Vzniká Národní rada pro vzdělávání otevřeně?

Každá rada je dobrá

Nejen jako člen školské rady, jedné základní školy, věřím ve smysluplnost rad. Rada je významným nástrojem vyspělé demokracie a dialogu. Školské rady a žákovská participace (školní parlamenty) jsou klíčové pro otevřenost škol, dialog, pro vzdělávání dětí.

Jako jeden z reprezentantů významné národní iniciativy rodičů věřím, že rada může nabídnout řešení mnoha problémů v českém školství a vzdělávání prostě už jen tím, že umožní vstup veřejnosti, vyváženost zájmů a odborný nebo lidský nadhled. Obecně „Národní rady“ pro cokoli mohou být cestou pro více demokracie, vyvážení zájmu různých skupin, rozhodnutí pod veřejnou kontrolou.

Nejen já to vidím pozitivně, viz třeba Profant: „Národní rada pro vzdělávání smysluplný a potřebný koncept“

Zdroj: http://denikreferendum.cz/clanek/19085-patalie-s-narodni-radou

Z kroků MŠMT vyplývá snaha o „radu osobností a reprezentantů“

Osobností veřejného života, které přímo reprezentují významné subjekty nebo jsou známou osobou, která symbolicky reprezentuje část veřejnosti (od nápadu zapojit bývalého prezidenta až po zveřejnění prvních jmen přípravného výboru). Z webu MŠMT se aktuálně dozvídáme: „Ve středu 19. listopadu 2014 se uskutečnilo první zasedání přípravného výboru Národní rady pro vzdělávání. O rozvoji vzdělávání a dalších koncepčních otázkách na ministerstvu školství diskutovali například předseda Akademie věd ČR prof. Jiří Drahoš, předseda školských odborů František Dobšík nebo manažer Jan Mühlfeit.“

Zdroj: http://www.msmt.cz/ministerstvo/novinar/na-msmt-probehla-prvni-schuzka-pripravneho-vyboru-narodni

Díky portálu Česká škola známe seznam členů přípravného výboru:

http://www.ceskaskola.cz/2014/11/na-msmt-probehla-prvni-schuzka.html

Seznam ukazuje, jak obtížné je přizvat všechny subjekty. Je těžké vyvážit složení už jen přípravného výboru, není zřetelné kdo vlastně zastupuje jakou část veřejnosti. Už vůbec není viditelný systém, kdo nominoval koho. Ve školství a světě vzdělávání vůbec je mnoho typů asociací, mnoho vědeckých ústavů, mnoho typů škol, mnoho druhů profesí a hlavně mnoho lidí, kteří se vzdělávají. Jediná cesta k dobré radě je zcela otevřená komunikace již při vzniku rady.

Z reakcí odborníků jsou slyšet názory pro „radu odborníků“.

Štech: „Spolek celebritních neodborníků může v lepším případě upéct nanejvýš tak nestravitelný dort pejska a kočičky. V horším případě dojde ke konsenzu danému předem sdílenými východisky neoliberálního způsobu správy společnosti: vyučovat jen bezprostředně užitečné, vykazovat a měřit až do úmoru, soutěžit o každou korunu podle nic nevypovídajících tabulek a žebříčků.“

Zdroj: http://ceskapozice.lidovky.cz/znate-je-z-televize-aneb-narodni-rada-pro-celebrity-f82-/forum.aspx?c=A141025_103051_pozice-forum_kasa

Rýdl: „Za určitých podmínek jsem pro. Půjdeme-li cestou vytváření vize, jako má třeba Finsko, pak ano. Má to být odborný kompetentní orgán, ne skupina lobbyistů, kteří pouze ukazují palec.“

Zdroj: http://blisty.cz/art/75553.html

O finské radě se můžeme dočíst anglicky i přímo na jejím webu:  http://www.oph.fi/english

Co víme zprostředkovaně

Z této diskuse SKAV si můžeme domyslet další definici rady, Kartous: „Půjde o poradní orgán, který bude stmelovat zájmy různých oblastí (reprezentovaných ministerstvy školství, práce a sociálních věcí, průmyslu a obchodu). Výbor se dále dohodl na tom, podle jakého klíče bude rada sestavena. Z poloviny by ji měli tvořit členové virilní (vázáno ne na osoby, ale na organizace a instituce, jako třeba Svaz průmyslu atp.) a z poloviny členové jmenovaní přímo vládou. Rada by měla své návrhy předkládat vládě a ta je bude projednávat a schvalovat. Legislativní odbor MŠMT nyní dostal za úkol připravit právní znění, které bude možné implementovat do novely školského zákona.“

Co víme přímo od vlády

Pojďme se podívat na jediný veřejný text o Radě (programové prohlášení vlády)

„Bude ustavena Národní rada pro vzdělávání jako platforma pro odbornou diskusi, formulování klíčových směrů rozvoje vzdělávací soustavy a řešení aktuálních otázek ve školství.“

Zdroj: http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/dulezite-dokumenty/programove-prohlaseni-vlady-cr-115911/

Když se na to podíváme blíže, obsahuje definice 3 body:

1. Odborná diskuse

Odborníci na co všechno? Kdo je odborník? Jak transparentně budou vybraní odborníci, bude to diskuse jen vevnitř nebo i navenek rady?

2. Formulace strategie vzdělávání

Budou to již oblíbená slohová cvičení – obecné strategie, které nikdo nečte, neplní a dostatečně nefinancuje?

3. Řešení aktuálních otázek školství

Formou doporučení řešení? Jak široký dialog bude? Kdo bude zadávat aktuální otázky?

Podpořme společně vznik, co nejlepší rady

Před vznikem rady nevznikla dostatečná veřejná ani odborná diskuse, proto navrhuji nejdříve STOP a zamyšlení. Toto STOP navrhuji i jako zkratku pro 4 základní principy, jaké by rada měla být.

S – strategická

T – transparentní

O – otevřená

P – participativní

S) V tom, že rada má být strategická se shodují všichni. Dodávám realisticky strategická, musí být možné skutečně zrealizovat každý detail v takové strategii. Musí na něj být například peníze. Strategii navíc je třeba tvořit zejména mimo radu, nejen s odborníky mimo radu, také s veřejností.

T) Nejen transparentní výběr členů a zveřejnění průběhu a závěrů všech jednání (například i prvního přípravného, které je nezveřejněné). Také může pomoci celkově transparentnosti v rozhodování o školství vůbec, které se mnoho let nedaří dosáhnout. Jsme po mnoho let svědky rozhodnutí o vzdělávání, u kterých nevíme, odkud pochází a komu slouží.

O) Otevřenost chápu jako neustálou otevřenost rady komunikaci, názorům veřejnosti. Také otevřený koncept rady pro její další vývoj a například otevřené členství. Otevřenost tématům, která jsou tradičně v oblasti vzdělávání velmi široká a budou nutně překračovat odbornost rady. Nevěřím v koncept pouze odborné rady, věřím kromě odbornosti i v nadhled a obyčejný lidský pohled.

P) Participace by měla být hlavní funkce a smysl rady, proto se rady zakládají. Zájmy široké veřejnosti může zastupovat právě taková rada. Nemůže zastupovat zájmy všech, může se o to snažit, permanentním dialogem, přizváním veřejnosti, například pořádáním veřejných jednání a akcí.

K tomu se možná blíží i názor z již zmíněné diskuse SKAV, Slejška: „Vím, jak pozitivní zkušenost zažívají lidé tehdy, kdy lze závěry nějaké diskuse promítnou dál, do strategického dokumentu, ať už na plošné nebo lokální úrovni.“

Navrhuji nyní STOP a větší a širokou veřejnou diskusi při vzniku Národní rady pro vzdělávání.