Revize inkluze: Je třeba věnovat pozornost dětem s psychiatrickou diagnózou, které nemají na běžných školách odpovídající péči

Nabízíme zápis a zvukovou nahrávku z debaty na téma, co se rozumí pod souslovím „obsahová revize inkluze“, kterou opakovaně použil ministr školství v demisi Robert Plaga. Zároveň jsme se ptali, co by na procesu zavádění společného vzdělávání opravdu bylo třeba revidovat. Diskutovalo se v polovině února v EDUpointu Pražského kreativního centra na Staroměstském náměstí. Debaty se zúčastnili Jana Zapletalová z Národního ústavu pro vzdělávání, Pavla Baxová z organizace Rytmus, Jitka Hřebecká, ředitelka Základní školy Archa v Petroupimi, Štěpán Drahokoupil z Nadace OSF, Magdalena Mouralová z FSV UK a Janek Wagner ze spolku Pedagogická komora. Moderovala Tamara Kováčová z EDUin. Kromě přehledu hlavních témat si můžete poslechnout i zvukový záznam debaty, který je ke stažení ZDE.

Hlavní myšlenky z debaty jsme rozdělili do tří oblastí.

Jakou revizi plánuje ministerstvo a Národní ústav pro vzdělávání:

• Přesné informace o tom, jaké změny ministerstvo plánuje, zatím nejsou dostupné.
• Revize by měla vycházet ze zjištění analýzy dosavadních výsledků inkluze mapující období: rok 2016 – září 2017. Tato analýza nebyla ještě kompletně zveřejněna. Lze z ní vyčíst například, že nejčastější stupeň podpory v MŠ je první stupeň (zvýšená péče bez nároku na finanční podporu), na základních školách je to druhý stupeň (pedagogická intervence, sdílený asistent), na středních školách druhý a třetí stupeň (úprava učebního plánu, individuální péče).
• Nejčastěji je žákům přiznávána jako podpůrné opatření pedagogická intervence (doučování v rámci školy, případně řešení šikany či ostrakizace), druhé nejčastější opatření je přiznání asistenta s polovičním úvazkem. Třetím nejčastějším podpůrným opatřením byly speciální učebnice pro děti s poruchami čtení nebo učebnice pro děti s lehkým mentálním postižením. Dále byl často přiznáván předmět speciálně pedagogické péče – výuka Braillova písma, alternativní komunikace, náprava narušené komunikační schopnosti. Tuto péči zajišťuje speciální pedagog nebo psycholog, obvykle v rozsahu jedné až tří hodin týdně.
• Nejvíce peněz šlo na personální náklady. Na asistenty a pedagogickou intervenci.
• Zjišťovala se četnost poruch a jejich zastoupení v populaci a míra přechodu dětí ze specializovaných do běžných škol. Čísla žádné větší přesuny nenaznačují. Řádově jde spíš o desítky až stovky dětí v celém systému. (Jana Zapletalová)
• V diskusi ale zazněla námitka, že mnoho takových dětí, řádově tisíce, dnes nastupují do prvních tříd a nemají odpovídající speciálně pedagogickou péči. (Janek Wagner)
• Hodně narostla skupina dětí s poruchami učení. Důvodem je pravděpodobně, že do této kategorie spadnou i děti z jiných kategorií postižení (například děti s hraničním intelektem) a navíc se zjemnila kategorizace znevýhodnění i v závislosti na stupni podpůrných opatření.
• Podobně část dětí s diagnózou autismu je registrována mezi dětmi s kombinovaným postižením.

Zkušenosti s dosavadním průběhem společného vzdělávání.

• To, čemu dnes říkáme inkluze, vyneslo na povrch spoustu problémů, které jsme předtím neviděli tak jasně, nebo jsme se jimi zabývali jen okrajově. (Štěpán Drahokoupil)
• Velký problém byl nárůst administrativy a funkčnost online systému. To se ale postupně daří dostat pod kontrolu.
• Podpůrná opatření se vztahují k jednotlivým žákům, ne ke skupině žáků. To způsobuje také nárůst administrativy.
• Pozitivem je, že školy jednoznačně a včas vědí, na co mají nárok a tuto podporu či peníze opravdu dostanou.
• Zlepšila se průhlednost financování.
• Sjednotily se formuláře a úřední procesy.
• Stav a zatížení poraden se velmi liší kraj od kraje. Někde jsou poradny dlouhodobě přetížené, jinde situaci zvládají. Jsou ale případy, kdy se na posouzení poradnou čeká až rok.
• Snižují se peníze na asistenty. Byť to má věcné důvody, asistenti se mají svým zařazením do různých platových tříd lišit, školy to vnímají jako nevstřícný krok, který ji výrazně ztěžuje práci a shánění kvalifikovaných osob na tyto pozice. (Jitka Hřebecká)
• Zvláště o mentálních postiženích platí, že se proměňují a vyvíjí v čase a někdy je těžké s tím sladit i způsob podpory. U některých dětí je pak třeba čekat až „dorostou“ k nároku na podpůrné opatření. Nebo naopak je dítěti porucha nově diagnostikována a ono se „nevejde“ do třídy tak, jak předpokládá vyhláška. (Jitka Hřebecká)
• Debata se vedla o tom, zda je správné, aby rodič rozhodoval o tom, kde bude dítě umístěno, zda v běžné nebo speciální škole a jaké jsou v této oblasti jeho práva a možnosti.
• Jsou rodiče, kteří nechtějí pro své dítě inkluzi, a my jim ji nutíme. (Janek Wagner)
• Inkluzi rodičům nenutíme. Rodič si vždy volí vzdělávací cestu pro svoje dítě. Ani rodič by neměl chtít, aby se dítě s normálním intelektem a bez jakýchkoli zdravotních postižení vzdělávalo ve specializované škole. (Jana Zaletalová)

Co by opravdu bylo třeba změnit:

• Revidovat něco, co ještě nebylo pořádně zavedeno a ověřeno, je neprofesionální. Chyb bylo hodně, ale jak úředníci, tak učitelé se ty věci teprve učí. (Jitka Hřebecká)
• Děti s mentálním postižením a psychiatrickými diagnózami nemají ve školách často adekvátní péči. U těchto dětí je třeba, aby se o ně staral speciální pedagog, nejen málo proškolený asistent. (Pavla Baxová)
• Měli bychom revidovat, kdy je asistent pedagoga opravdu potřebný a kdy může pomoci. V této oblasti navrhujeme řadu opatření. V některých případech to, co dnes dělá asistent, by měl dělat speciální pedagog. (Jana Zapletalová)
• Je třeba, aby pedagogové, kteří mají ve třídě dítě se speciálními vzdělávacími potřebami, měli dostupnější vzdělání a podporu.
• Problém jsou děti s autismem. Těch postupně přibývá, ale nemáme pro ně poradenská zařízení, ta jsou jen čtyři v republice, nemáme pro ně vyškolené učitele, ale nemáme pro ně ani speciální školy. (Jana Zapletalová)
• V tuto chvíli se liší normativy pro speciální školy v jednotlivých krajích. Měli bychom najít cestu, jak je sjednotit. (Jana Zapletalová)
• Měli bychom školám umožnit, aby měly malou třídu pro děti s těžším postižením. Tento model skupinové integrace se v zahraničí i v některých školách u nás osvědčil. (Jana Zapletalová)
• Hledejme cestu, aby na co nejvíce školách byla školní poradenská pracoviště, kde působí školní speciální psycholog a psycholog.

Celou nahrávku v délce 1 hodiny 55 minut si můžete stáhnout a poslechnout ZDE.