozenců v ČR, přirozený populační přírůstek. Druhé je číslo 200 000 – to je počet lidí, kteří každoročně v ČR odejdou do důchodu. V segmentu “stávající a budoucí pracovní síla” přichází ČR ročně o sto tisíc lidí. To je každý rok vymazané velké město – loni Hradec, letos Olomouc, příští rok Liberec. Nenávratně. Za dekádu se vymaže Praha. Vzhledem k tomu, že ekonomika mírně roste, avšak příliš neroste efektivita, a současně z pracovního trhu odchází taková kvanta lidí, je samozřejmě jasné, že chybí pracovní síla. Tento úvodní bod se zdá být mírně bokem hlavního tématu, ale pro další diskuse je podstatný.

2. Pan vicepremiér dává vinu školství. Stát prý “nemůže připustit”, aby školy chrlily absolventy, které “na trhu práce nikdo nechce”. Pan vicepremiér se mýlí. Nezaměstnanost u absolventů škol je tak malá, že je možné ji prohlásit za fakticky nulovou, tj. nepracuje jen ten, kdo nechce. Žádné hromady nezaměstnatelných vzdělanců se nám tu nepovalují. Čím vyšší vzdělání, tím vyšší šance na uplatnění, a především na dobré uplatnění, s dobrou mzdou i náplní práce, a to prakticky bez ohledu na obor. Pokud to pan vicepremiér neví – ale měl by vědět, když je pro tu vědu a výzkum – pak je poptávka po vědcích, výzkumnících, analyticích, je až kritický nedostatek (vysokoškolsky vzdělaných) lékařů. Naopak, čím nižší vzdělání, tím nižší šance na získání zaměstnání. Význam vzdělání ještě umocňuje platová křivka, která strmě stoupá s výší vzdělání.

3. Pracovní síly chybí všude. Podíváte-li se na poptávky například na Jobs.cz, vidíte tam naprostou pestrost chybějících míst. Bohužel průmyslová lobby má tu sílu, že dokáže vnutit názor, že hlavním problémem je nedostatek techniků, že jakmile se někde nevygeneruje dalších deset tisíc obráběčů kovů, jde ekonomika do kopru. To ještě nezaráží (lobby má v popisu práce lhát), záráží, že jim na to skočí vicepremiér a tyto názory ještě ochotně dál šíří.

4. V článku je citován ještě Jan Barák, ředitel firmy na autodíly, jehož vyhlášení jsou vrcholem nehoráznosti: “nabídka vzdělávání umožňuje dětem unikat k pseudovzdělání (…). Potřebujeme tyhle děti (…) dostat tam, kam patří, tedy do učňovského školství”. Kulturní antropolog – abych použil oblíbený pojem – je tedy dle pana továrníka pseudovzdělanec, který by měl správně skončit u ponku a stát by to měl dle něj nějak systémově zaručit – například nejspíše jej k tomu ponku zakovat do želez, aby neutekl.

5. Ještě jedna důležitá zavádějící až lživá informace. Pavel Juříček, další výřečný zastánce téhož směru tvrdí, že v Německu má jen 5% děti povoleno nastoupit do víceletých gymnázií. Kde to Juříček sebral, to netuším, ale poskytnu údaje o struktuře vzdělání Německa dle statistik Světového ekonomického fóra: 26% sociální vědy, ekonomie, právo, 18% technické vzdělání, 17% zdravotnictví a příbuzné obory, 14% přírodní a exaktní vědy, 13% humanitní vědy. V Německu má vysokoškolské vzdělání 30% populace, u nás 21% (Irsko 50%, průměr EU je 33%). A tak dále, a tak dále – dle všech kritérií je na tom ČR z pohledu vzdělanosti ve srovnání s těmi, se kterými bychom se měli porovnávat, podprůměrné.

6. Z článku i dalších vyjádření trčí ještě jedna příšerná věc: a to, že hodnoty vytváří pouze výroba. “Potřebujeme zvýšit výrobu, abychom zvýšili ekonomický růst” – a tak dále. Nic není mylnějšího a lživějšího, zvláště v dnešní (technologicky ovlivněné) době. A nemám tím na mysli služby – což je vlastně opět “výroba”, ale nehmotných produktů. Mám na mysli obory jako je právě ono vzdělávání – jako kdyby učitelé, lékaři a sociální pracovníci nevytvářeli hodnoty. Takové uvažování je hanebné a zaslouží si odmítnutí a veřejné zostuzení. To, že nejen výroba vytváří hodnoty, věděli už ve středověku. Novodobí inženýři, zcela prosti širšího vzdělání a rozhledu, to nevědí, protože ve Strojnické příručce se o tom nic nepíše a žádnou jinou knihu v ruce v životě neměli.

7. Jak řešit skutečný problém, spočívající v nedostatku pracovních sil napříč obory? Vracíme se nyní k bodu č. 1. Pokud ekonomika roste a má další potenciál růst (což má), a pokud v ní ubývají pracovní síly, existují jen dvě cesty ven, přičemž aplikovány mohou být samozřejmě současně: a) Soustředit se na zvyšování efektivity – tedy “s méně lidmi vytvořit více přidané hodnoty” b) Pracovní sílu dovézt. A pak je tu cesta, která k cíli zaručeně nevede a kterou prosazuje průmyslová lobby, která nyní zřejmě našla zastánce ve vicepremiérovi pro vědu, výzkum a inovace: c) Přeškolit kulturní antropology na obráběče kovů a nedovolit více než 5% dětí získat všeobecné vzdělání, naproti tomu jich 95% přesměrovat někam do průmyslu, do výroby.

7a) Zvyšování efektivity lze dosáhnout jen tím, že budeme právě opouštět jednoduchou výrobu a montážní haly, jejichž efektivita je nízká a je už prakticky na stropu, a podporovat podnikání s vysokou přidanou hodnotou. Jenomže toto podnikání a tyto pracovní činnosti vyžadují špičkové dovednosti i vzdělání. Ani prvního, ani druhého se jim v učňácích nedostane. K získání prvního i druhého totiž potřebují kvalitní a široký vzdělanostní i dovednostní základ.

7b) Protože cesta 7a) je na dlouhé roky – spíše desetiletí – a problém nedostatku pracovní síly je tady a teď, včera bylo pozdě a zítra bude mít průmysl apetit na dalších padesát tisíc lidí, a nejspíše padesát tisíc lidí každý rok, zbývá jen cesta dovozu. Jenomže dovoz lidí, to je ta zlá ekonomická migrace. Jestli máme skutečně “nasytit” poptávku po pracovní síle, musíme sem přivést takové lidi, kteří “cestují za lepším”, kteří chtějí pracovat, chtějí si vydělat. Ale to je to, proti čemu se celá vláda svorně staví s takovou vehemencí, že jsme si dokonce stanovili, že Česká republika je schopna přijmout jen 12 migrantů a ani o jednoho víc, protože kdyby jich bylo třináct, tak by nás zaplavili, obklíčili a zničili.

Zbabělost je atribut našich vládnoucích hrdinů. Bělobrádek není hloupý a moc dobře ví, jak se věci mají. Ale je zbabělý. Je pozván na fórum domácí exportérské asociace (de facto lobby zahraničního korporátu), dostane chlebíčky a nemá koule hostiteli říct, jak se věci mají. Bojí se, že by se škaredili, tak jim přizvukuje a oni mu zatleskají. Přitom moc dobře ví, že jediná cesta jak rychle zajistit zaměstnanost podnikům je otevřít vrátka ekonomickým migrantům – ale neřekne to, protože je zbabělý, protože se bojí antimigrantského řevu. Protože jsou zase za čtyři měsíce volby. Neschopnost vadí, ale myslím si, že oni nejsou úplně neschopní. Ale zbabělí jsou fest.