V dovednostech dospělých patříme k té úspěšnější polovině Evropy

Publikujeme rozhovor s velvyslancem České republiky u OECD Pavlem Rozsypalem, který komentuje se zkušeností z debat mezi reprezentacemi jednotlivých zemí výsledky nedávného výzkumu dovedností dospělých (PIAAC). Hlavní závěry studie si můžete přečíst ZDE, desetistránkový souhrn ZDE a celou studii v angličtině najdete ZDE.

V České republice vzbudily výsledky výzkumu dovedností dospělých sice poměrně velkou, ale jen krátkodobou pozornost. Máte jako velvyslanec České republiky u OECD informace, jak reagovala veřejnost v jiných zemích?

Srovnání dovedností dospělých je po srovnání studentských dovedností druhým velmi očekávaným produktem. V mnoha zemích se tak práce OECD dostala mezi titulky všech médií a v mnoha případech i námětem diskuzí v široké veřejnosti.  Reakce v dalších zemích byly podobné jako v České republice. Oficiální místa se snažila výsledky interpretovat v maximálně pozitivním duchu a najít vhodné argumenty proti často velice kritickým názorům odborné i laické veřejnosti. Řada ostatních zemí, mj. např. Španělsko, Itálie či Francie, však neměla na rozdíl od ČR příliš  důvodů k optimismu. A není tak úplně pravda, že by v České republice výsledky výzkumu „zapadly“. Kromě tiskové konference na MŠMT v den zveřejnění se mnoho názorů a komentářů objevovalo ve sdělovacích prostředcích ještě několik následujících týdnů. MŠMT se navíc hodlá k tématu vrátit v rámci odborné konference na konci listopadu tohoto roku.

To je pravda, ale myslím, že média i veřejnost to vzala spíš jako uklidnění, že jsme na tom lépe než jiní, tedy se tím nemusíme dál zabývat. Co pro vás osobně bylo hlavní zprávou z výzkumu pro ČR?

Hlavní a potěšitelnou zprávou pro mě určitě bylo zjištění, že nezaostáváme za průměrem skupiny zemí OECD, které se zúčastnily průzkumu. Při bližším pohledu se ukazuje, že mladší generace je na tom sice lépe než starší, ale ve srovnání s vrstevníky z jiných zemí se umístili hůře než starší generace. Dalším zjištěním, ovšem nepříliš překvapivým, je nutnost více se v České republice věnovat celoživotnímu vzdělávání napříč středními a staršími věkovými skupinami.

Když mluvíte o propadu Španělska, Itálie a Francie, můžete to konkretizovat. V čem jsou tam dospělí na tom hůře než u nás?

Jejich čtenářská i numerická gramotnost je slabá ve většině sledovaných parametrů. Proto je také mimořádně zajímavé, že dospělí se středoškolským vzděláním ze skandinávských zemí či špičkových asijských zemí mají lepší znalosti a dovednosti než dospělí s vysokoškolským vzděláním z uvedených zemí jižní Evropy. Výzkum se zaměřil na schopnost porozumět textu, na numerické dovednosti a také na schopnost řešit problémy. V poslední kategorii jsme dopadli vůbec nejlépe.

Je zřejmý důvod, proč vzniká i v dovednostech dospělých poměrně zřetelná hranice mezi severem a jihem?  Ty vzdělávací systémy jsou přece velmi rozdílné, ten francouzský je velmi specifický, přesto jako by generovaly jasný výsledek. Sever prosperuje, jih propadá. Máte pro to nějaké zdůvodnění?

Jsme teprve na začátku. Ne všechny země OECD se průzkumu účastnily. Chybí časové řady. Metodika se zpřesňuje. Přestože jsou vzdělávací systémy rozdílné  liberální a inklusivní přístup v severní Evropě versus dril a velká časová expozice v Asii přináší výsledky. Velký kus cesty ušli v Koreji, kde je nejmarkantnější rozdíl v dovednostech podprůměrné starší generace a vynikajícím umístěním mladých. V nejlepších zemích je vzdělání dlouhodobě chápáno jako investice do budoucnosti. Postavení oboru i samotných učitelů tomu odpovídá. Učiteli se stávají nejschopnější absolventi středních a posléze vysokých škol, kteří se dále vzdělávají a procházejí přísným výběrem a kariérním postupem.

Proč se vůbec gramotnost dospělých stala tématem výzkumu. Je to novinka, nebo už existují i nějaké starší podobné výzkumy?

Nejsilnější stránkou OECD je široká datová základna s velmi propracovanou metodikou, která umožňuje srovnávání s velkou vypovídací schopností. Výzkum dovedností dospělých (PIAAC) navazuje na výzkum dovedností patnáctiletých studentů (PISA), který je podstatně známější a probíhá již od roku 1997 v tříletém cyklu, kterého se účastní na 70 zemí světa. Celý smysl tohoto výzkumu je přispět k rozpoznání kvalit vzdělávacích systémů a dynamiky jejich výsledků. Sociální systémy jsou v krizi, společnost se vnitřně diferencuje a polarizuje, dochází k sociálnímu napětí. Dovednosti dospělých a jejich schopnost uplatnit je v měnící se praxi jsou podstatným prvkem. Je to nástroj, který je nyní k dispozici politikům a expertům pro nastavení vládních politik vzdělanosti a zaměstnanosti.

Je možné pojmenovat, jak dopadla v dovednostech dospělých Evropa ve srovnání s ostatními zeměmi?

Dospělí v Evropě jsou v tomto průzkumu značně heterogenní a vnitřně velice diferencovaná skupina. Máme země jako Finsko, Švédsko (a další skandinávské země) či Nizozemsko, které tvoří ve většině parametrů celosvětovou špičku, ale také země jako Španělsko, Itálie nebo Francie, které ve většině indikátorů obsazují poslední příčky. Ve srovnání s ostatním světem se stále zřetelněji ukazuje, že Evropě roste velice silná konkurence zejména v řadě asijských zemí (Korea, Japonsko). Vzděláním nabyté znalosti mladé generace v asijských zemích jsou často lepší než v Evropě, jejich použití v praxi však za Evropou stále zaostává. Například schopnost japonské dospělé populace řešit problémy a improvizovat je silně podprůměrná.

Jak si stojí Česká republika. Co je z hlediska výzkumu naší konkurenční výhodou?

Přestože byly zpočátku z výsledků poněkud obavy, nestojí si Česká republika vůbec špatně. V celé řadě parametrů je nad průměrem zemí OECD, často mezi světovou špičkou. Určitě pozitivní jsou malé vnitřní rozdíly mezi generacemi, na druhé straně existuje velký rozdíl ve schopnosti použít dovednosti ve středním a vyšším věku u českých žen, což zřejmě souvisí s obtížnější situací při jejich návratu do pracovního procesu po mateřské dovolené. Bohužel relativně si ve srovnávané skupině vede lépe starší generace než ta mladá.

Jak si ten rozdíl v gramotnosti generací mám konkrétně představit?

Je to dáno porovnáním s demografickým vzorkem srovnávaných zemí a výchozí charakteristikou respondentů. Soubor údajů je zlatou studnicí pro analytiky, vzdělávací experty a stratégy. Na jeho grafickém zpřístupnění se stále pracuje. Těším se na úvahy našich odborníků nad výzvami pro další posun zejména v celoživotním vzdělávání.

V PISA platí, že jsme zemí s největším rozdílem mezi nejlepšími a nejhoršími. Pravděpodobně je to důsledek silně slektivního vzdělávacího systému. Dá se něco podobného vysledovat i v PIAAC?

Výsledky nejnovějšího průzkumu dovedností 15 letých studentů PISA budou zveřejněny během měsíce. Jsem velmi zvědavý na náš vývoj i z hlediska rozptylu našich výsledků. Ve srovnání dospělých nejsme v podstatě v ničem extrémní, ale dosahujeme dobrých nebo ještě lepších výsledků. To se týká i poměrně malého rozdílu mezi nejlepšími a nejhoršími. Nejmenší rozdíly vykazují skandinávci.

Výplývá z tohoto šetření nějaká jasná implikace pro aktuální vzdělávací politiku?

Celoživotní schopnost uplatnit vzdělání v dovednostech je podle mého názoru největší úkol. Není to jen úloha pro školy. Podílí se na tom velké množství dalších faktorů: rodina, zaměstnavatelé, trh. Na tuto otázku není jednoduchá či univerzální odpověď. Máme dobré výsledky ve schopnosti řešit problémy a jsme hodně nad průměrem v matematických dovednostech. To je dobrý základ. Ze srovnání je vidět, že máme ještě hodně prostoru ve výsledcích ve srovnání se severem Evropy. Léčba šokem není třeba. Spíše je dobré se pokusit celkovou situaci ve školství vhodně korigovat a zejména dlouhodobě stabilizovat s důrazem na posílení prestiže a ohodnocení učitelské profese ve společnosti. Práce OECD poskytuje potravu k přemýšlení a k tomu doufám povede i listopadová konference MŠMT.

Vhodně korigovat, to může znamentat cokoli. Jaké jsou možnosti?

Obecná rychlost pokroku a inovací ve světě se zvětšuje. To co znamenalo významnou změnu dříve trvalo 50 či více let. Dnes si ani neumíme představit, že před 30 lety neexistoval internet ani mobilní telefony. Je otázkou, zda za 50 let ještě budou v našich zdech zásuvky na střídavý proud, který známe jen něco přes 100 let. To jsou jen některé aspekty. Naše budoucnost je v těch, kteří jsou dnes ve školních lavicích. Netlačme je nutně do našeho vidění světa, ale vytvářejme jim prostor pro jejich představivost a kreativitu. Učme je reagovat na měnící se podmínky, učme je spolupracovat a komunikovat. Upevňujme představu, že nejhodnotnější je nový nápad a pak jeho realizace.