Lidové noviny: České vzdělávání dost možná čeká klíčový rok – díky nové Strategii 2020

Publikujeme komentář Boba Kartouse, který vyšel 1. září v Lidových novinách pod názvem Poučení z prázdného papíru. Na začátku prázdnin byla schválena dlouhodobá strategie vzdělávací politiky, ale ministerstvo v létě zároveň představilo kroky, které jsou v ní rozporu. Strategie navíc podle Boba Kartouse nezohledňuje fakt, že vzdělávání dnes v mnoha ohledech probíhá mimo školský systém. Text Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020 najdete ZDE, stránky s dalšími informacemi dokumentujícími vznik Strategie najdete ZDE. Záznam kulatého stolu ke Strategii 2020, který proběhl v červnu, najdete ZDE.

Školní rok, který dnes začíná, má potenciál být neobyčejný. Byť to možná na první pohled není znát. Asi uniklo pozornosti čtenářů, že je na světě Strategie 2020 – a bylo by to příznačné, protože vzdělávání je ve veřejném prostoru dlouhodobě podceňováno. Nicméně je to tak.

Strategie 2020, součást celounijní vize rozvoje s prioritami specifickými pro Českou republiku, je hotová. Díky za to patří zejména někdejšímu ministrovi školství Petru Fialovi, který práci započal, i jeho následníkům, kteří se rozhodli tuto práci neignorovat, nebořit, ale dovést ji do konce. Při veškeré skepsi k podobným dokumentům lze konstatovat, že to není jen příslovečný cár papíru. Jde o koncepci postavenou na dostupných relevantních zjištěních o stavu českého vzdělávacího systému a na relativně široké rešerši ohledávající možný budoucí vývoj a potřeby. Mnohé ze strategie by stavu českého školství zaručeně prospělo. Hodně ale bude záležet na tom, jak se podaří zhmotnit myšlenky v realitu.

Syndrom Bílé knihy aneb je to jen papír
Jeden strategický dokument už totiž Česká republika ve svém polistopadovém období měla. Jmenoval se Bílá kniha a stejně jako Strategie 2020 byl plný zajímavých myšlenek, představ a plánů. Ty by -kdyby se je ovšem podařilo naplnit – zaručeně posunuly české vzdělávání dále, než je dnes.

Ostatně tvůrci aktuální strategie tuto skutečnost zdůrazňují, stejně jako fakt, že řada návrhů z Bílé knihy je stále aktuální a dá se na nich stavět.

Mnohem aktuálnější byly přirozeně v roce 2001, kdy Bílá kniha vešla v existenci. Žel, existence není totéž co platnost a účinnost. A tak drtivá většina toho, co Bílá kniha stanovila jako cíle, ke kterým by bylo dobré směřovat, nebyla nikdy naplněna. Smysl jakéhokoliv podobného dokumentu nespočívá v jeho vzniku, ale v tom, že je důsledně naplňován. Bílá kniha jistě naplnila řadu šuplíků na příslušných úřadech a některých školách, nicméně naplňování v tomto slova smyslu stejně dobře zastoupí jakýkoliv papír, třebas úplně prázdný. Pokud porovnáme vliv Bílé knihy a prázdného papíru na vývoj školství v posledních 13 letech, dojdeme velmi pravděpodobně k překvapivě podobnému výsledku.

Ví levá ruka, co dělá pravá?
Naplnění strategie bude do značné míry záležet na krocích, které budou následovat. Jde zejména o řadu upravujících novelizací a vyhlášek měnících status quo. A právě proto je tento školní rok klíčový. Je potřeba zajistit, aby to, co je psáno, bylo i dáno.

Ačkoliv je totiž strategie na světě, podle některých kroků ministerstva školství by se dalo usuzovat, že ji zatím nepovažuje za platnou. Dva příklady: strategie vidí jako jeden z tří hlavních cílů snižování nerovnosti v přístupu ke vzdělávání. Zároveň ale současný ministr školství Marcel Chládek ohlásil zavedení jednotných přijímacích zkoušek. Jejich smyslem je stanovit „nepodkročitelné minimum“ pro přijetí na maturitní obory, což je motivováno snahou dostat více dětí na obory nematuritní. Podle respektovaného průzkumu mezinárodní organizace PIAAC je však kupodivu úroveň základních gramotností absolventů nematuritních oborů v České republice v průměru na nižší úrovni, než je tomu u těch, kteří mají pouze základní vzdělání. Absurdní je, že strategie toto zcela otevřeně přiznává… Stejně tak tomu je v případě posilování předškolního vzdělávání. To je jistě třeba, ale házet klacky pod nohy současným lesním školkám nesmyslnými hygienickými normami jde úplně proti.

Chyby
Vzdělávání totiž už není jen škola. Na to ale bohužel i nová strategie zapomíná, a to v rozporu s premisou, že je sama reakcí na probíhající ekonomické, politické a technologické změny. Ne tak docela. Strategie úplně pomíjí fakt, že vedle školy se toho stále více učíme z jiných zdrojů, byť bychom brali v potaz jen ty otevřené. Nikde nic…

Je jistě správně mít za jeden ze tří klíčových cílů snižování nerovnosti ve vzdělávání a podporu kvalitní výuky a učitelů. Má jí ale být „efektivní řízení školského systému“? To je přece podstatou faktu, že vůbec nějaký systém máme a vynakládáme na jeho správu nemalé prostředky ze společných rozpočtů. Nešť. Pokud se podaří naplnit pouze to, co strategie předpokládá, bude to obrovský úspěch.