Lidové noviny: České vzdělávání za zrcadlem

Publikujeme komentář Boba Kartouse, který vyšel 31.8. v Lidových novinách pod názvem České vzdělávání za zrcadlem. V textu se zabývá těmi nejdůležitějšími kroky, které čekají český školský systém v tomto školním roce, k tématu vydal EDUin tiskovou zprávu, kterou najdete ZDE.

Školní rok začne záběry a fotografiemi prezidenta a ministryně školství žoviálně rozprávějících s prvňáčky. Více než o kloudnou informaci jde o opakování rituálu, jenž ohlašuje významnou sezonní změnu v životě postmoderní společnosti. Ten obraz je, řečeno s Umbertem Ecem, utěšitelský: vůdci kmene symbolicky předstoupí před nastupující generaci a pokynou jí: „Pojď sem, dítě, uč se moudrým býti.“ Přivolávají déšť a zapuzují zlé duchy. Nechť déšť zalévá naše plody a ochrání je před zkázou.

Pojďme se bavit o důležitějších věcech. Za utěšitelským obrazem totiž není zeď, ale prostor vzdáleně připomínající Matrix. Existuje několik procesů, které budou probíhat na pozadí všedního dne dětí, rodičů a učitelů. Mohou významně ovlivnit vývoj vzdělávání na několik let.

Praktická škola až poslední řešení

V prvé řadě se ukáže, jak vážně to společnost myslí s podporou přístupu dětí znevýhodněných životní situací ke vzdělávání. Podle platné novely zákona je třeba vyčerpat všechna možná podpůrná opatření, než děti pošleme na dříve zvláštní, dnes praktické školy. To reálně znamená, že nebude stačit okamžité rozhodnutí, které odsoudí dítě k „zisku“ ochuzeného vzdělávání, ale bude třeba zjistit, jestli jde v jeho případě o takové bariéry, které nemůže v rámci běžného, neochuzeného vzdělávání překonat. To je přesně ta cesta, kterou sleduje například finské školství. Ano, to je ten ďábelsky proinkluzivní systém, který zároveň dlouhodobě vykazuje jedny z nejlepších akademických výsledků svých žáků v mezinárodních srovnáních.

Jenže zákon je jedna věc, jeho aplikace úplně jiná. České školství bude čekat na prováděcí vyhlášku a reakci škol. Stejně jako v případě všech reforem za posledních 25 let hrozí, že se nic podstatného nezmění. Nová ministryně má ale určitě podmínky i předpoklady k tomu, aby se pokusila ideu zákona zhmotnit. Příští rok sice Finsko nedoženeme, ale možná pochopíme, že je třeba 20 let koncepčně, cílevědomě pracovat, aby byly vidět výsledky.

Dojde i na prováděcí vyhlášku k přijímacím zkouškám na střední školy. Dodnes nikdo úplně přesně neví, jak to s přijímačkami bude: do jaké míry budou představovat ono „jednotné“ kritérium pro přijetí ke studiu s maturitou. Výklad zákona a dlouhodobý záměr vzdělávání si vzájemně protiřečí, což není s ohledem na předchozího ministra nic překvapivého.

Nejpravděpodobnější variantou je, že přijímačky budou povinné, ale ne jednotné, což v konečném důsledku shazuje ze stolu původní myšlenku o regulaci vstupu do maturitních oborů. Uvidíme. Stát by měl nadále vycházet z premisy, že ideálním způsobem výběru je umožnit dětem studovat, co chtějí, a nechat rozhodnout jejich zájem, schopnosti a intuici, která je vede. Ať stát tyto kvality ovlivňuje, ale proč by měl hrát roli deus ex machina, který v jednom jediném okamžiku ukazuje palec nahoru, nebo dolů? To nedává smysl.

Pravidla pro učitele

Začíná též poslední rok, v němž učitelská kariéra nepodléhá určitým pravidlům. Plánovaný kariérní řád by měl mít čtyři stupně – elév, zaučený, mistr, velmistr – aměl by motivovat učitele k dalšímu vzdělávání progresí platů. Proti tomuto návrhu se nicméně zdvihl značný odpor, někdy iracionální, někdy ale docela pádný. Je znervózňující, že do druhého stupně mají být uvedeni všichni, kdo odsloužili ve škole déle než dva roky. Kariérní řád by tak od samého počátku postupoval proti smyslu svého zavedení: určit kvalitativní kritéria a oddělit dobré od průměrných či podprůměrných. Jako už několikrát dojde na dilema: zavést něco, co stejně nebude fungovat, nebo raději nedělat nic? Uvidíme, třeba na to nakonec nebudou peníze a všichni si „oddychnou“…

Aby aspoň některé euro prospělo

Naplno se rozběhne nový operační program Výzkum, vývoj, vzdělávání. Mohou se stát dvě věci. Buď bude ČR mrhat miliardami, které tímto programem do českého vzdělávání přitečou, jako tomu bylo v případě Vzdělávání pro konkurenceschopnost, nebo budou peníze směřovat častěji k podpoře smysluplných cílů smysluplným způsobem. Nelze si dělat iluze, že by každé euro skutečně prospělo, pro začátek ale bude stačit, když alespoň některé českému vzdělávání pomůže.

Tématem tohoto školního roku bude otevřené vzdělávání. Jde pravděpodobně o nejefektivnější způsob, jak zachovat co nejvyšší možnou míru rovného přístupu ke vzdělávání v době, kdy školy stále rychleji ztrácejí svůj monopol. Vzdělávacích zdrojů je mnoho, ale společnost se neadaptovala na jejich využití. Ani zde nelze očekávat okamžité výsledky, jde o to nastoupit cestu.

Restrikce kontra rozvoj, dilema, které rozhodne o kurzu českého vzdělávání. Otěže drží ministryně Valachová a může si vybrat: buď jednodušší, prošlapanou cestu povinných přijímaček, maturit, testování na ZŠ. Nebo půjde proti zjednodušeným představám o účinku takových kroků a zkusí nastartovat jistě pomalejší, zato potřebný proces rozvoje. Uvidíme. Řešení shora uvedených témat ukáže.