Praha, 23. listopadu – Politická nejistota týkající se nejasnosti a trvanlivosti budoucí podoby vlády soustředí pozornost na spekulace o politických vyjednáváních a možných variantách. Bez ohledu na to, jaká vláda vznikne, zda získá důvěru a jak dlouho případně vydrží, je nutné připomínat, že ve vzdělávací politice existují priority, které je nutno naplňovat. Přinášíme souhrn toho, co by nemělo chybět ve vládním prohlášení.
- Vláda se zasadí o vznik dlouhodobé vize vzdělávání v podobě Národního programu vzdělávání, jenž vytýčí krátkodobý, střednědobý a dlouhodobý horizont změn.
- Vzdělávací politiku opírat o znalost systému a analýzu relevantních dat domácího i mezinárodního charakteru.
- Provést revizi zavedených opatření systémového charakteru (jednotné přijímací zkoušky na střední školy, státní maturity, omezování neveřejných škol, povinný poslední rok mateřské školy) a jejich dopadů na vzdělávání v ČR.
- Vytvořit podmínky pro pestrost vzdělávání v ČR. Zachová rámcové vzdělávací programy umožňující školám dostatečnou vzdělávací a výchovnou svobodu vyjádřenou jejich školními vzdělávacími programy.
- Podpora koncepce občanského vzdělávání ve školách s cílem posílit demokracii.
- Podpora společného vzdělávání, především prostřednictvím zajištěním stabilního a předvídatelného systému financování podpůrných opatření a metodické podpory škol a školských zařízení založené na příkladech efektivní praxe.
- Rozšíření možnost vstupu do učitelské profese. Zasadí se o vznik vzdělávacích a profesních programů, které umožňují vysokoškolsky vzdělaným lidem doplnit si magisterské pedagogické vzdělání přímo v praxi.
- Legislativní změna podmínek při výběru ředitelek a ředitelů škol tak, aby byl zaručen výběr na základě manažerských dovedností a pedagogické odbornosti.
- V horizontu 4 let postupné navýšení investic do vzdělávání na úroveň průměru OECD.
- Navýšení finanční podpory neformálnímu vzdělávání, propojování formálního a neformálního vzdělávání.
Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Jakékoliv vážně míněné pokusy reformovat český vzdělávací systém nutně narazí na jeho trestuhodné podfinancování. Abychom se vyrovnali alespoň průměru OECD, museli bychom navýšit investice do vzdělávacího systému o 50 miliard ročně. Nebo naopak, tyto peníze v systému každoročně chybí, nejvíce na platech učitelů. Pokud se nová vláda nezaváže k tomu tento stav změnit, jakékoliv následné reformní pokusy nelze brát vážně.“