Lidové noviny: Učitelé bez razítka budou ve školách chybět

Publikujeme komentář Tomáše Feřteka, který vyšel pod názvem Bez učitelů bez razítka 23.7. v Lidových novinách. Autor v článku komentuje otázky, kterým se věnovala téměř půlroční veřejná diskuse o kvalifikaci pedagogických pracovníků. Novela zákona v této podobě podle něj problém neřeší, protože ona kvalifikovanost dosvědčená diplomem získaným na základě studia na pedagogické fakultě ještě není zárukou pedagogických kvalit učitele. Na druhou stranu novela zákona ze škol vyžene řadu pedagogů, kterým sice formální vzdělání chybí, ale v praxi se osvědčili jako dobří učitelé.

Dnes velmi pravděpodobně sněmovna schválí novelu zákona o pedagogických pracovnících. To je ten, o němž se od jara bouřlivě diskutuje a který předepisuje, že každý učitel musí mít nejpozději v lednu 2015 příslušné magisterské vzdělání nebo alespoň zahájit studium.

Protože ministr Chládek krátce po svém nástupu zjistil, že učitelů bez formální kvalifikace je zhruba 15 000 a 7000 by jich muselo ze školy odejít, připravil novelu, která připouští v některých případech výjimky. Především u starších učitelů s dlouhou praxí, rodilých mluvčích, odborníků na malý úvazek a podobně.

Na novelu existují zásadně protikladné názory. Jeden říká, že zákon je z roku 2004, jeho platnost už byla dvakrát odložena, času na studium měli učitelé dost, tak jaké další výjimky. A zcela protikladný názor říká, že je na řediteli, koho na školu vezme. On je zodpovědný za kvalitu vzdělání. Lidé z praxe sice nedisponují přesně tím vysokoškolským titulem, který je předepsán, zato ale mívají motivaci učit a zkušenosti z reálného života. A když si ředitel(ka) jejich přítomnost na škole obhájí před rodiči a inspekcí… Stojí tu tedy proti sobě: odmítněme novelu – ještě víc ji liberalizujme.

Slušná diskuse, slabý výsledek
Přesně o tom se diskutovalo ve sněmovních výborech hodiny. Na zdejší poměry byla diskuse věcná a snažila se jít do hloubky. Bohužel, to podstatné i ona pojmenovala jen okrajově. Základem diskurzu je přesvědčení, že kvalifikovaný učitel se pozná podle toho, že vystudoval přesně definovaný obor na pedagogické nebo učitelské fakultě. Případně sice vystudoval něco jiného, ale doplnil si pedagogickou kvalifikaci v přesně vymezeném doplňkovém studiu. Jenže nad takovou definicí kvalifikace se většina ředitelů jen hořce pousměje. Hranice mezi kvalitním a nekvalitním učitelem rozhodně nevede na úrovni má, či nemá diplom z peďáku. Ano, pedagogické vzdělání je pro tu profesi nutné, ale to kvalitní dneska na fakultě pořídíte spíš výjimečně. Existuje samozřejmě možnost vzdělávat se mimo fakulty, tam je šance na dobré a prakticky využitelné vzdělání větší, ale z hlediska uznání vaší profesní kvalifikace je to zhruba totéž, jako byste se přihlásili do kurzů tanga. V debatě jeden z ředitelů říkal: Ano, až budou absolventi fakult zaznamenatelně lepší pedagogové, budu brát jenom je. Ale zatím to tak není.

Ředitelé se ocitají v obtížné situaci. Podařilo se jim během let přitáhnout na školy zajímavé osobnosti a teď je budou muset propustit. Ani připravené výjimky mnohým z nich pokračování v učitelské profesi neumožní. Proč ti lidé nejdou studovat? Jsou líní? Možná i takoví jsou, ale mnohem častější důvod je, že si pedagogické vzdělání průběžně doplňují mimo fakulty a o jejich kvalitě si myslí své. A nechtějí ztrácet čas a peníze marným dojížděním někam, kde se nic nového nedozvědí.

Je symptomatické, že největší počet „nekvalifikovaných“ učitelů mají například dvě známá pražská gymnázia. Velká, úspěšná a narvaná po střechu. Když ředitel jednoho z nich na sněmovním výboru vysvětloval, že bude rodičům obtížně zdůvodňovat, proč propouští své nejlepší učitele, pravil mu náměstek ministra školství Mlsna, že to je jen jeho subjektivní dojem. Takže i ona kultivovanost debaty měla občas své meze.

Jen pláč nad rozlitým mlékem
Dohadování okolo novely ukazuje, že v některých případech už se to pokažené rozumně napravit nedá. Kdyby v onom roce 2004, kdy zákon vznikl, existoval jasný popis, co má učitel přesně umět (standard práce učitele), kde se to naučí a k čemu ho to vzdělání opravňuje (kariérní řád), kdyby takové vzdělání opravdu existovalo v dostupné podobě na fakultách i mimo ně a obě dvě formy byly uznatelné jako součást profesního portfolia, nebylo by na tom zákonu nic špatného.

Problém je, že kromě odkladů jeho platnosti se nestalo nic a letos na jaře začal nový ministr jen hasit ty největší škody. Zjistilo se totiž, že v některých regionech by bylo nutné řadu škol zavřít. Polovička z těch formálně nekvalifikovaných opravdu má jen středoškolské vzdělání, a i kdyby se rozhodli zahájit studium, není pro ně v distančním studiu dost míst. Ministerstvo navrhlo výjimky, ale ty muselo poměrně tvrdě vybojovat s odbory, Asociací děkanů pedagogických fakult, pro které jsou některé z nich zcela nepřijatelné, a nakonec i s mnohými poslanci.

Výsledek je, že přijetí novely zabrání jen nejmasovějším odchodům, ale mnoho případů dobrých učitelů vyřešit prostě neumí. A k větší liberalizaci – nechme to na ředitelích – neexistuje politická vůle. A tak pokud to ředitel v papírech nějak nezašvindluje, stovky, možná tisíce učitelů, často i těch kvalitních, nejpozději na konci tohoto roku odejdou.

Myslí si snad někdo, že takový odchod reálně zlepší české vzdělávání? Ani náhodou. Že ti zbylí budou zničehonic lépe učit? Také ne. Spíš se musíme na některých místech smířit s mírným zhoršením, v lepším případě se nestane nic významného. Jen prostě budeme mít zákon, že na práci ve škole musíte mít papír, o němž si skoro všichni myslí, že nic neznamená. Opravdu vítězství zákona nad hmotou.