Tomáš Feřtek: O tom, co má ve škole smysl, rozhodne podoba státního testu

Publikujeme komentář Tomáše Feřteka, který vyšel 5.8. v deníku Mladá fronta Dnes pod názvem Jednotné přijímačky zbaví ředitele odpovědnosti a povedou k alibismu. Otázce jednotných přijímacích zkoušek na střední školy se Tomáš Feřtek věnuje i v komentáři na webu Respekt.cz (ZDE) a podívat se také můžete na vystoupení Janka Wagnera v DVTV nazvané Účel jednotných přijímaček není jasný (ZDE).

Ministr Chládek oznámil, že se rozhodl nasadit školám chomout jednotných přijímacích zkoušek. Zdůvodňuje to tím, že základní školy jsou příliš různé a vysvědčení z nich nejsou srovnatelná, na maturitní obory chodí i žáci se špatným prospěchem a děti v deváté třídě se flákají, protože bez přijímaček mají místa na středních školách jistá a nemusí se snažit.

Pomiňme, že tyhle problémy jednotné přijímačky nevyřeší, případně je to jako jít na máslo s motorovou pilou. Přijímací zkoušky jsou totiž mimořádně silný nástroj vzdělávací politiky. Pokud skutečně zavedeme jednotnou a pro všechny shodnou státní zkoušku, která rozhodne, jestli smíte jít na maturitní obor, bude to pro zřizovatele škol i rodiče hlavní parametr, podle kterého budou posuzovat práci té které školy.

Takže sice máme vzdělávací programy orientované na řešení problémů, projektové vyučování a leccos dalšího, ale co má smysl ve škole dělat, fakticky rozhodne podoba státního testu z matematiky a češtiny. Mimořádně nešťastný nápad.

Devět z deseti ředitelů souhlasí
Přesto podle průzkumu inspekce ředitelé základních a středních škol zavedení jednotných zkoušek jednoznačně vítají. Konečně něco donutí líné žáky pracovat! Jenže lenost dětí v osmé a deváté třídě, na niž si tak stěžují, je právě výsledkem dlouholeté vnější motivace známkami.

Když odstraníte známky a (přijímací) zkoušky, žáci nevidí důvod o něco usilovat. Vnitřní motivace jim chybí. Jako dospělí takoví lidé říkají, že zadarmo ani kuře nehrabe, a co není za peníze, pro ně nemá smysl. Opravdu chceme děti vychovávat tímto směrem? A nepřipomíná nám to podobně marné naděje na zlepšení středních škol, které jsme vkládali do státní maturity? O míře škody, kterou jednotné přijímačky způsobí, rozhodne právě míra oné jednotnosti. Ministr uložil CERMAT, aby připravil jednotný test z matematiky a češtiny. Zkoušet se bude příští rok, ostrý start nastane v roce 2016. Časem možná přibude test všeobecných studijních předpokladů.

Školy testy mohou doplnit další náročnější zkouškou, pohovorem, zohlednit i další dovednosti uchazeče. Pokud by se stát držel tohoto postupu, následky by byly menší, než pokud by rozhodoval jen výsledek testu a fakticky ředitelům škol nadiktoval, koho smějí a nesmějí na školu vzít.

Celá věc má ještě jeden rozměr. Někdy méně a někdy více prezentovaným důvodem zavedení jednotných přijímaček je snaha poslat více dětí na učiliště. Nechtějí tam dobrovolně, tak jim nastavíme zkouškami strop a nic jiného jim nezbude. S jakou motivací a nadšením pak na učilištích budou studovat, není složité si představit.

Jednotně k alibismu
Pokud chceme více lidí pracujících rukama, zaveďme na školách kariérové poradenství, ať mají děti představu o jednotlivých profesích, a přestaňme o učebních oborech mluvit jako o odpadkovém koši pro nevzdělavatelné. Řešit to zavřenými dveřmi k maturitě je dlouhodobě nefunkční řešení. Byť vypadá snadně. Ona nebezpečná cesta k jednotnosti také připravuje ředitele o další kousek možnosti rozhodovat o své škole. Předminulý týden přijatá novela zákona o pedagogických pracovnících jim vzala část pravomocí rozhodnout, koho považují za dobrého učitele.

Jednotné přijímačky jim vezmou část pravomoci rozhodnout, koho považují za potenciálně dobrého studenta. Možná se to nezdá důležité, ale jakmile ředitele změníme jen na vykonavatele státní vůle, přestanou se o tu práci zajímat iniciativní a tvořiví lidé, zbudou hlavně úředníci. A jestli se v posledních letech v českých školách něco změnilo k dobrému, je to téměř výhradně zásluhou vynikajících ředitelů.

Není jich mnoho, ale jsou. Jednotné přijímačky jim uberou motivaci k práci. Rozhoduje stát, ne oni. A to je na druhé straně důvod, proč tak velká část ředitelů státní pravidla vítá. Zbavuje je nutnosti rozhodovat v nejednoznačných situacích. V tomhle smyslu jsou jednotné přijímačky jen další a opravdu velký krok na cestě k alibismu a nezodpovědnosti, jakkoli to zní paradoxně.