Lidové noviny: Jiří Pilař považuje sčítání Romů v praktických školách za zbytečné

Publikujeme článek Jiřího Pilaře, který vyšel v středečních Lidových novinách (25. 9. 2013) a vyjadřuje se k pokynu České školní inspekce sčítat žáky v základních školách praktických.  Článek vyšel pod titulkem Inspektoři selekce a autor v něm vysvětluje důvody, proč další vlnu sčítání považuje za nežádoucí. K tomuto tématu si můžete přečíst oponentní názor Tomáše Feřteka, který vysvětluje, proč se na zjišťování počtu Romů ve školách nelze dívat zjednodušeně jako na kádrování a omezování lidských práv. Komentář najdete na Respekt.cz.

Česká školní inspekce se opět „pochlapila“ a začíná, již podruhé, počítat romské žáky v základních školách praktických. Dopis náměstka ústředního školního inspektora uvádí toto „rychlé šetření“ (nebo třeštění?) dopisem všem dotčeným ředitelům základních škol praktických, jichž se tato aktivita aktivistů z ČŠI týká.

Odkazuje na plnění Akčního plánu opatření pro výkon rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku ve věci D. H. a ostatní proti ČR, kterým se naše republika zavázala k provádění každoročního šetření ke zjištění počtu romských žáků vzdělávaných podle přílohy určené pro žáky s lehkým mentálním postižením v rámci programu základního vzdělávání. Náměstek ústředního školního inspektora úkoluje ředitele škol, aby oni osobně začali sčítat romské děti. Důvodem asi bude dílem posměch a dílem rozhořčení ze strany odborníků při minulém šetření, které spáchali jednak školní inspektoři a jednak pracovníci Úřadu veřejného ochránce práv společně s vybranými aktivisty z několika neziskovek. V závěru dopisu pan náměstek dokonce ředitele upozorňuje, že v případě, když šetření odmítnou, bude do školy vyslán inspekční pracovník, který provede sčítání romských dětí sám, ale odpovědnost za samostatnou práci inspektora dále ponese ředitel školy. Tedy ředitel bude mít zodpovědnost za práci svého kontrolního orgánu? Zároveň v dopise upozorňuje, že taková škola může být podrobena státní kontrole. Jsme ještě v postbolševické společnosti, anebo předpona post pozvolna mizí v mlze?

Zvolená kritéria, jak determinovat romského žáka od neromského, která uvádí pan náměstek ČŠI, jsou prý z pera ministerstva práce a sociálních věcí. Loni když jsem zjišťoval původce, mi bylo sděleno, že prý pocházejí od odborníků odněkud z bruselských struktur. Kritéria jsou mimo jiné: „Za romského žáka/žákyni považujeme člověka, který se za něj/ni sám považuje, aniž by se nutně k této příslušnosti za všech okolností (např. při sčítání lidu) hlásil(a), nebo je za takového/takovou považován(a) významnou částí svého okolí na základě skutečných či domnělých antropologických, kulturních nebo sociálních indikátorů.“ (z dopisu náměstka ústředního školního inspektora ředitelům základních škol praktických)

Nepředpokládám, že Česká školní inspekce chce zjišťovat, kdo má mít jaká práva kvůli své etnické příslušnosti. Spíš se můžeme domnívat, že hledá cesty, jak získat informace pro nevládní organizace, které s ní úzce spolupracují, aby pak společně mohly do světa hlásat, jak se u nás porušují lidská práva, jak odpíráme plnohodnotné vzdělání našim romským dětem, jak je naše země prosycena rasismem a xenofobií. Inu, je to již takový český folklor, že organizace žijící ze státních grantů a někteří státní úředníci pomlouvají svoji zemi v cizině.

Je otázkou, jak budou inspektoři, vlastně ředitelé, posuzovat děti ze smíšených manželství, kdy je jedno dítě tmavovlasé a druhé blonďaté. Při podobném minulém šetření „výzkumníci“ z Úřadu ombudsmana ve školách tvrdívali, že Romem je pouze dítě tmavovlasé a jeho blonďatý pokrevní sourozenec je jiného etnika než on. Nabízí se otázka, proč nejsou tomuto šetření podrobeny i běžné základní školy, z nichž právě přichází impulz, že žák na běžné vzdělávání nestačí. Proč jsou opět stavěny do pozice viníka školy, bez jejichž existence by se negramotnost v naší populaci blížila počtům v zemích, které nám jsou dávány za vzor (Británie, Španělsko, Francie, dokonce i SR). Vzdělávání Romů v ČR je dlouhodobý problém, ale není dominantním tématem pro školy speciální, jak neodborníci běžně mylně uvádí, nýbrž školy běžného vzdělávacího proudu, které neumí dlouhodobě pracovat s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami. A samozřejmě i pro pedagogické fakulty.

V roce 1960 bylo Romů, kteří nikdy nenavštěvovali školu, přibližně 30 procent, v roce 1970 již nebyl počet Romů bez zkušenosti se školou vyšší než 10 procent a v současné době stát zajišťuje téměř stoprocentní školní docházku, byť záškoláctví romských žáků je stěžejním problémem, nikoliv však vinou škol. Přesto některé země kritizují Česko, které se jako jedna z mála evropských zemí snaží řešit vzdělávání romských dětí systémově a je jednou z nejúspěšnějších. Proč se nikde neakcentují závěry sledování Agentury EU pro základní práva ve sdělení komisařky pro lidská práva Viviane Redingové z roku 2012? Že by se to někomu nehodilo do podnikatelského záměru?

Ve zkratce: vzorek 22 tisíc osob z 11 členských zemí EU – Česka, Francie, Itálie, Španělska, Polska, Maďarska, Slovenska, Řecka, Portugalska, Bulharska a Rumunska – sděluje: „Úroveň vzdělání mají Romové v ČR nejvyšší v rámci jedenácti sledovaných evropských zemí – byť není dobrá… Uplatnění na trhu práce českých Romů ve srovnání s jinými zeměmi v Evropě je nejstabilnější a mají trvalé placené zaměstnání – zaměstnáno je 40 procent, oproti 10 až 20 procentům v ostatních zemích… Podíl středoškolsky vzdělaných Romů dosahuje téměř 30 oproti průměrně 15 procentům v dalších zemích.“

Naší společnou snahou musí být bourání bariér mezi etniky, zdravotně postiženými a všemi ostatními minoritami a majoritní společností. Nekopejme další příkopy tam, kde se nám je ještě nepodařilo zahladit. Vím, že to není cílem této akce, ale o to víc z ní čiší omezenost, až hloupost. Přece nemůže být snahou školních inspektorů dovádět daňové poplatníky k myšlence, že jsou pro nás i zadarmo drazí a pracují pod vedením agresivních příslušníků některých neziskovek.