Lidové noviny: Debata o PORG je diskusí o smyslu vzdělávání

Publikujeme komentář ze sobotních Lidových novin, který vyšel pod titulkem Dar z nebes a v němž Tomáš Feřtek komentuje nelehkou situaci současných středních škol a nejasnost, k jakému vzdělávacímu cíli mají směřovat a jak má vypadat ideální absolvent.

Prvnímu obnoveném  reálnému gymnáziu tu mediální smršť nepřeji, ale z hlediska debaty o smyslu vzdělávání je to dar z nebes. Prestižní škola, tři mediálně známé postavy – Klaus, Roman, Šteffl – v dramatickém konfliktu. Nic lepšího si pro povzbuzení společenské diskuse o tom, proč tu vůbec školy máme a kam mají směřovat, ani přát nemůžeme.

Má se střední škola soustředit hlavně na to, aby žáci a studenti uměli biologii, literární dějiny a matematiku na vysoké úrovni a do nejmenších detailů? Nebo spíš chceme, aby někdo, komu je osmnáct, vymyslel dejme tomu webový projekt, našel mezi ostatními studenty spolupracovníky, někoho, kdo na něj sežene peníze, někoho, kdo ho naprogramuje, jiného, co pro něj napíše texty? A měli bychom ho naučit vést všechny zúčastněné tak, že to společně dotáhnou až do konce, aniž by se pohádali?  Nestálo by za to ověřovat u  maturity spíš tyhle schopnosti než znalost rovnic a složení buňky? Nebo je možné, aby dnešní studenti v osmnácti uměli obojí? Aby měli hluboké znalosti a zároveň je uměli uplatnit v týmové práci? Dá se to stihnout a nacpat do jednoho člověka?  Nevylučují se ty dva směry vzdělávání navzájem? Je na to škola vůbec vhodná instituce?

To je jen malá ukázka dilemat, které dnes školy musí řešit.  Rozpor mezi takzvaně akademickým a na cíle orientovaným vzděláváním je ale jen jedno z nich. Těch otázek bez snadné odpovědi je víc.  Patří mezi cíle vzdělávání i schopnost spolupráce, empatie,  vnímavosti, soucitu s těmi, kteří nejsou tak úspěšní jako já? Vychováme děti k soutěži o osobní profit, nebo nám jde o lidi, kteří chápou, že jsou stejně tak zodpovědní za společnost, v níž žijí? Je škola příprava na život, nebo už je to život sám? Vážně míněná odpověď na kteroukoli z těchto otázek vede k trochu jinak pojaté škole.

Vyber si úkol a dokonči ho

Svět se prostě mění a s ním by se měl měnit i smysl vzdělávání, byť konkrétní školy sídlí pořád v těch samých důstojných kamenných budovách. Vzdělávací cíl od časů Marie Terezie až do konce dvacátého století by se dal shrnout heslem: zopakuj, co jsem ti říkal, a poslušně vykonej, co jsem ti přikázal. V hierarchicky uspořádané a centrálně řízené společnosti to dávalo smysl. Informace byly nedostupné, bylo třeba je těm talentovanějším doručit a zároveň je přimět, aby kvalifikovaně vykonávali příkazy.

Jenže dnes jsou informace plošně dostupné, společnost v mnohém decentralizovaná a místo hierarchie se pohybujeme v komplikované síti vztahů. A cíl vzdělávání, i když vynecháme ty širší společenské souvislosti, zní spíš: sežeň a posuď důležité informace a rozhodni se, co a jak vykonáš. Více než poslušnost bez odmlouvání se cení osobní angažovanost, ochota sám navrhnout řešení úkolu a vůle dotáhnout ho do konce.

Pokud máte pocit, že jde jen o obecné řeči a „hraběcí rady“, jste na omylu.  Jak najít člověka, který převezme osobní zodpovědnost za úkol, umí ho sám ze změti reality vybrat, pojmenovat a v domluveném čase dokončit bez výmluv na „objektivní“ nesnáze, to je něco, co každodenně řeší zaměstnavatelé od velkých firem po poslední neziskovou organizaci. Vědí o tomhle cíli vzdělávání základní a střední školy? Co dělají pro to, aby ho dosáhly?  A pokud to alespoň některé vědí a snaží se jít tímhle směrem, pomáháme jim v tom? Podporujeme je? Nebo jim spíš klademe překážky v podobě tradičně pojatých požadavků k maturitě, testům a přijímacím zkouškám na vysoké školy, protože veřejnost, včetně mnohých politiků, si většinu z těch otázek ještě ani nestačila položit?

PORG je za vodou  

Shodou okolností jsem včera večer shlédl  patnáct let starý dokument Tomáše Škrdlanta  Škola demokracie.  Doporučuji, je dostupný na YouTube. Ten si tyhle otázky kladl už tehdy. A odpovědi? Známé tváře od té doby zestárly, ale debata se o mnoho neposunula. Pořád jako bychom byli na věčném začátku. Jen stesky zaměstnavatelů, že nejsou schopni sehnat použitelné lidi, a nás ostatních, že nemáme použitelné politiky, rok od roku sílí. Možná to spolu nějak souvisí, že?

V té debatě nejde příliš o PORG samotný. Ano, bývalý ředitel Klaus hodně tlačil na akademické výsledky , nijak se s tím netajil a k sociálním kompetencím byl ostražitý. Jenže to neznamenalo, že by ve výsledku jeho absolventi neuměli svůj názor prezentovat a obhájit, že by se pro přemíru znalostí neuměli orientovat ve světě. A po jeho odchodu a případné změně koncepce stejně tak není pravděpodobné, že by studenti na PORG zaostávali v akademických disciplínách. Je to jedna ze škol na špici, která ladí koncepci za mimořádného zájmu médií.

Mnohem podstatnější je tahle debata pro ty stovky středních škol, které nic neladí. Které prostě pořád tlačí před sebou už notně zastaralou představu, že smyslem vzdělávání je zapamatovat si to, co ještě nezapomněl příslušný středoškolský profesor. A ještě komplikovanější to má těch pár desítek  středních škol, které naopak pochopily, že smyslem jejich práce je rozvoj osobnosti  a cílem život a ne přijímačky „na vejšku“. A mají to velmi těžké, protože  jejich okolí, včetně části odborné veřejnosti, to vidí jinak. Navíc tyhle školy nemají finanční zázemí špičkových soukromých škol a je pro ně mimořádně těžké udržet  kvalitní učitelský sbor.  A ten je pro směřování i výsledek klíčový.

Nejvíce vzdělávání škodí ti, kteří o jeho smyslu nepřemýšlejí vůbec, nepochybují a mají jednou provždy jasno. Ať už jde o politiky, ministry, ředitele, učitele nebo studenty a rodiče.  Nejčastější argument pro tradičně pojaté gymnaziální studium zní, že dokud se děti dostanou tam, kam chtějí, není důvod něco měnit. Takže když  debatu o cílech vzdělávání začne škola, která z tohoto hlediska nemá ke změně koncepce sebemenší důvod, protože v měřitelných parametrech patří skoro vždy do první pětky či desítky, mohlo by to trknout i je. Takže za to nelze PORGu než poděkovat. I když o to možná nestojí.