Lidové noviny: Zrušením praktických škol se prohloubí problém, který způsobují víceletá gymnázia

Publikujeme komentář dětského psychologa Petra Klímy, který vyšel pod názvem Integrace po česku v pátečních (11. 10. 2013) Lidových novinách. Autor v něm upozorňuje na to, že problémem kromě praktických škol jsou i víceletá gymnázia, která neplní funkci škol pro nadané žáky, ale odvádějí děti rodičů ze střední vrstvy z běžných základních škol. K debatě o základních školách praktických jsme publikovali příspěvky Jiřího Pilaře, Petra Chaluše, Filipa Rameše, Tomáš Feřtka a Jany Karvaiové.

Školou povinné děti se dnes rozdělují fakticky podle sociálního postavení rodičů.

Neustálé diskuse o rušení základních škol praktických jsou úsměvné. Není pochyb, že nebýt rozhodnutí mezinárodního soudu v případě vřazení některých ostravských romských dětí do bývalých zvláštních škol, tak by nikdo práci dnes již základních škol praktických nezpochybňoval.

Vyšetřil jsem za svou poradenskou kariéru přibližně 900 romských dětí a odhadem 80 procent z nich vykazovalo jistý stupeň mentálního oslabení. Dle dnešních kritérií by to většinou nebylo na vřazení do základní školy praktické, nicméně na selhávání a následné pravděpodobné záškoláctví jistě.

V začátcích mé poradenské práce začátkem 70. let minulého století jsem vyšetřoval romské děti ze značné části takřka negramotných, většinou slovenských rodičů. Dnes drtivá většina romských dětí má dokončenou povinnou školní docházku zásluhou především základních škol praktických. Na práci těchto škol systémově navazují odborná učiliště se svou nabídkou učebních oborů. Proto u nás nejsou negramotní a procento pracovně zařazených Romů je vyšší než v jiných evropských zemích.

Pojďme však k integraci.

Zastánci integrace dětí sociálně znevýhodněných či mentálně oslabených argumentují populistickými slogany „stejná šance pro všechny“ a „vzdělávání v hlavním vzdělávacím proudu“. Minimálně v Praze již dávno žádný hlavní vzdělávací proud neexistuje. Poslední čísla hovoří o 23 procentech dětské populace, která se vzdělává v Praze na víceletých gymnáziích. Ta měla sloužit původně jako školy pro mimořádně nadané, což je při bezmála čtvrtině celkového počtu dětí mýtus (mimořádně nadaných je v populaci kolem dvou až tří procent). Tím vytváříme sekundárně mediálně zajímavý problém vzdělávání dětí mimořádně nadaných a současně likvidujeme školu základní. Z té rodiče převážně středních vrstev prchají, aby se jejich děti neučily mezi těmi, „co zbyli“. Prchají nyní již i ti, kteří by za normálních okolností byli zastánci společného vzdělávání po celou základní školu. Každý učitel základní školy by rád učil zvídavé děti motivovaných rodičů středních vrstev. Ty se ovšem nacházejí na víceletých gymnáziích, protože jejich rodiče pro ně chtějí lepší vzdělávání. Vzniká tak paralelní školství a děti se dnes rozdělují fakticky podle sociálního postavení rodičů. To je jistě v rozporu se záměry integrace. Rodiče pouze využívají možnosti vzdělávat své děti dle jejich předpokladů. Dvacet tři procent dětí (v Praze) dobře nadaných je tak vzděláváno mimo hlavní vzdělávací proud, zatímco těm školsky oslabeným je toto právo systémově znemožňováno zpřísňováním vřazení do základních škol praktických či přímo jejich rušením.

Není kde vzdělávat mimořádně nadané a současně je decimovaná škola základní.

Sociální rozdíly se dále prohlubují a společnost se dělí na dvě skupiny již od základní školy. Vynakládáme miliony na systém prevence sociálně patologických jevů. Na řešení problému, který současně paralelním základním vzděláváním prohlubujeme.

Je potřeba říci jasně: v Česku existuje paralelní základní vzdělávání. Víceletá gymnázia jsou převážně pro děti vzdělaných rodičů středních a vyšších vrstev a základní školy pro ty ostatní. Tato základní škola bude nyní integrovat děti různě školsky oslabené. Toto však není integrace. To je docela obyčejná třídní diferenciace.