Lidové noviny: Jak se šíří hloupost

Publikujeme komentář Oldřicha Botlíka, který vyšel 11. 6. v Lidových novinách pod názvem Jak se šíří hloupost. Proč podle jeho názoru současná podoba jednotných testů, které připravuje Cermat, využívaných v rámci přijímacích zkoušek na střední školy povede k hloupnutí žáků?

Hloupost se šíří z Prahy všemi směry, a to přičiněním Cermatu, organizátora testování. Každé jaro ji za přísných bezpečnostních opatření rozvážejí v zapečetěných krabicích plných testů do škol po celé zemi. Doložím, že tomu tak je, vysvětlím, proč tomu nemůže být jinak, a ukážu, k čemu to povede. Sleduji dění kolem centralizovaných zkoušek u nás i ve světě už asi třicet let. Od poloviny 90. let se věnuji tvorbě testů, jejichž cílem ovšem není třídit děti na nadané a ty ostatní, ale pomáhat učitelům zlepšovat jejich práci. Za tu dobu jsem se naučil rozlišit v testech hloupé a chytré otázky. Tedy ty, které neověřují nic důležitého a vzdělávání jen zaplevelují, od otázek, které cílí na věci podstatné a poskytují důležité informace o výsledcích výuky.

Jak se ona hloupost šíří? Právě hloupými otázkami. Jedna typická se třeba v letošním testu pro uchazeče o čtyřleté maturitní obory týkala následující sloky hitu Z. Svěráka a J. Uhlíře: Severní vítr je krutý / počítej, lásko má, s tím. / K nohám ti dám zlaté pruty / nebo se vůbec nevrátím. Otázka zněla takto: Ve kterém pádu není v této sloce užito žádné podstatné jméno? A) ve druhém, B) ve třetím, C) ve čtvrtém, D) v pátém. Stejně jako u mnoha dalších otázek není vůbec jasné, co vlastně Cermat zjišťoval. Nejpravděpodobněji to, proč žáci zapomínají oddělovat oslovení čárkami. Pátým pádem (D) totiž voláme (lásko má). Zapomínají snad, protože pátý pád nepoznají? Proč se na to Cermat nezeptal rovnou? Pokud ověřoval pouhou schopnost rozpoznat pády (správná odpověď je A), měl to udělat jednodušeji. Otázka, kterou dal do testu, totiž ze všeho nejvíc ověřuje schopnost pochopit krkolomnou formulaci a zachovat vážnou tvář.

Dril jako cesta k úspěchu 

Všechny úlohy od Cermatu samozřejmě hloupé nejsou. Letos se v maturitním testu z matematiky jedna opravdu chytrá otázka ptala, kde je na číselné ose bez měřítka obraz čísla 1. Žáci měli vyjít z umístění obrazů čísel 0, m a 3m-1. Protože obraz m byl od počátku vzdálen 5 dílků a obraz 3m-1 byl vzdálen 8 dílků, mohli velmi snadno sestavit rovnici m/5 = (3m-1)/8. To ovšem dokázaly jen dvě pětiny z nich, protože nic takového od nich nejspíš nikdo nikdy nepožadoval. Krása úlohy dále spočívala v tom, že odpověď byla dobře vidět, když žáci vyjádřili z rovnice namísto neznámé m „známou“ 1. To už ale zvládl jen každý čtvrtý. Šlo o nejméně úspěšnou úlohu celého testu. Co z toho můžeme vyvodit?

Hodně lidí si libuje, že teprve Damoklův meč přijímacích a maturitních testů donutí většinu žáků „něco“ dělat. Jenomže zmíněná chytrá otázka také ukázala, že to vynucené „něco“ je úplně k ničemu. Zkoušku složí, protože se naučí mechanicky upravovat výrazy s proměnnými a řešit rovnice, třeba i logaritmické. Mnozí z nich ale vůbec nechápou, co vlastně dělají. Pojmům „proměnná“ a „rovnice“ totiž ve skutečnosti nerozumějí. Těch, kteří nabiflované postupy dovedli úspěšně k cíli, bylo totiž pokaždé víc než 25 procent. Dočasně se naučili něco, co už dnes zvládne chytrý mobil: počty, nikoliv matematiku.

Testy tedy obsahují převahu hloupých otázek ověřujících zbytečnosti. Něco s tím udělat ale nebude snadné. Kvalitní centrálně vyhodnocovaný test, přijímací i maturitní, totiž mohou připravit jen kvalitní učitelé. Jenže ti se do toho nehrnou. Dobře vědí, že chybějící komunikace mezi žákem a hodnotitelem a zaškrtávací otázky zjednodušují cíle vzdělávání i jeho obsah na úplné banality. Proč by měli chystat hloupé otázky pro žáky v celé republice, když své vlastní žáky vedou k tomu, aby si sami kladli otázky chytré? Takže státní testovací mašinerii plní otázkami učitelé průměrní a konvenční. Přijímací a maturitní testy proto v češtině oplývají otázkami sice jednoznačnými, ale hloupými.

V matematice zase všichni učitelé chápou, že nejjistější cestou, jak dovést žáky k úspěchu v testech, je dril. Ti nejlepší mezi nimi sice dobře vědí, že užitečnější jsou úplně jiné znalosti a dovednosti, ale zkouška holt rozhoduje o budoucnosti jejich žáků…

Stroj na zhloupnutí národa 

Kruh se začíná uzavírat. Pokud si opravdu přejeme posílit skutečnou vzdělanost populace, měli bychom vědět, že podobné testy mají přesně opačný účinek. Budeme-li centrální testování ještě nějakou dobu udržovat při životě, dosáhneme jen úplného vítězství průměrných učitelů a hloupých otázek. Do škol pořád ještě přicházejí chytří a schopní mladí učitelé, je ale stále obtížnější je tam udržet. Říkají: Buď to budu moct dělat dobře, nebo půjdu dělat něco jiného.

Mezitím si budeme dál stěžovat, že maturanti jsou čím dál horší. Až dosud si hranici úspěšnosti v přijímacím testu určovala škola, ale hejtmani nedávno vyzvali stát, ať určí, kolik hloupých testových otázek musí uchazeči zodpovědět správně, aby směli být přijati do maturitního oboru. Až na tuhle výzvu přistoupíme, kruh se uzavře úplně. Pak už bude stroj na zhloupnutí národa konečně fungovat bezchybně.