Respekt: Co chtějí rodiče od školy

Publikujeme komentář Hany Čápové, který vyšel v Respektu 25. 8. pod názvem Nejlepší učitelé pod jednou střechou. Autorka v textu vystupuje v roli rodiče a popisuje svá očekávání od školství. Nutno říct, že současná škola její představu nenaplňuje. Stejně jako představu řady dalších rodičů, kteří ale nečekají, až se dostane systémové podpory učitelům, a ze státního školství své děti odvádějí do vlastních škol, jak si můžete přečíst v druhém článku, který vyšel v tomtéž čísle časopisu Respekt pod názvem V hlavní roli rodič (ZDE).

Škola je zvláštní zboží. Člověk musí brát vše, co se mu nabízí pod jednou střechou, anebo hledat jinou školu, jinou střechu. Přitom když si jdu nakoupit zeleninu na polévku, obchodník by si těžko troufl vnutit mi k čerstvé mrkvi ještě povadlou petržel a nahnilý celer. Ve škole je ale tohle běžné, vedle skvělého češtináře tam učí průměrný matikář a mizerná angličtinářka nebo naopak.

Když jsem na přelomu tisíciletí hledala školu pro své děti, záleželo mi především na její atmosféře. Chtěla jsem, aby učitelé brali děti vážně a respektovali jejich názor. Pražská základní škola v Londýnské ulici tohle nabízela. Neumím si představit lepší školu demokracie, než když ředitel uzná svou chybu. Konkrétně slíbil, že i šesťáci budou mít jeden den v týdnu školu až od devíti, a nedodržel to. Děti se rozhodly protestovat, vyslaly do ředitelny své zástupce a ředitel rozvrh změnil. Bylo to pro ně velmi poučné, odnesly si do života, že stát kultivovaně za svým názorem má smysl.

Dnes bych byla ještě náročnější. Chtěla bych, aby škola učila každý předmět tak dobře, jak je v jejích silách. Tedy aby děti měly samé skvělé učitele. Matematiku se učily tak, aby je bavila, nejspíš podle metody profesora Hejného. Aby se v dějepise nebiflovaly data, ale spíš se k poznání dějin dobíraly přes místo, kde žijí. Umím si představit, že kdybych skvělé kantory nenašla pod jednou střechou, chodily by děti na matematiku do jedné školy, na češtinu do jiné a angličtinu by se učily třeba v jazykové škole. Něco takového však dnes není myslitelné. Rodiče, o kterých je řeč v našem článku „V hlavní roli rodiče“, si tuhle touhu splnili jinak. Stali se majiteli „střechy“, zakládají vlastní školy. Je potom jen na nich, jaké učitele do své školy pozvou. Logicky budou hledat a platit jen ty nejlepší.

Takový zájem rodičů na kvalitním vzdělávání dětí je pochopitelně sympatický. Stejně jako jejich odvaha a síla pustit se do celkem obtížného úkolu. Boom škol zřizovaných rodiči má nicméně svůj rub. Česko trpí přílišnou selekcí, z hlavního proudu vyřazujeme děti do zvláštních škol, naopak rodiče, kterým záleží na vzdělání, posílají své děti na víceletá gymnázia. A ke všemu teď rodiče zakládají desítky škol, kde pro své děti chtějí vytvořit lepší podmínky, než nabízí běžná základní škola.

Zároveň „vynikáme“ v tom, že nůžky mezi vzděláním, jaké se dostane dětem ze vzdělaných a motivovaných rodin, a tím, jehož se dostává těm ostatním, jsou otevřené hodně doširoka. Stát by proto měl bít na poplach. Je v zájmu nás všech, aby každá běžná státní škola dokázala děti zaujmout, inspirovat, rozvíjet. V našem rozhovoru „Počítá se s každým“ popisuje učitelka Iveta Dragoňová, jak se o to snaží v Anglii, kde dva roky učila. Na učitele tam mají podstatně větší nároky než u nás, zároveň je ale také dobře platí. Jde o spojené nádoby.

Nedá se říci, že české ministerstvo nic nedělá. Povětšinou však nemíří na učitele, ale na žáky. Naposledy například jednotnými přijímacími testy na střední školy – maturitní obory mají být jen pro děti, které budou mít vyšší než státem stanovený počet bodů. Někteří učitelé se nechali slyšet, že tuhle novinku vítají z poněkud absurdního důvodu. Prý část dětí v deváté třídě už na podzim ví, že o ně stojí některá průmyslovka, a ve škole s nimi pak není k vydržení. Tihle učitelé míní, že když bude na jaře děti čekat rozhodující test, budou na ně mít bič a spíš udrží kázeň.

Centrem zájmu ministerstva by se tedy měli stát učitelé. Potřebují se učit, jak děti zaujmout, jakými metodami je učit tak, aby se s nimi „dalo ve škole vydržet“. Je třeba zvrátit stav, kdy na každé běžné škole najdeme vedle skvělých učitelů i několik velmi špatných. Samozřejmě, jeden nejlepší učitel vedle druhého je trochu sci-fi. Nárůst aktivity rodičů, kteří jdou tak daleko, že si zakládají vlastní školy, ale svědčí o tom, že situace se školami v Česku začíná být neudržitelná.