Reakce prezidenta Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslava Hanáka na otevřený dopis EDUin

EDUin minulý týden poslal prezidentu Svazu průmyslu a dopravy ČR otevřený dopis se třemi otázkami týkajícími se učňovského vzdělávání a zaměstnatelnosti absolventů učňovských oborů (ZDE). Zde je jeho odpověď.

Vážený pane Slejško,

zaslal jste mi za obecně prospěšnou společnost EDUin otevřený dopis, na který zde odpovídám. Pokud bych měl být formálně přesný, bohužel bych vám ale neměl na co odpovědět. V úvodu svého dopisu se odvoláváte na můj rozhovor pro Hospodářské noviny ze dne 3. března tr. s tím, že jsem v něm „explicitně přednesl“ požadavek na vzdělávání většího počtu učňů. Pokud si ale tento rozhovor přečtete ještě jednou a pozorně, žádný takový požadavek jsem nevznesl (odkaz ZDE). Pokud zde (i jinde) mluvím o požadavku Svazu průmyslu a dopravy, jde o to, že si myslíme, že „…kraje naopak musí podpořit učňovské školy a střední odborné školy“ (myšleno v protikladu k předcházející éře podpory víceletých gymnázií). Rozhodně je ale „imagem“ tvrzení, že chceme navyšovat počty učňů; to jsme nikdy jako Svaz netvrdili, ani nežádali. To co chceme je, aby došlo k přeskupení míst na oborech odborného vzdělávání podle toho, jak mohou absolventi nalézt v daném regionu práci. Tedy – pokud v daném kraji přebývají na úřadu práce např. absolventi oborů zemědělství, měl by kraj mít možnost přebytečné kapacity přesunout směrem k oborům, kterých je v kraji nedostatek, např. k elektrotechnice. Jelikož se s tímto imaginárním argumentem o podpoře většího počtu učňů setkávám ve vyjádřeních vámi vedené společnosti již delší dobu, prosím, abyste nadále používal reálná fakta, a já vám mohu slíbit, že na ně budu reálně a korektně také odpovídat.

Když dále uvádíte, že podle dat Českého statistického úřadu (ze září 2014) tvoří 43% nezaměstnaných právě vyučení, prosím, abyste nevytrhával jen jeden údaj a uváděl tato data v plné šíři, např. v rozdělení podle věkových skupin nezaměstnaných. Vyjdeme-li z dané tiskové zprávy, vidíme po přepočtení poměrů v jednotlivých věkových skupinách situaci daleko méně černobíleji, než jak ji prezentujete. Je pravdou, že nezaměstnaní vyučení jsou nejsilnější skupinou osob ve věku 35 a více let. Ale pokud jde o osoby mladší 25 let, tam dominují nezaměstnaní maturanti (počítáno za odborné školy a gymnázia dohromady), a ve skupině 25-29 let kupodivu vysokoškoláci (!) s 33%-ním podílem ve věkové skupině. U této skupiny jde nejpravděpodobněji o důsledek špatné volby oboru VŠ, o kterou pak v praxi není zájem. Abych byl korektní (a nevyvozoval z jednoho čísla zásadní závěry), je třeba zdůraznit, že by bylo potřeba sledovat daný vývoj u nejmladších skupin nezaměstnaných ještě v delších časových řadách, aby se mohl dostatečně projevit trend změn vzdělanostní struktury v posledních 20-ti letech. A propos – v jakém vzdělávacím systému studovali dnešní čtyřicátníci a padesátníci? Je to opravdu ten vámi kritizovaný, současný?

V odpovědi na vaši první otázku bych asi měl, pokud jde o často používané argumenty o nízké nezaměstnanosti absolventů gymnázií připomenout, jaký je primární účel gymnaziálního studia – je to příprava na studium na vysoké škole. Z tohoto důvodu by mělo být chápáno jako ostuda, že vůbec máme nějaké nezaměstnané gymnazisty. A protože gymnazista, který pokračuje dále a neuspěje na vysoké škole, se v evidenci úřadu práce objeví (pro mnohé možná překvapivě) ne jako vysokoškolák, ale právě jako absolvent gymnázia, jsou uváděná čísla pouze odrazem neúspěšnosti studia na VŠ, než úspěšnosti uplatnění na trhu práce. Nemíchejte proto prosím stále jablka s hruškami.

U vysokoškoláků opravdu při srovnání dat o nezaměstnanosti platí, že mají nižší nezaměstnanost, než maturanti a vyučení. Z toho ale nelze usuzovat, že prostým navýšením počtu vysokoškoláků se sníží jejich nezaměstnanost! Vyšší zaměstnanost vysokoškoláků totiž vychází z výběru těch nejlepších, nejmotivovanějších a v konečném důsledku též osob nejochotnějších pracovat, z celého populačního ročníku. Zkuste si pro představu udělat imaginární experiment s tím, že by každý současný vyučený dostal automaticky k výučnímu listu vysokoškolský diplom. Myslíte, že by se to projevilo snížením nezaměstnanosti této vzdělanostní skupiny? Ostatně data o nezaměstnanosti lze čerpat např. z pravidelných přehledů NÚV (str. 35), z nichž vyplývá, že aktuálně nezaměstnanost klesá v technických, právních a pedagogických oborech, zatímco u oborů zdravotnických, humanitních, ekonomických a uměnovědných roste, nebo se nesnižuje. Navíc by stálo za analýzu, v jakých počtech pracují vysokoškoláci na pozicích, určených pro středoškoláky.

Jiná otázka je, pokud jde o kvalifikační strukturu nezaměstnaných absolventů středních odborných škol a učilišť. Jsou učební obory, které opravdu mají nezaměstnanost absolventů nad 20% (jako např. textilní výroba, zpracování dřeva, potravinářství, gastronomie) a naopak obory, kde je kolem 10% (zdravotnictví, elektrotechnika, strojírenství). U maturitních oborů je to obdobné. Detailní informace můžete opět najít v přehledech NÚV. Proto chci znovu zdůraznit, že zaměstnavatelé od státu nežádají navyšování počtu učňů, ale to, aby ovlivňoval jejich strukturu (tj. počty otevíraných tříd prvních ročníků) podle vývoje na trhu práce.

A pokud se ve druhé otázce ptáte po nákladech takové transformace – nestála by vůbec nic, protože by jen došlo k přesunutí prostředků ze škol, vychovávajících neuplatnitelné absolventy do škol, orientujících se na poptávku trhu práce. Jde jen o to dát kompetenci krajům (což mimochodem funguje už 3 roky na Slovensku), aby mohly „objednávat“ na školách takové počty tříd ODBORNÉHO vzdělávání, které odpovídají možnostem uplatnění žáků po ukončení jejich studia – tedy za 3-4 roky a ne na dlouhé období dopředu, jak nám EDUin opět zcela imaginárně přisuzuje. A protože souhlasíme s tím, že současný absolvent bude muset změnit svou PRVNÍ kvalifikaci za svůj profesní život 3-4 krát, budujeme už od roku 2007 soustavu uznávání výsledků dalšího učení – NSK/NSP.

Náklady na jakékoli nezaměstnané, a to jak humanitně, tak odborně vzdělané, nese vždy stát. Jestliže se nám podaří snížit míru nezaměstnanosti absolventů odborných škol, způsobenou tím, že ke své vystudované profesi nenajdou odpovídající uplatnění, zbyde víc prostředků i na nezaměstnané absolventy oborů humanitních. Odmítám ovšem přistoupit na argumentaci o tom, že průmyslníci chtějí privatizovat zisky a socializovat ztráty. Musím upozornit, že rozvoj zaměstnanosti v neproduktivních odvětvích hospodářství, podporovaných státem buď přímo (armáda, policie, školství, státní úřady), nebo nepřímo přes granty a dotace (vč. evropských fondů) bude moci fungovat jen tak dlouho, a v takové míře, jaký zisk vytvoří produktivní odvětví (ať jde o průmysl, dopravu, zemědělství či služby) a že je tudíž primárním zájmem každého státu tuto „základnu“ dlouhodobě podporovat, byť by se její struktura mohla časem (v návaznosti na světový vývoj) měnit.

Přistoupím-li na vaši argumentaci ve třetí otázce o tom, že Svaz požaduje více učňů (což není pravda), zkusím vysvětlit, proč jménem Svazu požadujeme nesnižování podílu počtu vyučených, resp. jejich oborovou restrukturaci tak, aby odpovídala regionálnímu trhu práce.

Nelze totiž jednoznačně říct, zda je poměr 70/30 (maturanti/vyučení) dobrý nebo špatný. Vychází ze struktury hospodářství každého státu, historie či poměru mezi výrobními a nevýrobními profesemi v celém hospodářství. Také obsah vzdělávání v rámci učebních oborů není napříč Evropou srovnatelný. Podobný vyšší poměr jako Německo mají také Rakousko, Dánsko, Nizozemí. Na opačné straně jsou např. Španělsko, Itálie, Řecko. A jaká je nezaměstnanost mladých v těchto dvou skupinách států? Chceme jít do budoucna německou, nebo řeckou cestou?

Proto také podporujeme zavádění prvků duálního systému v naší zemi, jejichž společným jmenovatelem je, že žák či student se připravuje v maximální míře v reálném pracovním prostředí. Pokud takový systém bude fungovat, mohu já, stejně jako více než 1300 majitelů a jednatelů našich členských firem, garantovat zaměstnání každému, kdo takovýmto vzděláváním projde. Co může nabídnout studentům EDUin?

A abych předešel dalšímu imaginárnímu napadání v tom smyslu, že chceme upírat žákům všeobecné vzdělání a obecný společenský rozhled, připomínám předem, že ve VŠECH studijních programech středních škol tato část obsažena je a je pro všechny školy závazná. Zaměstnavatelé nikdy nepožadovali redukci všeobecného vzdělávání na odborných školách, učilištích a už vůbec ne na gymnáziích! Pokud nám doporučení OECD něco vytýkají, tak je to právě nízká kvalita (ne rozsah) všeobecného vzdělávání u učebních oborů. To nezpochybňujeme. Proč tedy EDUin nenavrhne řešení tohoto problému? Prostoru má dost a my na řešení budeme rádi participovat. Jen prosím, nevytvářejme stále domnělé zákopy tím, že se budeme přít o to, co je více, zda všeobecné, nebo odborné vzdělání. Každý jednotlivý člověk je souhrnem vrozených vlastností, získaných znalostí, dovedností a vnitřních motivací, takže nelze oddělovat jednu stránku od druhé, či argumentovat, která část je lepší.

Závěrem bych vám, pane Slejško, i celému EDUinu chtěl poděkovat za to, že se o situaci v českém vzdělávání dlouhodobě zajímáte a publikujete o ní články pro veřejnost. Z vašeho dopisu vnímám, že naším shodným zájmem je, aby vzdělávací systém sloužil k tomu, aby občané našeho státu mohli prožívat pokud možno klidný a spokojený život. A zároveň, aby byli připraveni na zaměstnání, které odpovídá jejich zájmům, možnostem a také potřebám celé společnosti. Protože jsme připraveni o tématu technického vzdělávání hovořit kdykoli a s kýmkoli, komu není osud naší země lhostejný, zvu vás na nejbližší diskuzní panel k tématu financování školství, který se uskuteční 16. dubna tr. v Praze a samozřejmě i na všechny další akce v rámci Roku průmyslu a technického vzdělávání, jehož jsme vyhlašovatelem.

S pozdravem

Jaroslav HANÁK

prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR