Perpetuum: Programy bezplatných obědů pro potřebné školáky jsou roztříštěné, přicházíme o důležitá data

Publikujeme analýzu Štěpána Kmenta, která se věnuje realizaci a dopadům programů nabízejícím možnost získat obědy ve školách a školkách zdarma pro děti ohrožené sociálním vyloučením. Text vyšel v časopise Perpetuum, který vydává společnost Scio.

Iniciativy poskytující stravu zdarma vede dobrý úmysl, ale realizace byla urychlená a nekoncepční. Znemožnila tak vznik důležitého indikátoru socioekonomického znevýhodnění ve vzdělávání, který je běžný v zahraničí.

Česká republika se před několika lety zařadila mezi vyspělé země, které nabízejí plné proplácení školních obědů žákům z chudých rodin. Jde o rodiny, které jsou často neúplné, na dávkách, v hmotné nouzi a nezřídka romské. Podle nedávného zjištění České školní inspekce není přibližně 15 % žáků základních škol přihlášeno ke školnímu stravování a 19 % žáků sice přihlášeno je, ale pouze formálně a v jídelnách se nestravují. Děti, které jsou takto znevýhodněny, se nemohou účastnit běžného školního života kvůli finanční situaci, na níž nemají žádný vliv. Díky bezplatným obědům však mohou lépe zapadnout do kolektivu nebo, a to platí zejména u mateřských škol, začít školu vůbec navštěvovat.

V současnosti je ale poskytování veřejných prostředků na obědy zdarma rozdrobené mezi dva resorty a řadu neziskových organizací. Roztříštěnost a mladost celého projektu spolu s neúčastí některých krajů zatím bohužel zabraňuje vzniku statistik využití programu tak, jak je tomu třeba ve Velké Británii nebo Spojených státech amerických. V zahraničí přitom na konkrétních datech o dětech s bezplatným stravováním zakládají důležitou vzdělávací a sociální politiku. 

Veřejné prostředky – roztříštěná záchrana 

Obědy zdarma u nás vešly v pozornost až nedávno. Na tíživý stav rodin, které nemohou svým dětem platit jídlo ve škole, upozornila Česká televize v roce 2013. Bezprostředně nato reagovala organizace Women for Women a v následujícím školním roce nabídla bezplatné obědy dvěma tisícům znevýhodněných dětí. Nedlouho poté přispěchal stát a skrze rovnou dva své rezorty začal vyplácet miliony na do té chvíle nepojmenovaný problém. Zatímco Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) dnes poskytuje peníze přímo krajům, které poté spolupracují s mateřskými a základními školami (jejichž zřizovateli jsou však obce), ministerstvo školství rozděluje finance mezi nestátní neziskové organizace, které je poté samy poskytují potřebným. Mimo tento rámec rovněž funguje několik spolků, které rovněž poskytují obědy zdarma, ale za využití vlastních (dárcovských) prostředků. 

Start programu MPSV proběhl v roce 2016 se čtyřmi kraji a letos se další čtyři přidaly. Stále je tu ale pět dalších (Středočeský, Pardubický, Jihočeský, Olomoucký, Ústecký a Zlínský), které do programu zapojeny nejsou. Nevýhodou programu MŠMT je zase ohraničení dotačního období. To není dle školního roku, nýbrž podle kalendářního. V praxi to pak znamená, že bezplatné stravování k dětem touto cestou doputuje až kolem února. V případě obou resortů navíc jdou prostředky jen do mateřských a základních škol. 

Zaměřme se však raději na nesystematičnost poskytování obědů zdarma a z toho plynoucí důsledky. Jakkoliv jsou úmysly všech zúčastněných resortů i spolků šlechetné, dosavadním nespolečným přístupem zabraňují vzniku ucelených dat, která by umožňovala větší vhled do dynamiky vlivu chudoby na vzdělávání dětí. Přitom pro dobrou praxi ve využití programu obědů zdarma nemusíme chodit daleko. Jedním z takových států je Spojené království. 

Bezplatná jídla jako důležitý ukazatel pro spravedlivý systém 

Velká Británie využívá dat, která vyplývají z obdobného programu obědů zdarma Free School Meals (FSM), pro podrobnou analýzu vyloučených lokalit a sledování dopadů socioekonomického pozadí na vzdělávací dráhu postižených dětí. Rovněž díky FSM Británie odvozuje, které školy jsou – a v jakém poměru – navštěvovány dětmi z nejnižších vrstev a jaké výstupy školy s vyšším počtem takových dětí vykazují. 

Z výzkumu Steva Stranda v roce 2010 vyplynulo, že výsledky testů u 11letých žáků ve školách napříč Británií byly podstatně horší u studentů, kteří byli způsobilí pro FSM, než u ostatních. Jednotlivé britské školy proto mají povinnost na internetu zveřejňovat, jak se vypořádávají se zmíněnou nižší úspěšností u znevýhodněných dětí a jakých výsledků tyto děti konkrétně v jejich školách dosahují. Británie o sociálním a potažmo vzdělanostním vyloučení znevýhodněných dětí tak otevřeně hovoří a využívá dat z bezplatně poskytovaných obědů k měření negativních jevů v systému a posléze jejich řešení. 

Příklady využití dat aneb o co se ochuzujeme

Podívejte se na některé statistiky mapující znevýhodnění ve vzdělávání z Británie a USA, které mohly vzniknout díky údajům z programů bezplatných obědů. 

Graf porovnává výborné výsledky při zkouškách GCSE (skládané nejčastěji ve věku 16 let) mezi mladými Brity v programu FSM a ostatními žáky:

Rozdíly ve výborném výkonu při zkouškách GCSE ve Velké Británii mezi dětmi v programu FSM a ostatními; Achievement and entitlement to free school meals in Wales, 2014

Shodně se Spojenými státy sleduje Velká Británie etnicitu žáků, kteří jsou v programu FSM, a v jakém regionu studují:

Regionální rozdíly v podílu dětí ve FSM, které dosáhly měřené stupně Key Stage 4 podle etnik ve školním roce 2012/2013; Underachievement in Education by White Working Class Children, Parliament.uk

Data ze Spojených států zase ukazují průměrné výsledky škol ze čtení podle míry zastoupení žáků, kteří jsou způsobilí k obědům zdarma nebo za sníženou částku. Tabulka je doplněna o výsledky podle etnicity a rozdělena podle států:

Průměrné skóre ve čtení Národního hodnocení vzdělávacího pokroku (NAEP) studentů ze 4. třídy, podle rasy / etnicity, úrovně způsobilosti školy k bezplatnému nebo částečně zpoplatněnému obědu a dle státu v roce 2015 (výřez); National Center for Education Statistics

Konsolidovaná a veřejně dostupná data rovněž umožňují vznik teplotních map, které napovídají, kde se nacházejí vyloučené lokality:

Teplotní mapa založená na datech o způsobilosti žáků k obědům zdarma nebo za sníženou cenu (výřez), zdroj dat: NCES School Survey 2013-14; ZipDataMaps.com

Cílená podpora školám se znevýhodněnými žáky

Spojení indikátoru FSM a práce školní inspekce umožňuje větší důraz na systematickou podporu vzdělávání znevýhodněných dětí z chudých rodin. Tito žáci totiž často nastupují do základní školy bez předškolního vzdělávání, jejich rodina jim nevěnuje (nebo nemůže věnovat) dostatečnou pozornost a často se setkávají se segregací, někdy dokonce podporovanou učiteli. Na konci formálního vzdělávání chudobní mladí lidé nezřídka končí se základním vzděláním nebo neukončeným středním.

Anglický Ofsted, obdoba České školní inspekce, nedávno začal zohledňovat, jak školy pracují s dětmi v programu FSM a jakých výsledků tyto děti dosahují. Pro nejvyšší hodnocení školy Ofstedem je zapotřebí, aby učitelé brali status a výchozí podmínky dětí v potaz a snažili se jim co nejvíce pomoci v jejich vzdělávání a dosahování co nejlepších výsledků. Škola tím vědomě přebírá část zodpovědnosti za špatné základy rodiny, z níž žáci přicházejí, a cíleně soustředí pozornost na řádný vývoj těchto dětí.

Od roku 2011 ve Spojeném království dokonce existuje pupil premium, tedy finanční bonus pro školy, které navštěvují děti v programu FSM nebo jsou jinak znevýhodněné (například v ústavní péči). S pupil premium – částkami od jednoho do dvou tisíc liber na žáka ročně navíc – pak škola nakládá dle svého uvážení. Běžnou praxí je, že dotyčným dětem poskytuje doučování zdarma v malých skupinkách, platí asistenty nebo poskytuje přípravu na zkoušky (v českém kontextu by mohlo jít například o jednotné zkoušky na střední školy).

Příklad využití prostředků z pupil premium na Broadoak School; Broadoakschool.co.uk/pupil-premium-2/

V neposlední řadě se díky datům z FSM může otázkami sociálního a vzdělanostního vyloučení plnohodnotně zabývat i neziskový sektor. Organizace Teach First, třetí největší zaměstnavatel čerstvých absolventů vysokých škol v Británii, cílí na vyloučené lokality, v nichž studují znevýhodnění žáci, a poskytuje speciální školení jak učitelům, tak ředitelům o tom, jak správně s potřebnými dětmi pracovat. Své vyškolené učitele pak také základním a středním školám nabízí přímo na místě, aby pomohli tamním pedagogům.

Česko potřebuje metriku FSM jako sůl

Zřídka veřejně diskutovanou slabinou české vzdělávacího systému, ale o to významnější, je nedobrovolné určení výsledků vzdělávání na základě socioekonomického zázemí, tedy statusu rodiny studujícího. O tom, jak se kapitál (ať už ekonomický, sociální či kulturní) rodiny projevuje například u rozhodnutí, zda dítě bude docházet na víceleté gymnázium, jsme v Perpetu již publikovali. Nemenší pozornost bychom proto měli věnovat dětem, které přicházejí z rodin v úplné chudobě či na její hranici.

O zveřejnění přehledu zapojených škol v programu ministerstva školství jsme díky zákonu o svobodném přístupu k informacím požádali i tento rezort. Ministerstvo ovšem vydání dat podmínilo poplatkem bezmála 2000 Kč.

Nejen britská, ale i česká škola by měla znevýhodněným žákům umožnit takový růst, jakého dosahují děti ze zabezpečených rodin. Do médií před lety pronikl příklad Babington Community College, základní školy v anglickém Leicesteru, která má výhradně multikulturní ročníky s řadou dětí v programu FSM. Může se pyšnit vynikajícími výsledky mimo jiné českých Romů, kteří školu navštěvují a pochází z chudých rodin. Babington, který spolupracuje se školami v Česku i na Slovensku, tak slouží jako zahraniční ukázka kvalitního inkluzivního vzdělávání. Ovšem aby obdobné školy vznikaly a fungovaly třeba i u nás, musí se pro to nejdříve připravit podmínky. Tedy správně nasměrovat politické strategie, finance a lidské zdroje.

Je chvalitebné, že jsme se vydali vstříc problémům rodin z nejnižších vrstev – zabezpečili jsme jídlo ohroženým dětem. Jenže řešení jsme nejspíše ušili horkou jehlou. V zájmu lepšího sbírání dat bychom proto měli zvážit konsolidaci dotačních programů, zapojení všech krajů a posléze důsledné nastavení měření programu bezplatného stravování. Dosud máme totiž o socioekonomické podmíněnosti vzdělávání jen nárazové informace z šetření OECD, Eurostatu či jednorázových studií. Jak ale příklady ze zahraničí ukazují, mít stabilní národní metriku založenou na datech o poskytování bezplatných jídel, je pro vzdělávací a sociální politiku nesmírně důležité. Chceme-li tak zastavit reprodukci chudoby a cíleně pomoci rodinám a dětem v náročném prostředí, bez jasných indikátorů to půjde jen těžko.