Kulatý stůl SKAV a EDUin k Auditu vzdělávacího systému v ČR

Ministerstvo školství – ústy vedoucího oddělení základního vzdělávání Svatopluka Pohořelého – považuje audit za podnětný a bude s ním pracovat. Jaroslav Jirásko, ředitel ZŠ Lázně Bělohrad a zástupce Asociace ředitelů ZŠ, považuje audit za materiál, který pojmenovává hmatatelné problémy. Na druhou stranu by neměly jednotlivé verze auditu vytvářet odlišný dojem o závěrech, poznamenává David Greger, vedoucí Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání při Pedagogické fakultě UK v Praze. Měl by také lépe definovat cíle, k nimž se vztahuje, domnívá se Oldřich Botlík, odborník na testování a zakladatel portálu Maturita – odtajněno. Přinášíme shrnutí hlavních myšlenek jednotlivých účastníků debaty. Audit vzdělávacího systému za rok 2017 najdete ZDE.

Svatopluk Pohořelý: Audit je podnětný, MŠMT s ním bude pracovat.

Oldřich Botlík: Tři body klíčové pro rozvoj vzdělávání: reakce na výzvy doby, rozmanitost systému, učitelé a lidé, kteří učitelství vykonávají. Ani jedno se nedaří řešit. Audit se jich dotýká, ne vždy je úplně řeší.

David Greger: Různé verze dokumentu (kompletní a kratší) vytvářejí různé dojmy. Detailní verze ukazuje, že v mnoha ohledech nedošlo ke konsensu a bylo by dobré se o to snažit.

Jaroslav Jirásko: Při pohledu z terénu se jeví materiál jako inspirativní a pojmenována problémy, které jsou hmatatelné. Neexistuje vize, řízení, chaos.

Oldřich Botlík: Metoda SWOT má být vytažena k jasně definovanému cíli. Implicitně tam vidím to, co jsem uvedl dříve. Není definován systém jako takový. Na konkrétním příkladu: financování by nemělo omezovat rozmanitost, což financování na žáka umožňuje. Zato financovaní na odučenou hodinu ji omezuje.

David Greger: Souhlas či nesouhlas s auditem je ovlivněn hodnotovým zaměřením. V mnoha ohledech může podobný dokument zpracovaný jinou organizací přinést úplně odlišné závěry. Je potřeba dostat se o krok dál a najít konsensus.  

Svatopluk Pohořelý: Konsensus by se měl utvářet na nejvyšší úrovni, při zpracování strategií. Audit vezmeme v úvahu, stejně jako tematické zprávy ČŠI či mezinárodní šetření. K auditu  – témata jsou zastoupena v různé míře obecnosti, což zmínil i David Greger. Témata jsou nestrukturovaná. Závěry jsou nejednoznačné, což v krátké verzi není zřejmé.

Jaroslav Jirásko: Chybí zmínka o učilištích, což ukazuje na ignoraci této oblasti.

Oldřich Botlík: Na konsensus moc nevěřím. Je potřeba nutit jednotlivé aktéry, aby své postoje a požadavky argumentovali.

Bohumil Kartous: Pomohlo by, kdyby existovala bariéra mezi ministerstvem a školami, aby zmírňovala nekoncepční zásahy a udržování koncepce. Třeba národní rada vzdělávání. Jako ve Skandinávii.

Oldřich Botlík: Evidence based politika je cestou, jak vzdělávací politiky posunout vpřed. Řada opatření je založena na nahodilosti. Přenos principů z jiných zemí je obtížný, kvůli odlišnému kulturnímu založení.

David Greger: Každá dobrá myšlenka může být zprzněna. I národní rada pro vzdělávání. V různých ohledech se naopak můžeme inspirovat v zahraničí. Problém je, že o opatřeních a jejich dopadech nic nevíme. Změny je třeba sledovat…

Jaroslav Jirásko: Kromě financování je třeba mít dlouhodobou koncepci a zároveň dát školám vysokou míru autonomie, aby ji naplňovala. Spoléhat na změny zdola a podporovat je. Podporovat ředitele.

Svatopluk Pohořelý: Chybí národní program vzdělávání a ten by mohl pomoci překlenout nesoulad. Měl by být stručný a dlouhodobý. Důležité v krátkodobém horizontu: financování regionálního školství, revize rámcových vzdělávacích programů, společné vzdělávání, podpora ředitelů.