Video: Jaké jsou argumenty MŠMT pro zavedení předškolního ročníku

Publikujeme shrnutí a videozáznam debaty, která proběhla 23. 2. na Odborném semináři k tématu předškolního vzdělávání dětí ohrožených budoucím školním neúspěchem v Goethe institutu (ZDE). Diskuse se zúčastnili: Petr Bannert, zástupce MŠMT, ředitel odboru vzdělávání, Jana Straková, Ústav výzkumu a rozvoje vzdělávání, PedF, Tomáš Zatloukal, ústřední školní inspektor, ČŠI, Zdeněk Svoboda, Pedagogická fakulta, UJEP a Markéta Literová, ředitelka Step By Step, SKAV. Debata proběhla v rámci projektu Pojďte do školky.

Stejnému tématu (povinné předškolní docházce) se věnoval i Kulatý stůl SKAV a EDUin ve čtvrtek 19. 2., shrnutí diskuse a videozáznam debaty najdete ZDE.

Shrnutí diskuse:

Petr Bannert:

• Povinná předškolní docházka zajistí rovnou šanci všem dětem, zároveň MŠMT předpokládá, že se sníží počet odkladů.
• Otázka kapacit bude věcí zřizovatele, ten bude muset odpovědně zajistit místo pro dítě.
• Individuální vzdělávání bude alternativou a bude probíhat kontrolovaným způsobem.
• Poslední rok v mateřských školách bude kopírovat klasický školní rok, na prázdniny se povinnost vztahovat nebude a bude na zřizovateli, zda nechá mateřskou školu na prázdniny otevřenou.
• Bude stanoveno povinné minimum pro návštěvu MŠ, předpokládá se 3-4 hodiny denně, omlouvání z docházky bude mít obdobná pravidla jako pro základní školy.
• Podpora učitelů: posílíme vzdělávání na fakultách i další vzdělávání učitelů.
• Otázka meziresortní spolupráce: S MPSV chce MŠMT spolupracovat z hlediska zabezpečení docházení do školy, o vzniku meziresortní platformy (MŠMT, MPSV, MZ), která by navrhla komplex opatření doprovázejících zavedení povinné předškolní docházky a spolupracovala v oblasti podpory rodin, MŠMT neuvažuje.

Tomáš Zatloukal:

• ČŠI podporuje co největší zapojení dětí do předškolního vzdělávání. Zavést povinný ročník je jeden z možných přístupů. Jiný přístup je založen na podpoře rodin. Každý ten přístup má svá pozitiva a negativa.
• ČŠI podporuje ranou péči a snahu identifikovat potřebné děti ještě před dovršením pěti let.

Jana Straková:

• Vidí příležitost diskutovat o tom, jak by mohl vypadat komplex opatření, který by situaci ohrožených dětí zlepšil.
• Upozorňuje na to, že postoje většinové veřejnosti mohou být v otázce zavedení povinné předškolní docházky negativní a není tu žádná tendence MŠMT angažovat se ve vytváření komunikační strategie, jak vysvětlovat pozitivní dopady, které toto opatření může mít.
• Má větší smysl vymáhat docházku u 95 procent, kteří to nepotřebují, nebo by bylo lepší se zaměřit na těch 5 procent, kteří nějakou formu podpory potřebují?  Protože vymáhání té povinnosti u 100 procent bude stát nějakou energii.  Zvažovalo MŠMT tyto dvě možnosti, a proč se rozhodlo pro zavedení plošné povinnosti?
• Mateřské školy nabízejí velmi rozdílné služby.
• Druhá věc je ochota škol a školek přijímat každé dítě. Připravenost základních škol přijímat každé dítě je relativně nízká, představa, že dětem je lépe v segregovaném systému, je u nás velmi zažitá. Pedagožky v mateřských školách nemusí být proinkluzivně nastaveny, proč si myslíme, že se mateřské školy budou chovat jinak než základní školy?

Zdeněk Svoboda:

• Povinný modus ještě nemusí znamenat šanci. Povinná školní docházka by měla být také v režimu rovných šancí, což se ale nedaří tak úplně naplňovat, takže to, že děti přijdou do školky v povinném režimu, ještě neznamená, že jim to nějakou reálnou šanci dá.
• Počítá se s masivní kampaní přípravy pedagogických pracovníků zaměřenou na to, že budou pracovat v jiném režimu?
• Za důležité považuje provazovat intervence, ideálně, kdyby vznikl meziresortní orgán.
• Otázka kapacit mateřských škol a regionální specifika; v celkovém pohledu nechodí do mateřských škol 9 procent dětí, v některých lokalitách je to až 40 procent.
• Měli bychom se opravdu seriózně začít zabývat otázkou, jestli se všechny děti ve třech letech doma opravdu rozvíjejí, jestli s nimi někdo z hlediska přípravy na další vzdělávání opravdu pracuje. Toto by mohl být ten klíč. My sice předsuneme povinnost, ale pořád bude možné dítě do pěti let téměř nerozvíjet; problém možná zachytíme o něco dřív, ale jestli tím cílem má být srovnat šance, tak tohle k tomu srovnání šancí sice přispěje, ale velmi málo vzhledem k reálné potřebě. Kroky ministerstva by měly směřovat k tomu, jak začít objektivně zjišťovat, jak na tom obecně naše děti s přípravou na vzdělávání jsou.
• Upozornil na rizika přípravných ročníků – jejich efektivita je vzhledem k pozdnímu věku dětí, ve kterém začíná intervence, a tím pádem krátkému období, kdy se s dětmi pracuje, nižší než u mateřských škol.

Markéta Literová

• Proč nejdeme cestou selektivní podpory? Například v Lichtenštejnsku platí, že všechny děti, jejichž rodným jazykem není němčina, mají povinnou školní docházku. Záleží, jak se na definici rovných šancí podíváme. I toto opatření může vést k tomu, že všichni budou mít rovné šance ve škole uspět.

Záznam z debaty si můžete pustit zde: