Škola se mění a s ní nároky na profesní přípravu učitelů

Americký výzkumný institut IFTF (Institute for the Future) nedávno publikoval studii, která ukazuje, kudy se bude ubírat vzdělávání v následujících deseti letech. Změny ve vzdělávání dětí se promítají i do nároků na pedagogy. Otázka, jak na tyto nároky učitele připravit, je aktuální i v souvislosti s probíhající debatou o potřebné kvalifikaci českých učitelů. Původní článek v angličtině si můžete přečíst ZDE, starší blog  Bořivoje Brdičky věnovaný hodnocení kvality učitelů ZDE.

Škola už není výhradním zdrojem vzdělání. Žákům a studentům se nabízí řada jiných příležitostí se něčemu naučit, od volnočasových aktivit po on-line zdroje a hry. V důsledku toho se proměňuje i role pedagogů, kteří už nejsou autoritou, jež zná všechny správné odpovědi. Jejich význam pro výuku však neklesá, naopak. Coby průvodci světem poznávání jsou tím, kdo žáky učí orientovat se v množství informací, zasazovat je do souvislostí a smysluplně si vybírat z dostupných vzdělávacích možností.

Kdo ukazuje cestu, musí se sám orientovat

Uvedené změny kladou na učitele a učitelky enormní nároky. Aby jim mohli dostát, potřebují se naučit, jak si v nové roli počínat. Pedagogické a učitelské fakulty však budoucí učitele na úlohu průvodce a facilitátora zatím připravují spíš výjimečně, i když jsou si změny role pedagoga dobře vědomy.  Adepti učitelství si tak nemohou osvojit smysl pro odpovědnost za vlastní vzdělávání, který by měli pěstovat u svých žáků.

Podle výzkumu IFTF bude slábnout význam transmisivního modelu. Přednášky si zachovají své místo, ovšem pouze jako jeden z možných vzdělávacích formátů, vedle učení prostřednictvím spolupráce na projektech a individualizovaného vzdělávání. Důležitější než známky bude průběžná zpětná vazba, schopnost sebehodnocení a dovednost propojovat poznání nabyté v lavicích i mimo školu.

Ani těmto přístupům se naše pedagogické a učitelské fakulty příliš nevěnuji a studenti učitelství málokdy zažijí jinou než frontální výuku. Někteří stávající učitelé a absolventi si tento deficit uvědomují, sledují trendy a potřebné dovednosti si doplní mimo fakulty, jiní učí zavedeným způsobem a změny ve světě vzdělávání zatím ignorují.

Od titulu k uznávání kompetencí

Fakulty se jistě budou vyvíjet a na trendy reagovat. To nic nemění na tom, že – stejně jako v jiných oborech – poznatky nabyté na vysoké škole samy o sobě k úspěšnému vykonávání učitelské profese nepostačí. Nezbytné jsou dovednosti osvojené mimo školu: v praxi, na kurzech, nebo i v jiném oboru. Řada kompetencí je totiž přenositelná napříč profesemi, kupříkladu schopnost učit se, pružně reagovat na změny, komunikovat s lidmi, vést tým nebo využívat moderní technologie.

Podle výzkumu IFTF se zaměstnavatelé budou stále víc řídit tím, co má uchazeč za sebou, jaké zkušenosti a dovednosti může doložit, protože o mnoha z výše uvedených dovedností žádný diplom nevypovídá. Zkušenost s podobnou prací, o jakou se zájemce uchází, bude podstatnější než akademický titul. Otázkou bude, jak tyto zkušenosti a dovednosti spolehlivě doložit.

Prostupnější systém namísto jednotného studia

Této otázce se nevyhneme ani u nás. Setkáváme se s ní v souvislosti s problémem „nekvalifikovaných“ učitelů. V mnoha případech se jedná o lidi s jedním nebo dvěma tituly, kteří mají za sebou léta praxe a pedagogické vzdělání si doplnili mimo fakulty. Tyto kompetence však současný zákon neuznává.

Český systém profesní přípravy pedagogů však zatím není schopen produkovat učitele a učitelky připravené na složitý svět vzdělávání a jeho rychlé změny. Průvodcem po světě vzdělávání může být jen takový učitel nebo učitelka, kteří se v něm sami výborně orientují. Stírání hranic mezi školou a jinými zdroji vzdělávání bude sílit a udržet si pozici výhradního zdroje odborné přípravy učitelů bude pro fakulty čím dál obtížnější.

Lepším řešením než úzce vymezené požadavky na kvalifikaci učitele by byla větší prostupnost a flexibilnější nabídka vzdělávání. Ta by zájemcům umožnila profesní rozvoj s ohledem na vývoj v oboru a jeho kombinování se vzděláváním mimo vysoké školy. K tomu však potřebujeme požadované kvality a kompetence učitele definovat a najít způsob, jak je vyhodnotit. Současná situace učitelů bez diplomu ukazuje, že samotný papír dokládající absolutorium jako hlavní měřítko nepostačí.