Předvolební průvodce 2: Úsvit hlouposti, Zemanovský děs a lidovecké pochybnosti.

Druhá část průvodce politickou scénou, který se zaměřuje na postoj stran ke vzdělávání, se tentokrát  zaměří na politický střed a nová uskupení, u nichž nelze jasně rozhodnout, zda patří k pravici či levici. Tedy KDU-ČSL, Úsvit přímé demokrace, Stranu práv občanů Zemanovci a Piráty. U všech těchto stran není vstup do Sněmovny jistý a stojí za to uvažovat, kterou do politické debaty přizvat. Text vyšel původně na stránkách respekt.cz.

KDU-ČSL – Problematická minulost, nejistota pro budoucnost

Lidovci se dají z dnešní sestavy považovat jako jediní za  skutečně středovou politickou stranu. Její volební program se i v oblasti vzdělávání výrazně orientuje na rodinu a je to ta jeho kvalitnější část. Velký důraz klade na předškolní vzdělávání  a rodičovství (dlouhodobé výzkumy potvrzují, že tam se investované peníze nejvíce vrátí) a explicitně zmiňuje právo na výběr domácího vzdělávání.  Až potud je dojem pozitivní.

Ale už v pasáži věnované základní škole to drhne. Lidovci dlouhodobě navrhují zavést etickou výchovu ve všech školách, přitom ignorují dvě podstatné věci. Za prvé – pokud školy vnímají potřebu posílení etické výchovy, mohou to udělat už dnes a mnohé to dělají.  Cesta přidávání dalších předmětů – etická, finanční, ekologická výchova – je slepá. Může vést jen k přetížení škol i dětí a její efektivita je minimální. Stejně problematické je, že lidovci chtějí zvyšovat kvalitu vzdělávání zavedením plošných testů v 5. a 9. třídě, které by měly sloužit i při přijímání na střední školy. To je myšlenka, jíž většina ostatní stran dávno opustila. Testování samo o sobě vzdělávání nezlepší (státní maturita je toho čerstvým dokladem) a jiné nástroje lidovci nenabízejí. V konkrétních opatřeních je program vůbec slabý (na rozdíl například od programů ODS či ČSSD).

Novou lidoveckou posilou je středočeský lídr a expert na vzdělávání Ivan Gabal, jehož heslem je, že vzdělávání se musí stát konkurenceschopné. Proč ne, on sám je v mnohém jistě reprezentativní a respektovaná osobnost, ale stejně tak je třeba vzít v úvahu, že minulá zkušenost s lidovci byla v oblasti vzdělávání spíše problematická. Po dlouhá léta měli silnou pozici na Ministerstvu školství i v České školní inspekci a patřili po většinu té doby k těm, kteří se snažili změny spíš brzdit a torpédovat, aniž bylo zcela jasné, proč to vlastně dělají. Z vrozeného staromilectví a konzervativismu?  Lidovečtí zástupci v debatách neříkají nic moc jiného než ostatní politici– odmítají školné, chtějí kariérní systém, podporují technické vzdělání a učiliště, chtějí do roku 2017 dosáhnout evropského průměru v investicích do školství. Jak bude ale vypadat jejich reálná politika? Těžko soudit. Lidovci vyměnili tváře za přitažlivější, ale myšlenkový odér, který okolo nich stoupá,  je stále stejný.

Závěr: Opatrnost je na místě. Lidovci jako by si vedli stále svou a odmítali vnímat, co se ve světě okolo mění.

Úsvit přímé demokracie – hloupost v šesti bodech

Jsou politické strany, které jsou obdivuhodné pro schopnost sdělit jasně, co od nich může volič očekávat. Tomio a spol. jsou nepřekonatelní v hlučné a prázdné žvanivosti, v populismu bez přívlastků. Stejně výmluvný je jejich volební program pro školství, vědu a výzkum. Šest bodů, dvanáct řádků a máte hned jasno, že tudy cesta nevede. Mistrné shrnutí, které říká – opravdu tomu nerozumíme, jen tak prázdně žvaníme a opakujeme, co jsme slyšeli jinde. Tři příklady:

Odmítáme nucené sociální začleňování: kolik peněz na sociálně vyloučené, tolik peněz na nadané děti. Co přesně v oblasti vzdělávání znamená „nucené sociální začleňování“? Že děti sociálně vyloučené nemají chodit do školy, když nechtějí, protože je to moc drahé? Nebo jen to, že by se jim mělo sebrat a přidat nadaným? Ale z mezinárodních  srovnání, na které se program odvolává o dva body dál, vyplývá, že naším  problémem jsou právě ti slabí. Máme tedy investovat tam, kde nemáme problém, na úkor oblasti, na kterou stále více doplácíme?

Budeme podporovat praktické školy, aby i méně talentované děti měly šanci se naučit nějaké prakticky využitelné řemeslo. Mluví se tu o praktických školách, ale tak se jmenují školy základní, tam se nikdo řemeslo naučit nemůže. Nebo se tu myslí obecně prakticky zaměřené školy, tedy nejspíš učiliště? Neměli by si experti z Úsvitu udělat pořádek v terminologii?

Podporujeme střední technické školství, které bylo kdysi základním kamenem úspěchu českého průmyslu. Opět hezká věta, která je v rozporu hned s tou v programu následující o inovativní chytré ekonomice. Střední průmyslovky byly šikovné vzdělávací ústavy v etapě masové industrializace společnosti. Pokud  chceme mít inovativní ekonomiku, větší šik absolventů průmyslovek nám v tom opravdu nepomůže. To je padesát let starý recept.

Závěr:  Vystoupení lídrů Úsvitu se nesou přesně v tomto duchu zmateného papouškování a populismu. Volit jen v případě, že máte zvrácený smysl pro humor. Legrace by to byla, ale v uplynulých třech letech jsme se snad už nasmáli dost.

SPOZ – zabetonovat společnost i školství

Pokud se divíte, že SPOZ není řazen k levici, jde o záměr. Je, posuzováno jak z hlediska  programu, tak zkušeností se současnými ministry, kteří za něj kandidují, lobbistickou stranou, jejímž cílem je faktický návrat k minulosti. Ne snad reálně socialistické, ale k nehybnosti, centralismu a k občanovi, jehož úkolem je držet krok a ústa.

Část programu věnovaná školství je toho jen dokladem. Najdete tu nápady z arzenálu minulého století. Návrat dětí do učilišť, omezení počtu maturantů, jednotné osnovy, faktická likvidace alternativního vzdělávání, vlastenecká výchova, bezvýhradný důraz na profesní orientaci, bič na soukromé školy a obecně více kontroly. To opatřeno pár řádky o výchově k evropské sounáležitosti a ekologickému myšlení. To je vzdělávání  výhradně pro výrobu, státní chomout, z něhož by se neměl mít nikdo šanci vysmeknout.

Vzdělávacím expertem SPOZ je Eduard Zeman, což byl na konci devadesátých let vcelku snesitelný ministr školství za ČSSD. Ale dnes opakuje všechny opravdu varující body zemanovského programu bez uzardění a patří k čelným podporovatelům autoritativní prezidentské linie. Nebezpečí je tu opravdu velké.  Pro velkou část společnosti zní plán návratu do fabrik, učilišť a k jednotným osnovám  jako dobrá cesta. A ani si nestačí všimnout, že za nimi mi(ni)stři ze SPOZ zaklapli vrátka a klíček mají oni.

Závěr: Strana  kapitánů těžkého průmyslu, kteří hledají cestu, jak srovnat občanstvo do latě. Svěřit jim vzdělávání v jakékoli podobě je mimořádně rizikové.

Piráti – schopnost jiného pohledu

V rámci bídy středových stran a nových hnutí působí program Pirátů jako příjemné osvěžení. Nenajdete tu nějaký systematický návrh, co udělat se vzděláváním. Piráti kladou důraz hlavně na volný přístup k informacím a snižování role státu, ale pár nápadů tu je. Například jako jedna z mála stran zmiňují celoživotní vzdělávání. Jeho podpora je schopná přinést lepší výsledky než samotná snaha o proměnu škol. Stejně důležité je zrovnoprávnění  všech forem vzdělávání – tedy kompetencí, které získáte ve škole, a těch, které získáte mimo školu. Například maturitu byste podle Pirátů mohli složit i bez toho, abyste „řádně“ studovali střední školu. Studovat můžete přece i po internetu, případně příslušné schopnosti získat v praxi a stát je jen formou zkoušky ověří. Na programu Pirátů je sympatické, že si pod vzděláváním nepředstavují jen školu. Celý svět by se měl podle nich stát vzdělávacím a informačně dostupným prostředím. Přinejmenším za originalitu přístupu si zaslouží ocenění.

Za Piráty nejčastěji vystupuje Ivan Bartoš a přibývající zkušenost je  na něm znát. Ani v debatě s politickými matadory (například ZDE) se neztratí.

Závěr: Piráty stojí za to přibrat do politické debaty. Umějí argumentovat  a osvěžují vzduch.

Předvolební průvodce 1: Vzdělávání na pravici nabízí inspirativní nápady i odůvodněné pochybnosti

Předvolební průvodce 3: Komunistický návrat, socialistické váhání a zelená modernizace