Perpetuum: Snažíme se přehradit příkop mezi ministerstvem a učiteli, tvrdí předsedkyně Učitelské platformy

Publikujeme rozhovor Markéty Popelářové s Petrou Mazancovou, předsedkyní nově vznikajícího spolku s názvem Učitelská platforma, který vyšel v říjnovém čísle časopisu Perpetuum. Učitelská platforma je jedním ze dvou profesních učitelských sdružení, která se v posledních měsících formují se záměrem reprezentovat profesní zájmy učitelů. Druhým sdružením je Pedagogická komora.

Petra Mazancová je předsedkyní nově vznikajícího spolku s názvem Učitelská platforma. Ten si klade cíl sdružovat učitele, kteří se chtějí pustit do dialogu o vzdělávání v České republice. Proč doposud neexistuje komunikační kanál mezi ministerstvem školství a učiteli? A čí je to vlastně chyba?

Co bylo rozhodujícím momentem pro založení spolku s takovým cílem?

Na začátku byla obrovská energie, kdy se potkala velká skupina učitelů, kteří viděli školství podobně. Měli jsme podobné názory, byli jsme zdravě naštvaní na situaci, ale nerezignovaní. Přišlo nám, že naštvaných a rezignovaných je tu hodně. A vznikla potřeba se proti těm rezignovaným trochu vymezit a zároveň komunitu nerezignovaných nějakým způsobem opečovávat. Také jsme měli pocit, že o samotnou profesi učitele se nikdo nestará.

Vznik Učitelské platformy nějakým způsobem souvisí s projednáváním návrhu kariérního řádu?

V čase, kdy probíhala petice proti schválení kariérního řádu, měl pan ministr Štech nějaký nešťastný výrok, na který jsem reagovala ne zrovna přátelským emailem. Kupodivu jsem do pěti minut dostala odpověď, v reakci na to jsem byla spolu s pár dalšími lidmi pozvaná na schůzku. Podle mě je důvodem neúspěchu kariérního řádu neexistence komunikační platformy mezi učiteli a ministerstvem. Existují odbory, v těch je ale zastoupené jen malé procento učitelů, je v nich více nepedagogických pracovníků než učitelů. Ministerstvo s nimi konzultuje změny, které dělá, ale je to v podstatě velmi nereprezentativní vzorek.

Zmínila jste se, že se sešla velká skupina učitelů. O kolik učitelů se přibližně jednalo?

Existovala Facebooková skupina nazvaná Pedagogická skupina diskuze, na ní byla zřejmá snaha založit pedagogickou komoru, jednalo se o iniciativu hlavně paní Zůbkové, pana Sárköziho a pana Wagnera. My, kteří jsme nyní v Učitelské platformě, jsme nesouhlasili s přístupem posledních dvou jmenovaných. Někteří z nás byli ze skupiny vyloučeni, někteří odešli sami. Na začátku nás bylo přibližně padesát, těch, kteří jsme se osobně znali.

Případný komunikační kanál mezi ministerstvem a učiteli tedy již před založením Učitelské platformy existoval, a to v podobě Pedagogické komory…

Pedagogická komora neexistuje ze zákona, podobně jako je lékařská nebo právnická komora. Nějaké první návrhy pochází z devadesátých let, ale dodnes profesní komora učitelů v podobě, jako ji známe u lékařů nebo právníků, nevznikla.

Přesto ale Pedagogická komora existuje…

Ano, založil ji kolega Sárközi. Podle nás je to ale matoucí, jelikož to není komora, ale jen spolek. Nemůže tedy mít takové pravomoci, jako by měla profesní pedagogická komora.

S Pedagogickou komorou panovaly neshody ohledně kariérního řádu. Existují ještě nějaké další oblasti, ve kterých se názorově distancujete?

Nemyslím si, že ty neshody byly ohledně kariérního řádu jako takového. V učitelské platformě je mnoho lidí, kteří jsou pro kariérní řád, pro dobrý kariérní řád. Jsou tam například ředitelé, kteří by ho rádi podpořili. I já osobně bych ho podpořila.

Panu Sárközimu se podařilo sehnat dvacet tisíc podpisů učitelů v rámci petice proti kariérnímu řádu. Podpisy jako takové mi nepřijdou tolik důležité, nejdůležitější je to, že učitele někdo zmobilizoval. Po letech rezignace, kdy měli pocit, že se nic nemůže změnit, najednou pocítili, že něco změnit dokážou. Za to mu patří dík. Nicméně rétorika v Pedagogické komoře pro nás byla nepřijatelná. Rozumím, jaké události je dostaly do takového naladění, ale nemyslím si, že zvolili dobrý přístup.

S čím by si veřejnost měla spojovat názory Učitelské platformy? V čem jsou odlišné?

Všichni jsme aktivní učitelé, podmínkou pro zapsání do spolku je to, že každý člen musí učit…

…na vašich stránkách je zmíněno, že se členy mohou stát i studenti pedagogických fakult…

I studenti pedagogických fakult se mohou stát členy, jen nemohou být voleni do orgánů spolku. O členy z řad studentů ale určitě stojíme…

O učitelskou profesi jako takovou v České republice nikdo nepečuje. Pedagogická fakulta vás nepřipraví na praxi, připraví vás odborně, ale ne prakticky. Proto spolupracujeme se spolkem Otevřeno, který vzdělávání na pedagogických fakultách chce změnit a tuto potřebu cítí stejně jako my. Pedagogické fakulty vás ale nepřipraví komunikačně, psychologicky, manažersky.

Rádi bychom, aby učitelé měli podporu, například právní, aby také měli místo na sdílení. Nic takového doposud neexistovalo. Pokud jste tedy zrovna neměli osvíceného ředitele, tak jste neměli kde svůj problém řešit. Chybí dostatečné znalosti ohledně strategického vedení třídy, o práci se studenty ve skupinách, motivaci, hodnocení, didaktických postupech. Nevím, jaká situace je na pedagogických fakultách právě dnes, já jsem promovala již před nějakou dobou, ale jsem si jistá, že fakulty neprodukují připravené učitele většinově.

Na březen plánujete konferenci s názvem „Učitel pro budoucnost“. Dnes se často vedou debaty o budoucnosti různých povolání, jak tedy nahlížíte na budoucnost učitelského profese?

Jsem přesvědčena, že učitelské povolání jen tak nezanikne, nicméně se musí proměnit, podobně jako se musí proměnit škola. A to se pořád neděje. Pokud by se učitel chtěl všemi silami změnit ve školském systému, který to nepodporuje, tak nemá moc velkou šanci.

Na vašem webu je zmíněno: „Na pedagogické školy se hlásí málo žáků s dobrými výsledky a ani absolventi z velké části nejdou skutečně učit…“

Ano, udává se číslo, že zhruba 60 % absolventů nejde do praxe. To znamená, že více než polovina o učení vůbec neuvažuje.

Máte konkrétní tipy na to, co by se mohlo pro větší atraktivnost učitelského povolání udělat?

O učitelích se v poslední době začalo daleko více mluvit, začalo to finančním ohodnocením, ale byli bychom rádi, kdyby se ten dialog rozšířil na profesi jako celek. Platy jsou jedna věc, ale to, jak kvalitně profesi vykonáváte, to je věc druhá. A velmi důležité je, jakou oporu ve své profesi máte – je nezbytné mluvit o supervizi pro učitele, je důležité poskytnout jim dostatečnou psychologickou a právní průpravu. A kvalitní celoživotní vzdělávání, které bude opravdu přínosem, a ne jen generátorem certifikátů z různých školení.

Doufáme, že se podaří udržet nějaký stálý dialog s ministerstvem. Dle mého je aktuálně mezi ministerstvem a učiteli příkop, který se nikdo nesnažil přehradit. Například pan ministr Štech je vstřícný, ale bude končit a neví se, kdo po něm nastoupí. Rádi bychom nastavili nějakou kontinuitu, aby se komunikace s příchodem nového ministra školství nemusela budovat znova od začátku.

Po založení České středoškolské unie se do vzdělávacího dialogu zapojili i studenti, což u nás také nebylo zvykem. Myslíte si, že studenti mají co říci ke vzdělávání? A měli by do něj mluvit?

Rozhodně by do něj měli mluvit hodně. Učím na střední odborné škole a vím, že studenti mají přesnou představu o tom, jak by vzdělávání mělo probíhat. A jsou nespokojeni s tím, že se jim takového druhu vzdělání nedostává ani metodologicky, ani odborně.  V Česku momentálně chybí asi tři tisíce učitelů. A také nemáme nijak definovanou kvalitu učitele. Byly o tom napsány knihy, rozbory, vedeny diskuze, ale zatím nemáme práci učitele podle čeho hodnotit. A myslím, že minimálně středoškoláci by se na evaluaci učitele podílet měli.

Žák by měl poskytovat zpětnou vazbu a ve třídě by měl probíhat dialog, který v současné době probíhá jen minimálně. Mnoha učitelům přijde hodnocení jejich výkonu od studentů nepatřičné, ale studenti dokážou kvality učitele velice dobře rozlišit. I studentské parlamenty, studentská samospráva, to všechno ve školách svoje místo má. Jenže učitelé se bojí, že ztratí část své autority, pokud studentům dovolí o něco více.

Dle článku na vašem webu již proběhla jednání mezi ministerstvem a platformou o formě spolupráce. Jak tedy spolupráce bude probíhat?

Náš záměr již od začátku byl jednoduchý a možná i trochu naivní. Chtěli bychom založit otevřený informační kanál mezi ministerstvem a učiteli, který by fungoval bez ohledu na to, kdo je ministrem nebo jaké je volební období. Dle slov pana ministra by to bylo možné, kdyby se tento dialog stal agendou některého z odborů, nevím ale, jestli k něčemu takovému opravdu dojde. Myslím, že pan ministr Štech by byl pro, nejsem si ale jistá, jestli a jak se to podaří ustanovit i pro nastupující ministry nebo ministryně školství. Budeme o to ale případně usilovat i s novým ministrem školství.

Myslíte si, že absence takového dialogu mezi učiteli a ministerstvem je chybou výhradně jen ministerstva?

Myslím, že to není ani chybou samotného ministerstva, spíše systému, který je takto nastaven. Celá struktura je uzavřena. Přijde mi to jako paralela ke zmíněnému vztahu mezi školou a studenty, kdy se učitelé snaží být vůči studentům v autoritářském postavení podobně jako ministerstvo vůči všem vnějším vlivům.  A i když ministerstvo navenek deklaruje, že změny s učiteli diskutuje, jedná se jen o malou část učitelstva. Mimo to ale existuje obrovské množství učitelů, kteří se dozvědí jen konečný výsledek, kterému se musí přizpůsobit. Podle mě se učitelé i pokusili nějaký dialog navázat, třeba i opakovaně, ale neúspěšně. Taky si myslím, že mají často zkušenost, že se lže, jako například v případě inkluze.

Co přesně tím myslíte?

Inkluze nebyla s učiteli dostatečně prodiskutovaná a nejsou na ni dostatečně vyškoleni. To ale není jejich chyba a žádná ostuda. Inkluze je také neskutečně podfinancovaná. Platí se sice práce asistentů, ale v případě učitele se to projeví jen navýšením jeho činností, ne žádnou podporou nebo finanční odměnou.

Jednou z možností, kterou učitel má, je napsat naštvaný dopis na ministerstvo, ale to není žádný promyšlený akt. Pak také může kontaktovat odbory. Ty ale zastupují málo učitelů a jsou poměrně rigidní, mají docela složitou strukturu, takže jakékoliv jednání je velice složité a zdlouhavé. Navíc akcent školských odborů je zaměřen na finance, což není jediná záležitost, která se ve školství musí řešit.

V tomto případě bych tedy nekladla vinu na učitele, protože si myslím, že prostředky jsou spíše na straně ministerstva. Kdyby opravdu chtělo, tak by kanál pro komunikaci vytvořilo. Navíc je vždy jednodušší komunikovat z jedné centrály směrem k jednotlivcům než opačným směrem. Pevně doufáme, že to dokážeme změnit.