Tablety ve výuce je třeba rozumně dávkovat, jinak hrozí digitální demence

V souvislosti se začínající debatou ohledně zavádění tabletů do škol přinášíme první ze série článků věnovaných vlivu digitalizace na děti a studenty. Článek Jiřího Procházky byl napsán pro Literární noviny a upozorňuje mimo jiné i na to, že ministerskému projektu digitalizace škol nepředcházela zásadnější společenská ani odborná diskuse.  Celý si jej můžete přečíst ZDE. Odpověď ministra školství ohledně hrozby „digitální demence“ si přečtěte ZDE. Úskalí využívání tabletů ve školách obsáhle popsal Martin Fendrych na blogu ZDE. O vlivu digitálních technologií na funkci mozku mluví neurolog Martin J. Stránský v rozhovoru pro Lidové noviny (ZDE).  Důsledky multitaskingu a využívání sociálních médií rozebírá autor tohoto článku, učitel na pražském waldorfském lyceu, ve starším textu ZDE.

V tiskové zprávě MŠMT z loňského října se uvádí, že plošný nákup tabletů a digitální techniky je plánován až v závěrečné fázi projektu digitalizace škol. Mezitím měla vzniknout expertní skupina, která by posoudila, v jakých situacích je využití digitálních pomůcek efektivní a smysluplné. Zprávu expertní skupiny jsme ještě neviděli, možná nevznikla ani samotná skupina, nicméně miliardová investice do digitalizace škol je již hotová věc. Podle posledních informací jsou bohužel cílem zejména základní školy.

Kdo o tablety ve výuce vůbec stojí? Veřejnou ani akademickou diskusi jsem nezaznamenal, rozhodně by byla na místě. Ačkoli projekt údajně odpovídá směřování Evropské unie, právě v zahraničí jsem se setkal se zpochybněním tohoto trendu. Celá řada vědeckých a odborných studií před vlivy digitální techniky varuje, zejména v kontextu vzdělávání.

Vedlejší účinky digitálních médií
V následujícím textu vycházím zejména z vlastního pozorování. Jako učitel informatiky, grafik, webmaster a správce informačních a komunikačních technologií pracuji s digitálními technologiemi dennodenně a mohu potvrdit následující postřehy, které vycházejí také z diskusí se studenty:

1) Při práci s digitální technikou zapojujeme nejvíce hlavu a to zejména její logickou část. Zanedbáváme přitom jazykově‑verbální, hudební, tělesně pohybovou, vizuálně prostorovou, intrapersonální a interpersonální inteligenci, a v neposlední řadě také emoční inteligenci a empatii.

2) Vnímání okolí a sebe sama je sledováním obrazovky velmi potlačeno, neboť zářící displeje přirozeně poutají naše zraky, aniž bychom jim pozornost vědomě věnovali. Běžně můžeme vypozorovat, že vlivem pohroužení se do činnosti – ať už plodné či zcela neplodné – lidé mnohdy ignorují i potřeby svého těla (hlad, žízeň, potřebu pohybu apod.) a nevnímají okolní svět.

3) Práce s digitálními médii ztěžuje vnímání času, zejména pokud se do vykonávané činnosti dostatečně ponoříte.

4) Víceúčelovost počítače komplikuje vymezení jeho funkce a místa. Považujeme-li počítač za nástroj, je těžké vymezit jeho účel. Lidé jsou přirozeně zvyklí si pro svou činnost upravovat místo a prostředí, což jim pomáhá v udržení pozornosti a vybudování pracovních návyků. Pokud používáte jednu věc v posteli, křesle, kanceláři, dopravním prostředku, pro zábavu i k mnoha druhům práce, stojí opravdu mnoho energie udržet v hlavě cíle jednotlivých činností a vybudovat si pracovní návyky.

5) Možnost práce ve více aplikacích najednou narušuje pozornost. Opravdu si někdo může myslet, že něco udělá, když současně poslouchá hudbu, hraje hru, sleduje chat, stahuje soubory, každých pět minut kontroluje e‑mail a současně píše úkol nebo se učí? Tohle všechno je sice technicky možné, ovšem multitasking tohoto druhu nevede k velké efektivitě.

6) Fyziologická zátěž.  Prací jsou namáhány zejména oči, páteř a zápěstí (syndrom RMS), přičemž zbytek těla trpí nedostatkem pohybu.

7) Digitální média způsobují ohromný nápor na vůli a cílevědomost. Množství dostupných aplikací, interaktivních prvků, proud informací, videí a obrázků, hudby, pestrých reklam a her připravovaných týmy psychologů s cílem zaujmout pokud možno navždy, snadno způsobí, že se vůbec nedostanete k tomu, co byste dělat chtěli a měli. Prokrastinovat (v minulosti „lelkovat“) lze samozřejmě i bez počítače, ovšem s rozvojem počítačových her, internetu a následně sociálních sítí nabývá tento nešvar úplně jiných rozměrů.

Nezkrácenou verzi textu si můžete přečíst ZDE.

ilustrační foto. by flickingerbrad (flickr.com) (CC BY 2.0)