Lidové noviny: Evropské peníze umožnily postavit vědecká centra a zmodernizovat výuku ve školách

Publikujeme rozhovor z úterních Lidových novin, který vyšel pod názvem Školy dostaly miliony, učitelé ne. Radka Kvačková v něm zpovídá Michala Zaorálka, náměstka ministra školství zodpovědného za řízení operačních programů. Za posledních šest let získala Česká republika od Evropské unie na školství sto miliard korun; v rozhovoru se dozvíte, na co byly využité, jaký podíl z nich získaly základní a střední školy, a jak se tyto peníze promítly do zkvalitnění výuky. V závěru M. Zaorálek hovoří o tom, na co hlavně půjdou evropské peníze v následujícím programovém období.

Když se mluví o evropských penězích pro české školství, bývá řeč většinou plná odborných výrazů a zkratek, přes něž se člověk jen těžko dopracovává k podstatě věci. Bilance zisků a ztrát, o niž jsme požádali náměstka ministra školství zodpovědného za řízení operačních programů Michala Zaorálka, se složitému názvosloví vyhnula, jak jen bylo možné, to důležité však přináší.

Kolik evropských peněz se do našeho školství za těch šest let od začátku programového období dostalo?
Ve dvou programech, které ministerstvo školství spravuje, na vzdělávání a výzkum, jsme získali sto miliard korun.

To je hodně. Deset tisíc na obyvatele včetně kojenců a důchodců. Co jsme si za ně pořídili?
Kdybychom chtěli jmenovat jen ty skutečně největší projekty, tak jsme postavili brněnské centrum vědecké excelence CEITEC, laserové výzkumné centrum ELI v Dolních Břežanech, mezinárodní medicínské centrum ICRC v Brně nebo národní superpočítačové centrum (IT4I) při Vysoké škole báňské – Technické univerzitě v Ostravě. Pokud se vám zdá sto miliard hodně, vězte, že optický mikroskop o málo větší než kuchyňská mikrovlnka přijde zhruba na deset milionů a třeba velký laser instalovaný v ELI, může stát kolem miliardy.

Praha jako region, který podle evropských měřítek není rozvojový, nedostala, předpokládám, nic…
Teď se nám podařilo přesvědčit Evropskou komisi argumentací, že v metropoli studuje velké množství lidí z regionů, které nárok na dotace mají. Díky tomu jsou aktuálně k dispozici dvě miliardy na dovybavení pražských veřejných vysokých škol. Konkrétně půjdou na infrastrukturu a vzdělávání pro výzkum.

Bude se v Praze i něco stavět?
Ano, bude, například ČVUT má velmi ambiciózní plán postavit do roku 2015 centrum pro robotiku, kybernetiku a informatiku.

Nedávno se ministerstvo školství pochlubilo, že se podařilo významně překročit stanovený limit čerpání peněz na výzkum a inovace. V programu zaměřeném přímo na vzdělávání jsme ale 2,8 miliardy nedočerpali a už je třeba je považovat za ztracené. Lze říct, jaké procento z čerpaných prostředků ty necelé tři miliardy představují?
Plán jsme splnili na 89 procent, což je mnohem optimističtější číslo, než jsme očekávali. V polovině roku 2012 jsme totiž předpokládali, že do konce roku 2013 budeme mít ztrátu až pět miliard. Necelé tři miliardy jsou za dané situace dobrý výsledek přesto, že nás tato ztráta vůbec netěší.

Jak se to tedy podařilo?
Zrušili jsme na nějakou dobu skoro všechny dovolené, přijali řadu opatření ke zrychlení čerpání dotací a zesílili spolupráci s velkými projekty zejména na vysokých školách.

Máme to přičíst k dobru vládě odborníků?
Nikoliv, ten akční plán, který se nakonec podařilo naplnit, vznikl ve spolupráci s ministerstvem pro místní rozvoj už v roce 2012 a podíleli se na něm odborníci jak na straně ministerstva školství, tak ministerstva pro místní rozvoj.

Dokdy přesně můžeme ty evropské peníze čerpat?
Programové období je 2007 až 2013, ale poslední výdaje mohou být proplaceny do konce roku 2015.

Lze ještě teď přicházet s novými projekty?
Ano. Vzhledem k tomu, že Česká národní banka upravila kurz koruny, přibyly nám peníze, takže připravujeme ještě nějaké výzvy. Vedle zmiňovaných peněz pro Prahu je tu ještě miliarda korun na přístrojové dovybavení dalších vědeckých a výzkumných pracovišť. Kromě toho plánujeme ještě nějaké výzvy v programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Odhlédněme od investic a podívejme se na takzvané měkké projekty, na které jde taky obrovské množství evropských peněz. Někdy má člověk pocit, že jdou i na věci, které by měly být ve skutečnosti samozřejmé. Mám na mysli třeba projekt KREDO. Jestli tomu dobře rozumím, mělo by jít asi 300 milionů korun na to, aby si vysoké školy vypracovaly strategické plány rozvoje. Neměla by to dělat každá vysoká škola i bez evropských peněz?
Cílem toho projektu je konsolidovat vize a strategické plány jednotlivých vysokých škol podle jednotných pravidel tak, abychom mohli připravit budoucí programovací období a abychom měli podklady pro dlouhodobé financování vysokých škol.

Tři sta milionů by jistě vysokým školám přišlo vhod, ale pokud vím, ty peníze nepřijdou školám.
Je to tak, že školy vysílají své zástupce, a ti, aby mohli být odměňováni, musí s řešitelem, tedy s ministerstvem, uzavřít smlouvu o odvedení práce nad rámec svých pracovních povinností. Kromě toho je třeba platit odborné analýzy, oponentury a podobně.

Dvacet až sto milionů má být vyčleněno na přilákání vědců a špičkových expertů ze zahraničí.
Ty limity minimálně dvacet a maximálně sto milionů se týkají jednotlivých projektů. Vždycky, když si chtějí třeba v nějakém vědeckém centru dokoupit špičkový přístroj, musí k němu zároveň mít připravený tým včetně špičkového zahraničního vědce, který ho bude řídit. A personální náklady na vysoce kvalifikované výzkumníky ze zahraničí jsou velké.

Pojďme si říct, co přinesly 4,5 miliardy evropských peněz v rámci takzvaných šablon třeba do základních škol. Vzhledem k tomu, že v Česku je přibližně 4000 základních škol a bez Prahy asi 3700, dělá to něco přes milion na jednu. Pozná se to třeba na vybavení těch škol?
Nepochybně. Školy v první řadě nakoupily množství počítačů a interaktivních tabulí. Mohly zmodernizovat svou výuku, nakoupit a vytvořit množství nových, moderních výukových materiálů.

Zbývá tam ještě něco?
Ty čtyři a půl miliardy byly vyčerpány, ale máme ještě nějaké zbytkové peníze, takže vyhlašujeme ještě další výzvu zaměřenou na podporu pedagogů a využívání digitálních technologií ve výuce.

I pro Prahu?
Nikoliv, z hlediska pravidel čerpání EU fondů nemá Praha v tomto programu nárok.

Kolik peněz bylo pro střední školy?
Pro střední školy bylo přímo určeno 1,5 miliardy korun. V rámci projektu EU Peníze do škol.

Rozumím tomu dobře, že pokud jde o základní, střední a mateřské školy, jdou evropské peníze hlavně na vzdělávání učitelů?
Ano, na vzdělávání učitelů, tvorbu učebních pomůcek a také metodiky.

Takže na tom vydělaly hlavně různé vzdělávací agentury?
Vzdělávací agentury, ale i školy nebo jejich zřizovatelé, tedy kraje a obce, a také neziskové organizace. Musíme vnímat, že školy mají svou subjektivitu a záleží pouze na nich, jakou cestu k evropským penězům zvolí. Ale například těch 1,5 miliardy dostaly střední školy přímo prostřednictvím takzvaných šablon, které jim měly usnadnit napsání žádosti o dotaci.

Co ale ty školy vlastně získaly? Přilepšení k platům učitelů asi ne?
Učitel jako fyzická osoba nebyl příjemcem dotačních peněz. Nesmíme tyto peníze chápat jako přilepšení k platu, ale jako příspěvek ke zkvalitnění výuky.

Zlepšil se tedy způsob výuky? 
Zlepšila se minimálně elektronická vybavenost škol. Dalším důležitým cílem bylo, že se zvýšily kompetence učitelů v některých dovednostech.

Zajímavé je, že po té injekci ještě pořád nemáme maturity přes počítače…
Koncept maturity byl jiný. A když se projekt spouštěl, taková vybavenost ještě nebyla. Pořád není stoprocentní. Ale ona ta maturita není jen o vybavenosti škol, o počtu počítačů, ale je také o kvalitě internetového připojení nebo o bezpečnosti sítí při přesouvání citlivých dat a podobně.

Mohly si brát z evropských peněz i soukromé školy?
Samozřejmě. V tom ohledu se nerozlišuje. Jenom nesměly být z Prahy.

Jsou školy, které si takzvaně neškrtly?
Určitě to není významný počet, protože devadesát osm procent mimopražských škol o evropské peníze požádalo a dotaci dostalo.

A jsou naopak instituce, o kterých by se dalo říct, že se snažily a získaly nejvíc?
Když se podíváme na statistiku, vidíme, že velmi agilní a úspěšné byly moravské vysoké školy, ale taky třeba Západočeská univerzita v Plzni nebo Technická univerzita v Liberci. Hodně projektů získal institut pro další vzdělávání Metodica, společnost Scio, s. r. o., Člověk v tísni, ale třeba taky Národní institut pro další vzdělávání. Kromě toho se našly střední školy, které si podaly víc než osm projektů, a základní školy, které měly pět a víc projektů.

Co se chystá dál?
Podařilo se nám přesvědčit jak ministerstvo místního rozvoje, vládu, tak i Evropskou komisi, že výzkum, vývoj a vzdělávání je jednou z priorit, takže bylo schváleno, že nový dotační program by měl být na ministerstvu školství od roku 2014 znovu. Dnes je velmi dobře připraven a hodnocen. Pokud se podaří další vyjednávání s Evropskou komisí, tak by v jeho rámci mělo být k dispozici přibližně sedmdesát miliard korun.

To už by šlo i do Prahy?
Tentokrát už ano. Až dvanáct miliard korun by mělo putovat do projektů přímo na území hlavního města.

Máte představu, co za to chceme pořídit?
Konkrétní věci neznáme, o tom budou jednotlivé projekty, ale je jasné, že hlavními tématy budou lidské zdroje. Postavili jsme budovy a nakoupili přístroje, teď je potřeba se soustředit na to, aby tu pracovali špičkoví odborníci, aby i školy poskytovaly kvalitní vzdělání a výzkum generoval inovace pro budoucí využití.

Chcete do Česka přitáhnout lidi i ze zahraničí?
Přesně tak, půjde o to otevřít české vysoké školy odborníkům a výzkumníkům ze zahraničí.

Budeme je moci zaplatit srovnatelně jako v jiných vyspělých zemích?
Musíme jim zajistit srovnatelné podmínky, jaké by dostali v zahraničí, jinak jsme pro takové lidi neatraktivní. A věřte, že si mohou vybírat.
Ideální by bylo, kdyby zahraniční odborníci z výzkumných projektů zároveň učili a mohli se účastnit veřejné soutěže o místa profesorů. Jenže pokud vím, špičkový odborník z brněnského CEITEC má profesorské místo ve Vídni, což souvisí s tím, jak u nás fungují profesury.
Špičkový odborník má u nás už teď své doktorandy, kteří díky tomu přijdou do kontaktu s kvalitní vědou a s odlišným přístupem k ní, běžným v zahraničních centrech. Je to samozřejmě i motivační faktor pro jejich další rozvoj. Pokud navíc vybudujete důstojné prostředí a patřičně je oceníte, zůstanou v České republice a z jejich výzkumu a inovací, patentů a licencí mohou mít užitek zdejší firmy, potažmo celá společnost.

Můžeme těm špičkovým odborníkům říct: Budete dostávat dvě stě tisíc měsíčně?
Nemůžeme. To, jaké budou platové stropy, si vyjednají jednotlivé projekty. Určitě budou muset žadatelé o dotaci počítat, že něco přispějí i ze svého vlastního. Ale mzdu nebo její část můžeme nabídnout. Škola jim prostě musí dát srovnatelné podmínky jako ve světě. Tento sektor totiž není jenom o penězích, ale předevšímo profesní perspektivě a kvalitě výzkumu, kterou takovým lidem můžete nabídnout.

Chceme ještě něco stavět?
V regionech už nikoliv. Napříště předpokládáme pouze takové projekty na výstavbu, na něž budou o peníze žádat pražské vysoké školy nebo také pražské výzkumné instituce.

Na co tedy půjdou takzvané měkké peníze třeba na nižších stupních vzdělávání?
Velký akcent bude kladen na podporu výuky technických a přírodovědných předmětů, což opět souvisí s výzkumem, protože pokud přitáhneme děti v raném věku k těmto oborům, máme jisté předpolí, aby se v budoucnu výzkumu a vývoji věnovaly. Je to o generování a motivování talentů, které udržíme v českém výzkumném prostředí. To bude ta hlavní přidaná hodnota pro budoucnost České republiky. Jedním ze stěžejních témat bude nadále výuka jazyků.

Pokud vím, nový ministr se chce hodně soustředit na mateřské školy. Mohou evropské peníze posloužit i v tomto směru?
Chceme podpořit i výstavbu mateřských školek a vzdělávání učitelek v nich. Zatím se na učitelky mateřských škol moc nedostalo.

Kdy soutěž o další várku evropských peněz vypukne?
Předpokládáme, že Evropská komise schválí nové programy někdy na podzim letošního roku. Je ovšem všeobecně známou podmínkou, že musíme mít zákon o státní službě.

—

Michal Zaorálek * Je mu 42 let. Vystudoval soukromou Vysokou školu finanční a správní, specializaci Hospodářská politika a správa. * Působil na Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Na ministerstvo školství nastoupil v září 2010 jako referent odboru koncepcí a analýz. Nyní je náměstkem zodpovědným za řízení operačních programů.