Respekt: Ministr Chládek chce, aby o osudu dítěte rozhodl jediný test

Publikujeme komentář Hany Čápové, který vyšel v minulém čísle časopisu Respekt pod názvem Rafinovaný plán. Autorka v něm upozorňuje na nebezpečí centrálně řízeného rozhodování o tom, kdo může studovat na střední škole s maturitou, a kdo by takovou možnost dostat neměl. Starší tiskové zprávy upozorňující na rizika jednotných přijímaček najdete ZDE a ZDE. Tiskovou zprávu, která přináší srovnaní se šesti evropskými zeměmi, najdete ZDE. Blog Jednotné přijímačky: velké kladivo, jež snadno padne vedle čtěte ZDE. Komentář Jednotné přijímačky zbaví ředitele odpovědnosti a povedou k alibismu čtěte ZDE.

Ministr školství Marcel Chládek (ČSSD) věří testům natolik, že podle něj stačí jeden, aby rozhodl o budoucnosti dítěte. Jediný test má oddělit nadané děti od těch, které na maturitní střední školu nepatří. Už uložil státnímu Cermatu (má na starost také státní maturitu), aby přijímací test z češtiny a matematiky na všechny střední školy připravil. Příští rok si je žáci devátých tříd vyzkouší nanečisto, od roku 2016 by výsledek v tomto testu rozhodl, které dítě může na školu s maturitou a které patří do učiliště.

Testy na ústupu

Jde z toho strach. Dítě není robot a stačí maličkost k tomu, aby test nezvládlo. Třeba když se v den testu necítí dobře, je nastydlé či se vinou trémy nedokáže soustředit. Spoléhat na jeden test není správné. Existují také děti, kterým vyplňování testu nesedí, ale jinak se učí dobře. Výsledek testu prostě neodpovídá vždy tomu, co dítě skutečně umí a jak je chytré. Nejen z těchto důvodů je rozmach testování na ústupu. Ukázaly se totiž také další nevýhody. Na test se dá samozřejmě připravit, učitelé proto drilují děti především v tématech, která se testují. Dělají to kvůli rodičům i kvůli sobě samým, protože výsledky zlepšují pověst školy. Rubem tohoto drilu je, že na užitečnější a pro život důležitější činnosti nezbývá čas.

Jistě, lze namítnout, že už dnes řada středních škol přijímá studenty na základě testů. Nejsou však zdaleka tak silným nástrojem výběru, protože dítě může dělat test několikrát, třeba na každé ze tří středních škol, kam se hlásí. Kromě toho existují i maturitní střední školy (včetně gymnázií), které přijímají bez testů, na základě vysvědčení ze základní školy či ústního pohovoru. To je velký rozdíl proti tomu, co chce prosadit ministr Chládek: jeden test má rozhodnout o tom, zda dítě bude maturant, nebo učeň.

Aby bylo jasno: testy nejsou samy o sobě špatné. Mohou to být více či méně zajímavé luštěnky – třeba Scio testy či testy Kalibro jsou zábavné, testy státního Cermatu jsou bohužel poněkud duchamorné a školometské -, se kterými je však třeba pracovat obezřetně. Mohou být dobrou zpětnou vazbou dětem i učitelům, měřítkem pro srovnání s jinými školami, pobídkou ke zlepšování. Jednoduše, testy mají sloužit, nikoli vládnout.

Ministrova moc

Chládkův nápad skrývá ještě jedno nebezpečí. Dává mu takovou moc, jakou tu ještě žádný ministr před ním neměl. Laťka, kterou všichni zájemci o maturitní obor musí přeskočit, se totiž dá nastavit do libovolné výšky. Každý průměrně zdatný odborník na testování umí zařídit, aby ji přeskočilo padesát procent dětí – nebo jenom tři procenta. Už jsme tu měli ministry a krajské politiky, kteří razili vizi, že na učiliště má jít více dětí a na gymnázia méně než dnes. Rodiče si obvykle něco takového nenechali líbit. Proti rušení míst na gymnáziu se demonstruje snadno. Ale proti testům? Co říci na tvrzení, že dítě neuspělo proto, že je buď málo chytré, nebo není dost pilné.

Možná má ministr rafinovaný plán. Když bude chtít, může stanovením jediného čísla – na maturitní obory smějí jen ti, kdo mají víc bodů než X – dokázat to, co břídilové před ním nesvedli. Zaplnit prázdná učiliště.