Lidové noviny: Vánoce mohou způsobit vážné výchovné problémy

Komentář Boba Kartouse, který vyšel 20. 11. v Lidových novinách pod názvem Strasné a truchlivé, reflektuje důsledky naší touhy po materiálních statcích a podvolování se diktátu vánočního šílení. Jakou roli v tom, naučit děti získat si od spotřebního chování odstup, hraje škola a co můžou udělat sami rodiče? Můžeme společně začít třeba tím, že naučíme děti rozumět tomu, co s nimi dělá reklama, která manipuluje jejich vědomí.

Je polovina listopadu, do Vánoc zbývá přes měsíc, a přesto je vánoční „atmosféra“ v plném proudu. Jistě, už jsme si zvykli, chceme-li „ekonomický růst“, musíme pro to něco obětovat. Každý z nás adoptoval kousek toho obětního jha a prostřednictvím své peněženky táhneme minimálně spotřebitelský průmysl vstříc svatému království. Skutečnou oběť pochopitelně nelze vykoupit odpustky, je třeba obětovat i kus sebe sama. Předvánoční kampaň dokonale nahrává sebemrskačství a pocitu jistého strádání. Reklamní kampaně odstartovaly už někdy koncem října, nenajdete obchodní centrum, které by nezatížilo vaše vědomí a svědomí vánoční symbolikou, a tudíž se neodbytně vkrádá pocit povinnosti zařadit Vánoce mezi povinnosti všedního dne. Všimněte si, že lidé okolo vás mají pravděpodobně stejně vtíravé pocity, protože o Vánocích začínají spontánně mluvit. Nikoliv ovšem v duru (šťastné a veselé), daleko více v mollu (strastné a truchlivé). Ježíš trpěl, tedy trpme též.

Jaký to paradox. Obecně se stále předpokládá, že Vánoce mají přinášet radost, nicméně převládá jakási pachuť nutnosti a obav, že se něco nepovede podle představ. Nikoliv podle našich představ, ale podle představ, které jsou nám do značné míry vnuceny. Napadlo by někoho lámat si začátkem listopadu hlavu tím, co letos komu koupíme na Vánoce, nebýt neustálého upomínání z veřejného a mediálního prostoru? Stěží. Nejtragičtějším projevem tohoto paradoxu je, když se někdo nechá dohnat do takového stavu zoufalství, že se raději zadluží, jen aby tento vnucený imperativ „radostných“ Vánoc naplnil. A takových lidí není málo. Podle dostupných informací přiznávají takový úmysl pouze procenta populace, nicméně ne každý je ochoten něco takové přiznat. A pokud k tomu připočteme odloženou spotřebu něčeho jiného, jen aby bylo možné utratit peníze za často nesmyslné dárky, půjdeme pravděpodobně do desítek procent. Diktát Vánoc je neúprosný, a byť podporuje ekonomiku, z velké části je to iracionální konzum, neboť není vyvolán skutečnou potřebou. 

Reklama zaměřená na děti je násilí svého druhu
Nemá smysl hořekovat nad tím, že Vánoce zdegenerovaly ve svátek konzumu. Z pozice individua není možné tento fakt nijak zvrátit. Smysl má vybudovat si dostatečnou rezistenci vůči okolnímu nátlaku. Každý dospělý a svéprávný člověk by toho měl být schopen. Nejvíce bezbranné jsou děti, které nejsou dostatečně vyspělé, aby takovému tlaku čelily. Od toho jsou tu rodiče (a škola!), aby jim pomohli. Žel, česká společnost není natolik vyspělá, aby se dokázala dohodnout na tom, že marketingový tlak vyvíjený na dětech je něco nežádoucího.

Kupříkladu ve Švédsku a Norsku je možnost „útočit“ reklamou na děti přísně regulována. Žádná reklama zacílená na děti do 12 let. Ve Velké Británii běží kampaň, která si bere za cíl dosáhnout podobné regulace, podpořil ji například i známý komentátor deníku Guardian George Monbiot, který se ptá, jak je možné, že tolerujeme okupování vědomí našich dětí reklamou přímo ve školách? Nedávno vznikla v ČR iniciativa, která poukazuje na totéž: reklama ve školách nemá co dělat. A nejen ve školách, reklama je pro děti škodlivá tehdy, nejsou-li rodiče schopni vysvětlit její principy a pomoci budovat dětem jejich vlastní odolnost. 

Jak z rizika udělat příležitost
Pro mnoho rodičů je zdánlivě daleko jednodušší propadnout diktátu a nechat se vmanipulovat do role poslušných oveček trhu. Domnívají se dokonce, že když pod vánoční stromek navrší hromadu krabic, udělají dětem dobře. Nikoliv. Přichystají jim stejnou past, do jaké se sami nechali chytit. Radost minimální, zato v budoucnosti perné dva měsíce stresu a pachtění se za splněním nesplnitelného. Není to samozřejmě jednoduché, ale mám jeden tip: navrhněte dětem, že dostanou jen jeden dva dárky, a že si tedy musejí dobře promyslet, co by chtěly. Z výchovného problému se rázem může stát výchovná příležitost: ujasnit si priority a tužby je v životě jednou z nejdůležitějších dovedností. Tož šťastné a veselé.