Polemika: Deník Právo vs. Cermat. Jsou zadání přijímacích testů na střední školy matoucí?

Upozorňujeme na polemiku kolem přijímacích testů na střední školy, které mají sloužit jako podklady pro plánované jednotné přijímací zkoušky na SŠ. Pilotní fáze testování, která je pro školy dobrovolná, právě začala. V deníku Právo vyšel 6. října text Jiřího Macha (Přijímačkové testy na střední školy mohou žáky zmást), který kritizuje matoucí zadání některých úloh z češtiny i matematiky, jednotlivá zadání komentují také společnosti Scio a Kalibro, které se přípravou přijímacích testů zabývají, ředitel CERMAT Jiří Zíka na text zareagoval na stránkách Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání (ZDE). Komentář Oldřicha Botlíka (Kalibro) si můžete přečíst ZDE.

Prosíme čtenáře, ať si projdou otázky v testech a napíší do komentářů, zda podle nich testují tyto otázky znalosti a dovednosti, které jsou důležitým předpokladem dalšího rozvoje dětí. Tuto otázku klademe v souvislosti s tím, že stanovíme-li někde vzdělávací bariéru, v tomto případě bariéru v podobě přijímacích zkoušek, musíme být přesvědčeni, že k tomu máme skutečně pádný důvod. Selekce samotná takovým důvodem není.

Příloha I – Soubor typových úloh pro zkušební předmět ČESKÝ JAZYK A LITERATURA

Příloha II – Soubor typových úloh pro zkušební předmět MATEMATIKA

více o přijímacím řízení na SŠ na stránkách CERMAT najdete ZDE.

odkazy na polemiku: 

Jiří Mach, Právo (text je doplněný o vyjádření Oldřicha Botlíka, Kalibro):

Nad ukázkovými testy Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání (Cermat) ke zkušebnímu kolu jednotných přijímaček na střední školy kroutí znalci hlavou. Sporné otázky by podle nich mohly nervózní či přemýšlivější děti zmást, což by pro ně mohlo mít i fatální následky.

Nejvíce much nachytali v testu češtiny, problematická je i matematika. V jednom případě se odborníci shodli, že řešení, které Cermat pokládá za nesprávné, je ve skutečnosti správné. Otázkou by pak bylo, jak by se Cermat s vyhodnocením úloh vypořádal.

Ukázkové testy zkontrolovali experti společností Kalibro a Scio, které se na testování dlouhodobě specializují. Odborníci jednotlivých firem měli výhrady různého typu, ale na tom, že se Cermat zmýlil v řešení některých úkolů z češtiny, se shodují (viz ukázka níže).

Podle šéfa Kalibra Oldřicha Botlíka se jedná o stejné chyby, jakých se Cermat dopouštěl i u státních maturitních testů, které rovněž připravuje.

Dvě různé logiky

„Už v diskusích kolem maturitních testů se ukázalo, že spojení ‚je v souladu‘ chápou v Cermatu odlišně od běžného vědeckého úzu – a při takovém rozporu je podobný výraz v zadáních testů prostě nepřijatelný, neboť činí úlohu nejednoznačnou. To už jsme ovšem češtinářům v Cermatu marně vysvětlovali před třemi lety. Oni vlastně chtějí, aby v testu z češtiny děti používaly jinou obecnou logiku než v testu z matematiky,“ sdělil Právu Botlík.

A podle Scia je sporná hned i další úloha, která má mít jen jedno řešení, ale podle Scia má čtyři řešení.

Výhrady pak má Scio k dalším čtyřem úlohám. Jednou má výchozí text za zbytečně dlouhý, jindy prý není v zadání náležitě zdůrazněno, co se po žákovi přesně chce; a úloha na opravu pravopisných chyb zase podle Scia připomíná spíše testování pozornosti, než češtinářských dovedností. To vše může v důsledku studenty, kterým jde o životní zkoušku, poškodit.

Příliš formalismu?

Botlík předložil výhrady obecnějšího charakteru. „Předložené soubory jsou esencí toho, co žákům na škole vadí, co je mnohým oprávněně k smíchu a řadu z nich dokonce zbytečně znechucuje a odrazuje od dalšího vzdělávání. Situace, jimiž se testové úlohy zabývají, jsou zpravidla velmi umělé. Zvláště v matematice bude pro žáka ze všeho nejobtížnější prokousat se formalismem zadání,“ uvedl Botlík.

Jeho kritika „posedlosti Cermatu terminologií“ se týkala třeba matematické úlohy, která má podle něj přivést žáka k přemýšlení o tom, zda se úhlu 90º už říká „tupý“, nebo ještě ne. „Jako matematik si jsem naprosto jist, že o tohle v matematice opravdu nejde. Jak je ovšem vidět, v českém školství se může stát, že neznalost podobné marginálie povede k nepřijetí žáka na střední školu, na kterou se hlásí,“ uvedl Botlík.

Ale i nad dalšími zadáními se podivoval. „A co si asi žáci pomyslí o autorovi úlohy, který je nutí posuzovat pravopisnou správnost blábolu představovaného větou ‚Za třicetileté války zemřelo v českých zemích mnoho obyvatel, při letošním výročí si však na ně nikdo ani nevzpomněl‘?“ ptá se Botlík.

CELÝ TEXT najdete ZDE.

Komentář Oldřicha Botlíka v nezkráceném znění najdete ZDE. 

—-

Jiří Zíka, reakce CERMAT: 

V deníku Právo se dne 2. října 2014 objevil text redaktora Jiřího Macha na téma jednotných přijímacích zkoušek: „Přijímačkové testy na střední školy mohou žáky zmást“. V textu se kritizují otázky k pilotnímu ověřování organizace jednotným přijímacích zkoušek, Centrum však vůbec nedostalo prostor se této kritice bránit.

Přijímací zkoušky – mýty a fakta

Po celou dobu působnosti ve funkci ředitele Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání (dále Centrum) jsem se snažil o zcela otevřený a korektní přístup ke všem cílovým skupinám a důrazně jsem se vyhýbal reakcím na tendenční mediální manipulace. Články Jiřího Macha věnované problematice přijímacích zkoušek a zveřejněné v Právu dne 30. 9. a 2. 10. však přesáhly únosnou míru, a nemohu je tudíž nechat bez reakce. 

Tyto články jsou napsány zcela tendenčně. Troufám si říci, že jde nejen o téměř bulvární formu, ale – a to je horší – i o bulvární obsah. Formulace typu „V jednom případě se odborníci shodli, že řešení, které Cermat pokládá za nesprávné, je ve skutečnosti správné.“ se velmi blíží reklamním sloganům, v nichž „šest z pěti českých žen“ preferuje nějaký prací prášek. Stejného typu je i tvrzení, že „Podle Scia je sporná např. úloha, která má mít jen jedno řešení, ale má čtyři“. Jaká je to úloha? Kdo jsou ti „experti“ či „specialisté“, kteří to tvrdí? O co svá tvrzení opírají? A já se ptám: Nejde v tomto případě o jasnou manipulaci s veřejným míněním? 

Centrum má ke zveřejněným typovým otázkám z českého jazyka a literatury stanovisko Ústavu pro jazyk český AV ČR, z něhož si dovolím pro účely tohoto článku citovat: „V ukázkovém Souboru testových úloh z českého jazyka a literatury pro přijímací řízení na střední školy v roce 2015 neshledává Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., žádná zásadní pochybení. Předkládaná řešení jednotlivých úloh považujeme za jednoznačná, na výběru typu úloh a na jejich formulacích je možné po odborné diskusi dále pracovat. K správným řešením je třeba dospět jak jazykovým výkladem, tak interpretací textu a jeho částí na úrovni, která podle nás odpovídá znalostem žáků základních škol.“ 

Obdobně je tomu i u úloh z matematiky. Pro dokreslení si tedy dovolím citovat znovu, tentokráte z dopisu předsedy Společnosti českých učitelů matematiky doc. RNDr. Eduarda Fuchse, CSc.: „Podle pana Macha nad ukázkovými testy ‚ kroutí znalci hlavou ‘. Netuším, s kolika znalci o této věci pan Mach vedl diskusi. Troufám si však tvrdit, že jsem o nich hovořil s mnohem větším počtem znalců, a nikdo z nich hlavou nekroutil.“ 

Pravdou je, že se 6. 10. 2014 na portálu novinky.cz pod shodným článkem objevily komentáře k údajným rozporům v testech. O co tedy jde: 

V úloze číslo 2 žák rozhoduje, zda uvedená tvrzení jsou v souladu s informacemi obsaženými ve výchozím textu, či nikoli. Komentář Scia k této úloze: Úloha 2.2 nemá správné řešení. O divácích z Afghánistánu nebo Běloruska není v textu zmínka, proto nelze rozhodnout, zda je toto tvrzení v souladu nebo rozporu s informacemi z výchozího textu. Úloha 2.4 také nemá správné řešení. Ani o možnosti vycestování v rámci festivalu do zahraničí se v textu nic nepíše, nelze tedy rozhodnout, zda je toto tvrzení v souladu či rozporu s úvodním textem. Jak Scio správně uvádí, o divácích z Afghánistánu nebo Běloruska či o tom, že v rámci festivalu mohou diváci vycestovat do zahraničí, se v textu nepíše. Jestliže výchozí text neobsahuje tyto informace, pak dané tvrzení nemůže být v souladu s informacemi obsaženými ve výchozím textu. Žáci mají instrukce, jak řešit úlohy s výchozím textem: pokud se úloha vztahuje k výchozímu textu, je nutné při jejím řešení pracovat pouze s informacemi, které jsou v daném výchozím textu obsaženy, žádná úloha nevyžaduje znalost faktů, které jdou za konkrétní text.

Úloha číslo 3 se zaměřuje na význam slov, pro řešení této úlohy je důležitá mj. čtenářská zkušenost žáka. Komentář Scia k této úloze: Úloha 3.1 má čtyři správná řešení (A, B, C a E). Jedná se o nevhodnou úlohu, protože je založena na aplikování dějepisných znalostí. Jelikož se ale jedná o test z českého jazyka a v zadání úlohy není uvedeno, že máme brát při řešení v potaz historické reálie, je třeba přistupovat k řešení úloh z jazykové stránky, nikoli dějepisné. Významově i jazykově se do věty v této úloze hodí čtyři slova – žezlo a koruna mohou být symboly panskými (tedy náležejícími pánům), panickými, panenskými i panovnickými. Úloha 3.2 má dvě správná řešení (A a C). Spojení „panenská louka“ je sice zvláštní, ale významově v pořádku. 

Za poměrně běžné spojení lze považovat panenskou přírodu (ve smyslu neporušená, nedotčená příroda). Slovník spisovného jazyka českého (SSČ) uvádí také spojení panenská půda (ve smyslu neobdělaná). Sdělení, že poddaní pracují každý den na panenské louce, je v rozporu s výše uvedenými významy. Nelze tvrdit, že poddaní museli každý den těžce pracovat na panenské louce, povinnost roboty se totiž vztahovala k pozemkům, které patřily pánům. Poddaní možná mohli někdy pracovat na louce, která byla panenská do té doby, než na ni vstoupili, na panské louce však pracovat museli. 

K významu slova žezlo SSČ uvádí, že je to krátká tyč zprav. z drahého kovu a zdobená, odznak panovnické hodnosti. Význam slova koruna je definován jako kruhová ozdoba hlavy jako odznak panovnické hodnosti (SSČ). Je tedy zřejmé, že pouze věta Mezi panovnické symboly patří žezlo a koruna má odpovídající význam. Použitím jakéhokoli jiného slova z pěti nabízených dojde k posunu významu. 

Ústav pro jazyk český k této otázce uvádí: „Úlohu 3 považujeme ve stávající podobě za korektní, jelikož žáci by měli u přiřazování zvažovat jak konotace a kolokace, tak kontext, v němž je teprve význam slova realizován a upevněn.“ 

Centrum a jeho práce jsou pod veřejnou kontrolou. Poskytuje široké veřejnosti téměř všechny informace, výjimku tvoří pouze ty, které spadají pod zákonnou ochranu jako informace veřejně nepřístupné. Centrum jako státní instituce navíc vyřizuje v rámci své otevřenosti neustále žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Centrum se nebrání odborné diskusi, která pomůže jeho práci zkvalitnit, a přispěje tak ke zlepšení vzdělávacího systému. Články tohoto typu ale s odbornou diskusí nemají zhola nic společného. Jsou tendenční, předpojaté. Nikdo přece nemůže věřit tomu, že ředitel společnosti, která své podnikání výraznou měrou zakládá právě na prodeji testů a prodeji nácviků na tytéž testy, je nestranným expertem. 

Centrum není komerční společností, která si může dovolit koncipovat testy tak, že bez opakovaného nácviku (rozuměj placeného nácviku) jsou pro abonenty těžko splnitelné. Centrum je pověřeno testovat míru (nebo poměřovat míru) nabytí vědomostí a dovedností striktně v rozsahu obecně známých Rámcových vzdělávacích programů (RVP).Jistě, je možné polemizovat o tom, zda RVP vyhovuje „modernímu pojetí expertů“, které se dotýká mimo jiné i rozsahu vyučované látky, ale RVP jsou takové, jaké jsou, a jako takové jsou závaznou normou. 

Expresivní vyjádření publikovaná v jednom z článků typu „Po skandálech u státní maturity se ovšem obávám, že to přinese obrovské problémy se sjednocením hodnocení.“ jistě nepatří do odborné polemiky. O jakých skandálech citovaný šéf Kalibra pan Oldřich Botlík v souvislosti s otevřenými úlohami mluví? Ano, otevřené úlohy jsou výrazně náročnější na hodnocení než „křížovky“ (rozuměj tzv. zaškrtávací úlohy), které převládají v testech komerčních společností. Umožňují ale, bez zkreslení náhodnou volbou, ověřit i produktivní dovednosti, tedy žákovu skutečnou aktivní invenci. Ano, je potřeba přiznat „expertům“ v článku citovaným, že „žáci mohou v otevřených úlohách, zejména v široce otevřených úlohách, kde je vyžadován i postup řešení, použít i netradiční řešení, které není zahrnuto v klíči správných řešení“. Kritici ale zjevně vůbec neznají algoritmus hodnocení otevřených úloh, který Centrum používá. Metodika i technologie s touto alternativou primárně počítá, klíč správných řešení je postupně aktualizován na základě poznatků z hodnocení tak, aby zohlednil správná netradiční řešení, která žáci vymyslí. 

Nad čím se ale zásadně podivuji, je expresivně vyjadřovaný despekt citovaného matematika k formalizaci. Do přečtení tohoto článku jsem se domníval, že zejména matematici vnímají matematiku jako „jazyk“ náležící v určitém rozsahu do povinné „výbavy“ každého člověka. Všichni známe rčení o „…zmatení jazyků v Babylonu…“. Každý si také dovede představit, že bez nezbytné míry formalizace pojmů se nelze domluvit. Dovolím si proto formulovat hypotézu: Možná právě kvůli nedostatečným základům v aplikaci formy matematických postupů a zápisů propadá u maturitní zkoušky čtvrtina těch, kteří si ji dokonce jako volitelnou zkoušku zvolí. 

I přes vše výše uvedené jsem mírný optimista a věřím, že přijde čas, kdy odborná témata budou diskutována odborníky vážně a seriózně a nebudou již předmětem cílené mediální manipulace.