Tisková zpráva: Nejasná novela školského zákona ve věci posuzování mentálního postižení

Ustanovení o posuzování mentálního postižení umožňuje dvojí interpretaci. S ohledem na dosavadní praxi hrozí, že rozhodování nebude zohledňovat potřeby žáků.

Praha 16. září – Mezi novelizovaná ustanovení školského zákona patří i to, podle nějž má být posuzováno mentální postižení dítěte. Jeho vágní formulace umožňuje přizpůsobit výklad názoru posuzovatele a nelze se o něj opřít v případě zpochybnění posudku.  Organizace zabývající se inkluzivním vzděláváním a vzděláváním žáků se speciálními potřebami požadují úpravu ustanovení.

Novela školského zákona, kterou nedávno schválila vláda a jež putuje do sněmovny k projednání, je terčem kritiky odborných kruhů zabývajících se vzděláváním dětí se speciálními potřebami. Inkriminovaný § 16 obsahuje kromě kontroverzního ustanovení o podpůrných opatřeních, mezi něž patří i zařazení dítěte do praktické školy, také konkrétní ustanovení o posouzení mentálního postižení dítěte. Tento posudek může hrát klíčovou roli v následném doporučení o umístění dítěte do praktické školy.

Znění novely v § 16a, odst. 5 je formulováno následovně (zvýrazněno pro potřeby TZ, pozn. EDUin):

16a) Poradenská pomoc školského poradenského zařízení

(5) Závisí-li pomoc školského poradenského zařízení na posouzení zdravotního stavu dítěte, žáka nebo studenta, dbá školské poradenské zařízení na to, aby podklady pro výstupy poradenské pomoci byly opatřeny v souladu se zásadami lékařské vědy. Posouzení mentálního postižení dítěte nebo žáka pro účely tohoto zákona vždy vychází z hodnocení rozumových a adaptivních schopností dítěte nebo žáka v souvislostech jeho vývoje a jeho sociálního a kulturního prostředí.

Podle poznatků lékařské vědy převažuje výklad, že za mentálně postižené lze považovat dítě s hodnotou IQ nižší než 69 bodů. Z hlediska psychologie či speciální pedagogiky nelze tuto hranici chápat dogmaticky, nicméně odborníci se shodují, že pro indikaci podpůrných opatření je stanovení jistých hranic nezbytné. Druhou větu citovaného ustanovení lze přitom vykládat různě:

1)      Při posuzování rozumových a adaptivních schopností dítěte má být přihlédnuto k tomu, že prostředí, v němž vyrostlo, bylo nepodnětné, a tudíž snížené schopnosti nejsou zapříčiněny vrozeným postižením.

2)      Formulace „v souvislostech jeho vývoje a jeho sociálního a kulturního prostředí“ je natolik vágní, že ji lze přizpůsobit v podstatě jakémukoliv rozhodnutí. Výklad č. 1 tak závisí pouze na vůli posuzovatele.

Z oficiálního stanoviska České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV): „Přijetí této právní úpravy by umožnilo přidělení diagnózy mentálního postižení i žákům, jejichž hodnota IQ je 70 a vyšší. Rozšíření diagnostické kategorie mentální postižení i na mimointelektové obtíže žáků, bude mít závažný dopad na vzdělávací perspektivy takto diagnostikovaných žáků i na jejich pozdější možnosti uplatnění na trhu práce.“

Celé stanovisko ČOSIV najdete ZDE.