Literární noviny: Soukal a Feřtek o budoucnosti maturity

Publikujeme komentář Tomáše Feřtka, který vyšel v Literárních novinách č. 21 pod titulkem Proč nezrušit státní maturitu. Ve stejném čísle najdete i text Josefa Soukala Maturitní (ne)zodpovědnost, který kritizuje současný maturitní model a upozorňuje na návrhy Asociace středoškolských češtinářů ke změnám v maturitě. Nejde o přímou polemiku, nýbrž o dva na sobě nezávislé texty. Literární noviny hodlají v maturitní debatě pokračovat a její výsledky najdete i na eduin.cz.

Ve chvíli, kdy se škrtem ruší jiné státní projekty za stamiliony, od sKaret po zdravotní knížky IZIP, může mít státní maturita namále. Je to drahé a je to vůbec k něčemu? I ministerští úředníci dnes na otázku, v čem nám státní maturita vlastně pomáhá, nečekaně dlouho váhají s odpovědí. Přinesla tedy státní maturita něco dobrého?

Jasný je posun u zkoušek z cizích jazyků. Zatímco dlouhá desetiletí stačilo napsat sloh a patnáct minut pohovořit třeba na téma Co dělám ve volném čase, dnes struktura zkoušky odpovídá mezinárodním standardům a ověřuje i schopnost porozumět mluvenému slovu nebo vést reálnou konverzaci. V maturitních testech z češtiny přibyly úlohy zaměřené na porozumění složitějšímu textu, ať už uměleckému nebo odbornému. Významný je posun u ústní maturity od literárního dějepisu k interpretaci děl, i když požadavky ve státní režii jsou až komicky nízké.
Za klad by se dal považovat i důraz na psaní textů, kdyby neměl podobu ověřování v realitě fakticky neexistujících „funkčních stylů“. Ale to se nedá vytýkat maturitě, tak se bohužel stylistika na našich středních školách učí. Tedy pokud se vůbec nějak učí.

Posun k normálu
To všechno je především posunem k normálu. K tomu, kam se zkouška na konci střední školy v Evropě za poslední desetiletí vyvinula. Do stejné kategorie se dají zařadit změny v organizaci státních maturit během prvních tří let. Od absurdního utajení a státní arogance k dnešní relativní otevřenosti. Při startu maturit CERMAT odmítal s kýmkoli komunikovat o chybách v testech, testy samotné byly tajné a ministerstvo odpovídalo na studentská odvolání cyklostylovaným dopisem bez ohledu na to, na co si stěžovali. Letos byly testy k dispozici na stránkách novamaturita.cz ten samý den, kdy je studenti vyplnili, s týdenním odstupem byly zveřejněny klíče správných odpovědí a validační komise (i její složení je veřejné) musí obhájit, proč si myslí, že v testu jsou či nejsou chyby.
Ne že by se tomu celému nedalo nic vytknout. Ve validační zprávě leccos chybí, lze se bavit o tom, zda bylo dodrženo složení testů, jak ho ministerstvo předepsalo, ale posun je tu jasný.

Teorie státního biče
Takže úspěch? Je otázka, zda by se téhož nedalo dosáhnout podstatně levněji bez státní maturity. Snaha řídit vzdělávací systém závěrečnými zkouškami není nic jiného než přiznání, že systém ve skutečnosti řídit neumím. Podstatná část pedagogické veřejnosti ale zastává názor, že když stát na konci vzdělávání zapráská maturitním bičem, učitelé a žáci se leknou a polepší se. Jenže zařídit, aby státní maturita práskala pro všechny stejně, je velmi obtížné.

Mnoho učitelů učí špatně ani ne tak proto, že by se nedostatečně báli, spíš si nevědí rady. A těm, kteří si rady vědí, zase vadí, že se musí kroutit do státního chomoutu. Navíc hrozí, že maturita se bude dál měnit podle toho, kdo onen maturitní bič bude držet. ČSSD už se nechala slyšet, že maturitu zase změní, budeme mít prý tři různé pro různé typy škol.

Opravdu to není rozumný nápad. Učitelé nepotřebují další bič, ale pomoc, nástroje a radu, jak dosáhnout se studenty lepších výsledků. Navíc je rozumné, aby po studentech ve školní části maturity chtěli mnohem víc, než ověřuje stát. Hlavním důvodem, proč nerušit státní maturitu, tedy není ani tak její spíš sporná užitečnost, ale stabilita systému, kterému příliš rychlé změny neprospívají. Vyžadovat po učitelích usilovnou, několikaletou a často nezaplacenou práci na velkých státních projektech – školní vzdělávací programy, standardy, maturita – a pak je obratem rušit, protože jsme „nějak změnili názor“, to není dobrý nápad. Míra naštvanosti, otrávenosti a demotivace je mimořádná. Učitelé téměř jednotně zastávají názor, že cokoli organizuje stát, je jen další obtěžování a chaos. Pohár učitelské trpělivosti přetéká. Proto doporučuji nedráždit. I příštímu ministrovi školství z řad ČSSD.