Lidové noviny: Maturitní déja vu

Publikujeme komentář Pavla Janouška, literárního historika, kritika, teoretika a VŠ pedagoga k zavedení povinné státní maturity z matematiky. Co podle něj bude následovat po jejím zavedení a budou její efekty skutečně korespondovat se záměrem zvýšit úroveň matematické gramotnosti mezi žáky? Text vyšel 22. 2. v Lidových novinách.

V současné chvíli se vede v našich médiích intenzivní boj pro a proti povinné matematice u maturit. Naše žactvo prý v mezinárodním srovnání pokulhává a také nemáme dostatek lidí, kteří by se věnovali technickým oborům. A naše školy produkují samé filozofy – a co z  toho?!

Recept je prý jednoduchý: zavést povinnou a jednotnou maturitu z matematiky, která naučí naši populaci řádně exaktně myslet – a bude to! Důraz je přitom na sousloví „jednotná maturita“, protože už od časů socialismu víme, že všichni jsme (nehledě na všelijaké Gaussovy křivky) víceméně stejní a v jednotě je síla. Nebudeme přece tak hloupí, abychom státní maturitu po vzoru hloupějších států diferencovali podle charakteru školy a rozdílných nároků na jejich absolventy.

Imperativ bezbolestného školství

Nemám vůbec nic proti myšlence, že by naše studentstvo mělo být schopno logičtěji a exaktněji myslet, nemám nic proti matematice a netuším, zda jednotnou maturitu z ní se podaří nakonec prosadit, nebo znovu zvítězí odkladači. Dovedu si však představit, co se stane, pokud se podaří toto jako normu prosadit:

a) Po prvním jásotu příznivců matematiky a pláči jejich odpůrců přijde okamžik, kdy si všichni uvědomí, že naše stávající žactvo „na to nemá“ a že se „to“ za těch pár roků, co zbývají do okamžiku X, nedá stihnout.

b) V návaznosti na to povstane gang spasitelů: didaktiků, kteří vědí, „jak na to“, aniž by narušili základní imperativ didaktické revoluce, která již po dvě desítky let zpříjemňuje život naší mládeži, totiž imperativ bezbolestného školství, v němž se student aktivně seberealizuje, aniž by si musel cpát do hlavy nějaké zbytečné vědomosti. Neboť každý učitel a každý žák je od přírody sám o sobě tvořivý a stačí jim dát dostatek prostoru na to, aby se svobodně rozvíjeli, a výsledky se nepochybně dostaví. Ostatně, proč by dnes měl někdo umět malou násobilku, má-li kalkulačku v mobilním telefonu? Nejsou přece důležité znalosti, ale schopnost myslet… jen ne žádné trapné biflování!

c) Jejich zázračné návody budou prostřednictvím četných školení předány těm učitelům, kteří matematiku na školách učí už teď. Nemalá část z nich si zapamatuje jen tu větu o biflování. A ještě rychleji si ji osvojí žáci a jejich rodiče, kteří se přece nenechají buzerovat nějakými neužitečnými vzorci.

d) Cermat jako instituce odpovědná za znění a náročnost maturitní zkoušky začne řešit, jak vyhovět dvěma protikladným společenským nárokům. Tedy jak prokličkovat mezi úkolem zvýšit matematickou gramotnost a požadavkem, aby jednotnou maturitou úspěšně prolezlo 90 procent populačního ročníku. Což v praxi znamená, že ji bude třeba přizpůsobit absolventům učebního oboru cukrář-kominík-uzenář.

e) Školy, které by měly vzdělávat své studenty na vyšší úrovni, zajásají, neboť při takto nastavené jednotné zkoušce bude konečně vidět, jak jsou dobré. Jen pár z nich se zděsí a bude trvat na náročnější školní maturitě.

f) Didaktici přijdou s  tím, že je nutné zformulovat „katalog požadavků“, což v praxi bude znamenat, že bude vydáno 100 vzorových příkladů, jež musí maturant znát.

g) Při prvním ostrém testu se navíc ukáže, že i při takto nastavených nárocích maturitu zvládne sotva polovina ročníku. Rodiče začnou plakat a média začnou naplno rozebírat, zda je skutečně nutné, aby maturanti byli zkoušeni z něčeho tak náročného, jako je trojčlenka, případně zda je správné, že se maturitní příklady liší od těch vzorových. Ve vzorovém příkladu přece bylo 8 mikrobusů, kdežto v tom maturitním 6 tramvají! A proč má něco takového počítat můj syn, u nás v Hradci Králové, kde tramvaje vůbec nejezdí?

h) Což Cermat vyřeší snížením počtu příkladů u písemné části maturity na tři, a to na takové, které nevypočítá jen naprostý idiot. Pro případnou ústní část maturity pak bude stanoveno, že si student bude moci ze vzorových příkladů vybrat svých dvacet, těch, které se mu nejvíce líbí – a ty se nabiflovat a pěkně si o nich s učitelem pokomunikovat. Výsledek se dostaví okamžitě: prolezou skoro všichni.

i) A všichni budou také spokojeni: rodiče, žáci, škola i Cermat i didaktici, kteří konečně uvidí, že jejich práce má smysl. Jen v tom mezinárodním srovnávání matematické gramotnosti Česko zase o pár stupínků poklesne.

Myslíte, že věštím z koule? Ale ne – něco takového se přece tady už stalo. A to s výukou jazyka českého a literatury, kterou jednotná maturita během své existence už takto vylepšila.