Lidové noviny: Chceme oceňovat dobré vysokoškolské učitele

Publikujeme rozhovor s rektorem Masarykovy univerzity Mikulášem Bekem z úterních Lidových novin. Rozhovor vyšel pod názvem Profesory mají jmenovat univerzity a M. Bek v něm vysvětluje, proč by profesorský titul neměl být přenosný napříč univerzitami, proč na MU letos přijmou méně studentů a k čemu vede „incestní“ praxe na českých vysokých školách. Autorkou rozhovoru je Barbora Říhová.

S názorem, že profesura má být spojena s funkčním místem a profesory má jmenovat nikoli prezident, ale sama škola, je rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek mezi akademiky v menšině. V posledních týdnech se však podle něj zdá, že přibývá těch, kdo už netrvají na profesuře celoživotní a platné na všech školách. Důvodem je nejspíš fakt, že na ministerstvu školství leží desítky návrhů na jmenování nových profesorů, ministerstvo je ale odmítá poslat na Pražský hrad, protože prezident Zeman profesory jmenovat nechce.

Vrátím se k loňskému 28. říjnu. Prezident vás nepozval na udělování státních vyznamenání, protože jste dle jeho slov „urazil hlavu státu“, když jste mu v září neumožnil vystoupit před studenty kvůli obavě z předvolební agitace. Na protest pak do Vladislavského sálu odmítli dorazit další rektoři. Nechal byste prezidenta přednášet na vaší univerzitě jindy?
Určitě ano. Já bych ho k nám pustil i před volbami, pokud by pan prezident měl například zájem diskutovat s vedením univerzity o problémech vysokoškolské politiky. Za nevhodnou jsme považovali formu veřejné přednášky, kterou politici na univerzitách rádi konají právě v předvolebním období.

V září byste tedy odmítl i kohokoli jiného?
Ano, každý stranický politik by dopadl stejně jako pan prezident, který byl v té době čestným předsedou jedné z volebních stran. Před prezidentskými volbami jsme například odmítli nabídky tří kandidátů i přesto, že to neměly být přednášky politické, ale odborné, třeba o makroekonomickém vývoji v Česku. Nikdy jsem nehlásal, že by univerzitní půda mohla být zcela apolitická, v předvolebním soupeření stran si má ale zachovat neutralitu. Mám k této věci jednomyslné vyjádření akademického senátu, který podpořil mé stanovisko, a také jednomyslné stanovisko správní rady, ve které zasedají z části politici. I ti souhlasí.

Co říkáte na to, že se chce prezident vzdát pravomoci jmenování profesorů a delegovat ji na ministra školství?
Plně se ztotožňuji se stanoviskem České konference rektorů i Rady vysokých škol. Nepřejeme si přesun kompetence směrem k ministru školství. Pokud by se mělo něco měnit na současné podobě zákona, tak je to potřeba probrat v širším kontextu, ne pouze zaměnit jednu osobu za jinou.

A co říkáte na současnou situaci, kdy prezident odmítá jmenovat nové profesory a ministr školství mu kvůli tomu přestal posílat navržená jména?
Pokud platí stávající zákon, tak by se mělo jednat podle něj bez zbytečných průtahů. Až bude zákon změněn, tak pak praxi změní všichni aktéři v souladu s novým zákonem.

I vy máte své čekatele?
Ano. Ale nejde jen o nás. Pokud vím, tak je jich ze všech univerzit už přes 70, to je číslo z prosince.

Když jsme u jmenování profesorů, jste pro to, aby to zůstalo, jak je to nyní, tedy že má titul celostátní působnost, anebo jste spíš pro to, aby se titul vztahoval jen ke konkrétní univerzitě?
Jsem dlouhodobě příznivcem funkčních míst profesorů a docentů. Titul by se měl změnit v pracovní místo a ve chvíli, kdy by člověk přestal být profesorem například Masarykovy univerzity, tak by nemohl být automaticky profesorem jinde. Nová instituce, kde by člověk chtěl působit opět jako profesor, by tedy musela znovu posuzovat jeho reálný výkon během jeho dosavadní kariéry.

S tímto názorem jste ovšem v menšině.
To jsem. I když se mi zdá, že v posledních týdnech v souvislosti s problémy se jmenováním profesorů přibývá hlasů, které se staví na stranu této změny. Dokázal bych si představit, že už by jmenování profesorem nebyla v rukou státu, ale vysokých škol. To nevylučuje možnost dohledu či kontroly na národní úrovni. Vysoké školy by mohly například pod záštitou České konference rektorů společně ustavit jakousi odvolací instanci, která by umožňovala odvolat se ve sporných případech a vykonávala by i kontrolu nad kvalitou kandidátů.

Vedla by funkční místa k větší fluktuaci?
Domnívám se, že by se tak celý systém mohl více otevřít vůči zahraničí. Univerzity by měly dostat víc svobody nastavit si svá vnitřní pravidla hry a snáze než nyní by pak dokázaly na pozice profesorů získávat přední odborníky ze zahraničí. Přijde mi bizarní, že chceme-li nyní zaměstnat někoho, kdo se úspěšně uplatnil ve Velké Británii, na pozici profesora, tak ho u nás jako řádného profesora nemůžeme zaměstnat, dokud neabsolvuje celé profesorské řízení dle českých zákonů včetně jmenování prezidentem. To je zbytečné zatěžování lidí a celou věc to komplikuje, pro všechny profesorské pozice by mělo stačit poctivé, náročné a otevřené výběrové řízení. Zároveň si také myslím, že by se i u nás mělo zavést to, co funguje třeba v USA, kde ti nejlepší profesoři získávají na univerzitách proti ostatním jisté výhody a větší míru jistoty, tedy něco jako „tenure“ či „definitivu“.

Máte nějaké plány, které chcete v roce 2014 uskutečnit?
Mimo jiné se chci zaměřit na kvalitu v oblasti vzdělávání a například začít oceňovat dobré učitele, hledat nástroje k podpoře učitelských kompetencí a také se zaměřit na začínající učitele.

To je zajímavé, to většinou slýchávám na základních a středních školách.
Platí to všude. I na vysokých školách ještě dnes leckterý učitel tráví dvě hodiny frontální přednáškou z materiálů, které si student mohl přečíst doma. Výuka se má dávno posouvat k řešení problémů, interakci, vlastní aktivitě studentů. Naše škola loni prošla hodnocením Evropské univerzitní asociace a klíčová otázka členů hodnotícího týmu zněla: Co děláte pro kvalitu učení? Máte centrum pro zlepšování učitelských kompetencí? Jak to, že ho nemáte? Staráte se o mladé učitele? Doufám, že v tomto směru letos pokročíme.

V Akademii jsme psali o tom, že ministerstvo školství loni nově nabídlo vysokým školám: přijměte méně studentů, dostanete stejně peněz, jako kdybyste jich vzali maximum, které vám stát proplatí. Vy jste se rozhodli nabídky využít. Jak to vaše fakulty přijaly?
Už loni v květnu se nám napříč univerzitou podařilo uzavřít dohodu o tom, jak si jednotlivé fakulty rozdělí počty studentů, na které univerzita dostane příspěvek. Některé fakulty snížily počet přijímaných bakalářů i o deset procent, to snižování ale není mechanické a plošné. Rozhodli jsme se například, že vzhledem k poptávce nebudeme tolik redukovat počty studentů medicíny.

To mi připomíná, že ve vaší výroční zprávě stojí, že máte nejvíce zahraničních studentů studujících v angličtině právě na lékařské fakultě. Čím to je?
Podařilo se nám využít prostor na mezinárodním trhu. V řadě zemí jako například v Anglii, Norsku či Portugalsku je studium medicíny omezeno, ať už tím, že ke studiu přijímají tamější univerzity málo zájemců, nebo tak, že se za studium platí vysoké poplatky. Tím pádem tu existuje koupěschopná poptávka po placeném studiu medicíny.

Letos tedy zase přijmete méně studentů?
Ano, je to trend, který dlouhodobě určuje ministerstvo školství systémem financování.

To ano, ale řada univerzit na tuto pobídku nezareagovala.
To je pravda. Masarykova univerzita má ale v této věci jasnou strategii. Naším cílem je zachovat si stabilní podíl na studentské populaci v České republice, což je přibližně deset procent. Když klesla populace maturantů za posledních několik let o třicet procent, tak je jasné, že musíme brát méně studentů, pokud nemáme brát horší studenty.

Je tedy řešením nabírat víc cizinců, kteří navíc, když studují v angličtině, za studium platí?
Nikdy to nevyrovná demografický pokles. Přítomnost zahraničních studentů je ale nezbytnou podmínkou kvality pro každou dobrou univerzitu. Je tedy důležité, aby podíl zahraničních studentů rostl. Z toho důvodu na řadě fakult rozšiřujeme výrazně studium oborů v angličtině. Celkově ale počítám s tím, že ze současných přibližně 40 tisíc studentů MU se může naše univerzita během osmi, deseti let klidně dostat na 30 tisíc. Nebude to žádná tragédie, naopak, otevře se tak cesta k vyšší kvalitě vzdělání.

A co zahraniční učitelé, jste spokojen s tím, kolik jich máte?
To je jedna z velkých bolestí českých univerzit. Ve srovnání se zahraničím máme velmi nízký podíl cizinců mezi učiteli. Postupně ale roste počet těch, kteří nastupují na standardní místa, nikoli jen jako hostující učitelé na jeden semestr. Nemluvím ale o stovkách míst, stále to jsou desítky.

Proč tomu tak je?
Podstatný je samozřejmě jazyk. U nás není běžné používat angličtinu jako třeba v Nizozemsku. Druhým známým problémem českých univerzit je fenomén „inbreedingu“, kdy místa obsazují často jen žáci dosavadních učitelů a prakticky nepřichází nikdo zvenku ani z českých, natožpak ze zahraničních univerzit.

O tom k nám do Akademie píše sociolog Ivo Možný. Nazývá to incestem.
Ano, častokrát jsem s ním o tom mluvil. Ve velkých zemích, jako je Německo, se člověk nemůže stát profesorem na univerzitě, kde se habilitoval. U nás je to jiné, na našich univerzitách pracuje jen malý podíl těch, kteří během svého studia a akademické dráhy prošli jinými univerzitami. To vytváří specifické klima, které není snadno propustné pro učitele ze zahraničí.

Může v ČR fungovat systém – kde vystuduji, nesmím pracovat?
Na to jsme příliš malá země, ale podpořil bych, aby studenti část svého studia absolvovali jinde.

Ještě za exministra Dobeše se hodně řešilo školné či zápisné. Zavedl byste ho?
Myslím si, že něco jako zápisné ve výši několika tisíc korun za semestr je rozumný krok. Důvodů je několik. Vedlo by to ke zlepšení finanční situace řady studijních oborů, které mají nízký koeficient ekonomické náročnosti a z různých důvodů nejsou v centru přízně národní nebo evropské vzdělávací politiky. Rozumím tomu, že se stát rozhodne preferovat přírodovědné a technické obory, na druhé straně si ale myslím, že i rozvoj oborů humanitních, společenskovědních či ekonomických je možný jen tehdy, když bude zajištěno jejich dostatečné financování. V případě zmíněných oborů, které dostávají na rok od státu přibližně 30 tisíc korun na studenta, což je méně, než dostává střední škola na gymnazistu, by představovalo 6000 korun zápisného ročně dvacetiprocentní navýšení rozpočtu.

A jaké jsou další důvody?
Sehrálo by to také jistou regulační úlohu vůči masovému fenoménu, kdy si student podá přihlášku na celou řadu studijních oborů, pak si několik zapíše a až během studia promýšlí, který z nich dostuduje. Z pohledu studenta je to určitě racionální jednání, z pohledu státu ale nikoli, protože se tak plýtvá veřejnými prostředky.

—

Mikuláš Bek je rektor Masarykovy univerzity v Brně a místopředseda České konference rektorů. Zabývá se sociologií hudby a dějinami hudby 20. století. Kromě MU působil na Univerzitě Karlově, Univerzitě Palackého a na University of London.

Autor fotografie: Martin Strachoň / Wikimedia Commons, (CC BY-SA 3.0)