Případ Putna vypovídá o nepochopení úlohy akademiků

Právě končící případ čerstvého profesora Martina C. Putny je ve své podstatě zajímavou debatou nejen o akademických svobodách a vlivu politiků na ně, ale i o tom, jak vnímáme intelektuály z akademického prostředí a jaké osobní postoje u nich předpokládáme, případně tolerujeme. Proto tu kromě krátkého komentujícího textu najdete odkazy na zajímavá vystoupení v rozhlase a televizi, která se týkají tématu.

Může se profesor spojený s věhlasnou univerzitou zúčastnit demonstrace proti poměrům na ministerstvu školství a nést při tom transparent se sprostým slovem, který si dělá legraci ze slovníku a rétoriky vysokého ministerského úředníka? Už takhle zeširoka formulovaná otázka zní absurdně, ale přesně o tom se v posledním týdnu debatovalo. I z relativně vstřícných vystoupení ministra školství a premiéra k Putnovu případu vyplývalo, že když si pan docent tyhle nepřístojnosti dělá ve volném čase a netahá je do školy…

Jenže problém zdejší akademické obce je právě opačný. Je fakticky neviditelná, prostředí školy neopouští, médií se štítí a s veřejností nekomunikuje. Takhle si představujeme správné profesory a profesorky? Tak fajn, takových máme tisíce.

Ano, postupně přibývají zdatní akademici esejisté a fejetonisté, jako je například Stanislav Komárek, Jan Zrzavý, Marek Orko Vácha nebo Vojtěch Novotný, popularizátoři následující Jiřího Grygara – Václav Cílek, Jaroslav Petr a Václav Hořejší, veřejně se angažující komentátoři univerzitního dění Vladimíra Dvořáková, Jiří Zlatuška, Pavel Jungwirth. Na pár dalších jsem určitě zapomněl. A ten zbytek?

Samozřejmě, že není povinností každého profesora psát články do novin. Ale za minimum angažmá někoho, kdo je vrcholnou autoritou v oboru a obvykle i členem některé z učených společností, bych považoval, že se veřejně vyjadřuje k věcem, které se jeho odbornosti týkají. Ale setkali jsme se snad s expertním stanoviskem některé odborné společnosti nebo věhlasného profesora například, abychom zůstali v oboru, ke zmršené státní maturitě před třemi lety? Nebo že by se loni vyjádřili fyzici a matematici k tomu, jak stát zkouší u maturity jejich obor? K projektu plošného testování? K plánovaným změnám ve školství? Nic. V lepším případě dohledáte na jejich stránkách, že se o tom na některém zasedání mluvilo, jednala o tom s ministrem Rada vysokých škol nebo konference děkanů, případně se některého profesora zeptají novináři. Ale veřejné angažmá a veřejný postoj? S tím na mě nechoďte, ještě by se o mně říkalo, že se zviditelňuju.

Martin C. Putna se zviditelnil důkladně a doslova, ale kromě toho je po mnoho let soustavným komentátorem společenského dění, navíc odborníkem na katolickou literaturu, který o ní píše texty od odborných, přes obsáhlé knižní monografie po příspěvky do víkendových příloh deníků. Když už se ve zdejší intelektuální poušti někdo takový objeví, tak se proboha netvařme, že to je něco, co kazí akademické obci pověst sprostým slovem na plakátu. Alespoň si veřejnost všimne, že profesoři u nás vůbec ještě existují.

Rektor Karlovy univerzity Václav Hampl 20. 5. ve Dvaceti minutách Radiožurnálu ZDE.

Místopředseda Rady vysokých škol Jiří Zlatuška 21. 5. v Hyde parku ČT24 ZDE.

Předsedkyně Akreditační komise ČR Vladimíra Dvořáková 22. 5. na ČT24 ZDE.

Vyjádření Martina C. Putny uzavírající debatu sledujte na ČT24 ZDE.

Události 22. 5. na ČT1 ZDE shrnují průběh kauzy.