Lze u přijímaček zjistit, kdo „nemá na maturitu“?

Publikujeme blog Ondřeje Šteffla na téma možností dopadů jednotných přijímacích zkoušek na regulaci počtu maturantů. Ondřej Šteffl staví svou argumentaci na analýze dat projektu společnosti Scio Vektor (testování na středních školách). Argumentuje, že prediktivní schopnost jednotných přijímacích zkoušek je malá a že při snaze o vyšší regulaci dojde k omezení v přístupu k maturitnímu studiu pro žáky, kteří by na maturitu dosáhnout mohli.

Jedním z cílů plošných přijímacích zkoušek (PPZ) je snížit počet těch, kteří nastupují na studium zakončené maturitou, ale maturitu nakonec nezískají neboli, jak se říká: „na maturitu nemají“. Cestou k tomu má být stanovení minimální hranice pro to, aby žák mohl na maturitní studium nastoupit. Kdo ji nesplní, ten musí na odborné učiliště bez maturity nebo rovnou do práce, případně na pracovní úřad.

Problém tu skutečně je. Na jaře v roce 2013 maturovalo asi 91 000 prvomaturantů, z nich na podzim stále nemělo maturitu cca 14 000, což je 15,3 % (údaje CERMAT). Podívejme se, jak je možné přijímacími zkouškami na střední škole dosáhnout snížení. Předtím ovšem dvě poznámky:

1. Autor tohoto příspěvku pokládá státní maturitu i záměr pořádat plošné přijímací zkoušky za zcela nesprávné a ve výsledku hrubě poškozující vzdělávání v Česku a celou logiku těchto úvah za nepřijatelnou. Mými postoji a jejich zdůvodněním se ale tento článek nezbývá, soustřeďuje se pouze na technickou a matematicky doložitelnou stránku vztahu přijímacích zkoušky a státní maturity.

2. Následující výpočty se týkají predikční validity přijímacích zkoušek ve vztahu k úspěšnosti u maturity. Provádíme je na rozsáhlých datech z projektu Vektor, ve kterém jsou testováni žáci na začátku studia a na konci mj. z matematiky, českého jazyka a obecných studijních předpokladů. Analogické výpočty jsme provedli i na datech z přijímacích zkoušek, ty ovšem vykazují ještě menší stabilitu a predikční validitu, zřejmě proto, že je mezi nimi ještě větší časový odstup, vstupuje do nich větší stres, který se u různých dětí projevuje v různé míře. Do výpočtů nelze dobře zahrnout zkoušku z cizího jazyka, se kterou se u přijímací zkoušky nepočítá, ale u maturity je jednou z možností. Výpočty jsou také založeny na testech s velmi vysokou reliabilitou, jakou nelze u přijímacích zkoušek, ani u maturity předpokládat. To vše jsou faktory, které skutečnou predikční validitu přijímacích zkoušek vůči maturitě ještě dále snižují. Naše výpočty se tedy týkají jakéhosi ideálního stavu, ve skutečnosti by byly výsledky ještě horší. Pro srovnání, u testu OSP pracujeme s korelací výsledku 1. a 4. ročníku 0,74, u českého jazyka 0,62 a u matematiky 0,41, ale běžně predikční validita přijímacích zkoušek podle publikovaných studií vychází 0,35 až 0,50 (viz např. klasická meta-analýza Kuncel, Hazlett, Ones).

Možnost 1: Do oborů směřujících k maturitě nepustíme žáky, zhruba v takovém poměru, v jakém dnes neodmaturují. Čili přibližně 2 % nejhorších v českém jazyce a 14 % nejhorších v matematice. (Na jaře sice neodmaturuje víc žáků, v roce 2014 to bylo 24 %, ale mnozí to pak napraví na podzim. Do výpočtu ovšem vstupují také ti, kteří v jarním termínu k maturitě nejdou.)

Výsledek: Namísto 91 000 maturantů bychom jich do maturitních oborů pustili jen 76 000. A co by se stalo u maturity? Bohužel namísto očekávaného prudkého poklesu, by těch, co neodmaturují, bylo stále 10 000. Je to sice lepší než 14 000, ale pořád je to hodně. A za jakou cenu? K maturitě jsme přes naše kritéria nepustili 15 000 dětí, bohužel z nich by 10 500 bylo bývalo odmaturovalo. Snížili jsme sice počet těch, kteří neodmaturují, o 4 000, ale za cenu toho, že jsme k maturitnímu studiu nepustili 10 500 těch, kteří by odmaturovali.

Možnost 2: Použijeme test OSP (Obecných studijních předpokladů). Do oborů směřujících k maturitě nepustíme žáky, kteří jsou v nejhorších 16 %. (16 % jsme zvolili proto, že tak bude počet těch, které nepustíme k maturitě, zhruba stejný jako v předchozím příkladu a k maturitě tedy zase půjde 76 000 žáků.)

Výsledek: Bude to lepší? Trochu ano. Tentokrát neodmaturuje jen 9 000, a počet těch, které jsme nesprávně vyřadili z maturitního studia je „jen“ 9 500.

Můžeme dál pak všelijak kombinovat test OSP, matematiku a český jazyk, ale nic lepšího nedostaneme. Ať děláme, co děláme, počet těch, co nakonec neodmaturují, zůstane velký, velký zůstane i počet těch, které k nematuritnímu studiu odsoudíme neprávem. Proč je vidět z následujícího grafu – ať posuneme svislou čáru kamkoliv, vždy bude v levém horním obdélníku (z nematuritního studia vyřazení neprávem) stejně nebo víc dětí než v levém dolním (z nematuritního studia vyřazení správně) a vždy také zůstane mnoho dětí v pravém dolním obdélníku (ke studiu je pouštíme, ale maturitu nesloží). Ještě upozorňuji, že graf vychází z velmi optimistického předpokladu, že korelace mezi výsledkem přijímacích zkoušek a maturity bude 0,63, reálně bude spíš 0,5 nebo 0,4 či dokonce 0,35.

Možnost 3: A co kdybychom si řekli, že maximální počet těch, co neodmaturují, nesmí být větší než 5 000 (zmenšujeme pravý dolní obdélník). Jak bychom museli nastavit hranici přijímací zkoušky? Při optimální kombinaci testu OSP (60 %), českého jazyka a matematiky (po 20 %), bychom nesměli k maturitě pustit 31 000 dětí! Maturovalo by tedy jen 60 000 dětí a z nich by 5 000 neodmaturovalo. Velké vítězství to není, protože nyní je neúspěšnost u maturit cca 15,4 %, a takto by byla 8 %, což je pořád dost. Ale přitom jsme neprávem odsunuli stranou 22 000 dětí, a počet úspěšných maturantů tak snížili ze současných 77 000 na pouhých 54 200.

Možnost 4: Řekněme, že „obětovat“ můžeme nejvýše 1 000 dětí, které k maturitě nepustíme, i když by je složily (zmenšujeme levý horní obdélník). V tom případě k maturitě na základě kombinace testů (OSP, MA, ČJ – jak to zkombinujeme je jedno, rozdíly jsou zde malé) nepustíme asi 2 000 žáků. A je jasné, že počet těch, kteří neodmaturují, se moc nezmění, klesne jen o 800. Otázka je, zda to odpovídá předpokládaným nákladům, úsilí a „obětem“.

Možnost 5: Nedělat nic (svislou čáru odstraníme).
Výsledek: Mluví se o tom, že v osmi krajích se plošné přijímačky už dělají. Jak to doopravdy: ve třech krajích jde pouze o přijímací zkoušky na gymnázia (příp. lycea), ve zbývajících jsou limity stanoveny především pro gymnázia a limity jsou pouze doporučené. Většinou se reálně uplatňují pouze v prvním kole přijímacího řízení a o odvolání nakonec většinou rozhoduje ředitel podle počtu volných míst. S výjimkou jednoho kraje, kde je tlak na ředitele silný, se tedy ve skutečnosti přijímací zkoušky uplatňují zejména tam, kde je větší počet přihlášených, než volných míst. K tomu také přijímací zkoušky mají sloužit. A druhá, mnohem menší role je preventivní, resp. osvětová. Naznačuje uchazečům, že studium na střední škole může být náročné. V praxi ve všech krajích dosud platí, že kdo chce studovat na škole ukončené maturitou, tak může.

A nakonec poznámka pro pracovníky vysokých škol: Vysoké školy jistě projekt pana ministra Chládka uvítají ;-). Kvalita maturantů se zavedením plošných přijímacích zkoušek nepochybně zvýší, tak jako se už zvýšila se státní maturitou, což vysokým školám jistě udělá velkou radost. To jim snad vynahradí skutečnost, že maturantů bude o dalších 10 000 méně, uchazečů o VŠ studium asi o 6000 méně, a tedy nakonec asi méně než míst na vysokých školách.